Trója do kin nastupuje jednak jako součást vlny historických velkofilmů, zvednuté Gladiátorem a v blízké době pokračující snímky o Alexandru Velikém či Hannibalovi, jednak jako želízko v ohni nadcházející letní blockbusterové žně. Vedle známé a filmařsky vděčné Homérovy předlohy má Trója v rukou trumfy v podobě režie ostříleného thrilleráře Wolfganga Petersena a zejména hvězdného obsazení, jež jde napříč hned několika hereckými generacemi.
Hned úvodem je třeba říct, že Trója s Homérovým starořeckým eposem Ilias zachází dosti volně, a to ať už jde o detaily (Patrokles nebyl Achilleův bratranec, ale přítel, Bríséoven bylo hned několik) nebo o věci zásadnější (zatímco podle pramenů Trojská válka trvala deset let, ve filmu se odehraje asi tak za měsíc a navíc v ní padnou králové Agamemnon a Menelaos). Trója však není adaptací Iliady (mnohé z děje pochází z jiných řeckých bájí) ani historickou rekonstrukcí, nýbrž vypjatým dramatem, které se odehrává na stejném půdorysu. Ten představuje válka mezi spojenými řeckými městy a Trójou, zažehnutá únosem krásné Heleny, již ze dvora jejího manžela Menelaa uchvátil syn trojského krále Priama Paris. Následných bojů se účastní hrdinové jako Paridův bratr Hektor, lstivý Odysseus, světovládný Agamemnon nebo polobůh Achilles.
Jestliže se řekne drama, ozvěnou se má vrátit konflikt. Scenárista David Benioff, který teprve před dvěma lety debutoval 25. hodinou, si toho je dobře vědom a buduje konflikt na mnoha paralelních úrovních. Kromě základního střetu Řeků s Trojany a řevnivosti mezi Achillem s Agamemnonem Trója nabízí i nečekaně hluboké zářezy do témat jako jsou konflikt osobních tužeb s veřejnými povinnostmi, antagonie válečnictví s životem v míru či tření mezi světem posvátným a profánním. Benioff takového dramatického potenciálu dosahuje jednoduchým, leč účinným způsobem: staví klíčové postavy jako jasně vykreslené typy s jedním dominujícím rysem. Achilles je takto slávou posedlým válečníkem, který ostře kontrastuje s otcem od rodiny Hektorem. Ten se bije jen z povinnosti, zatímco sám za sebe touží pouze po klidu domova. Bohům snad až příliš naslouchající Priamos je nakonec poražen pragmatickým státníkem Agamemnonem. Emocím podléhající Paris stojí proti racionálnímu Hektorovi. A tak dále. A zatímco převládající charakterový rys dodává postavám masivní motivaci (a ději tím hybnost), neubírá jim zároveň na životnosti.
Scénář budí pozornost ještě způsobem, jakým prastarý příběh aktualizuje. Jednak na mnoha místech naznačuje, že válka je zlo, jež dělá z žen vdovy a z dětí sirotky, aniž by přitom přímí účastníci došli nějakého zvláštního naplnění; že by reakce na situaci v Iráku? Za druhé zde téměř chybí bohové, jejichž role ve válce je přitom v Iliadě stejně významná jako role lidí. Tato absence nadpřirozena může souviset se zmíněnou psychologizací děje.
Wolfgang Petersen (režíroval např. filmy Dokonalá bouře, Smrtící epidemie, Ponorka) pak tento úctyhodný scénář balí do provedení uměřeného, a přesto - nebo spíš právě proto - silného. Uměřenost (sofrosyné) byla starými Řeky považovaná za jednu z hlavních ctností; Petersen jí dosahuje tím, že nezneužívá štědrého rozpočtu a věnuje se stejnou měrou gigantickým bitevním scénám či okázalým dekoracím jako intimnějším momentům a pnutím pod povrchem.
Režijně vyniká například zkušeným vedením pestré palety herců (od mladíčků jako je Orlando Bloom přes zástupce střední generace Brada Pitta a Saffron Burrowsové až po veterány typu Briana Coxe nebo Petera O'Toolea), nicméně za zmínku stojí i detaily jako dramaturgie bitev: po obligátním frontálním střetnutí mas následuje sólo dvou bojovníků vystřídané chvilkou pro strategii. Uměřeností vyniká i hudba, u podobných velkoprodukcí často tak nadužívaná: třeba k důležitému souboji Achillea s Hektorem zní jen bubínky.
A i když Achilleovo rádobyfilosofování někdy tahá za uši a závěr přece jen trochu popustí otěže patosu, mantinely kvalitního velkofilmu Trója neopustí ani na jedinou ze svých sto šedesáti minut. Ty naopak naplní podívanou tak poutavou a přitom ne mělkou, že divák na okolní svět nevzpomene během celé i takto úctyhodné stopáže. A tak to má s eposy být.
