V roce 2002 vyšlo pod názvem San geng (Three) pásmo tří kratších asijských horrorů. Jejich autory byli Ji-woon Kim z Jižní Koreje, Nonzee Nimibutr z Thajska a Peter Chan z Hongkongu. Ohlasu se sice dočkala pouze epizoda Petera Chana, koncept úzkoprofilového pásma se ale ukázal být životaschopný. Východoasijské žánrovky a dramata totiž přinášejí do zatuchlých západních kinosálů neobyčejně svěží vítr.
Po dvou letech se tak objevila druhá edice Three se sebevědomým názvem Tři... Extrémy. Producentům se však také do projektu podařilo zapojit režiséry, kteří se slovem „extrémní“ vyrůstají od malička: příběh s názvem Box (Krabice) vypráví vizionář Takashi Miike z Japonska. Brutální estét Fruit Chan z Hongkongu přichází s historkou Dumplings (Knedlíčky), kterou později rozšiřuje na celovečerní stopáž (viz samostatná recenze). A mistr pomsty Chan-wook Park z Jižní Koreje, proslulý dramatem Oldboy, si vystřihl segment Cut (Střih).
Představení zahajuje enfant terrible japonské kinematografie, maniakální Takashi Miike (Ichi The Killer, One Missed Call). Box se pohybuje mezi sny a realitou, mezi lidmi a kabuki, mezi pandořinou a hrací skříňkou. Z principu je mnohem klidnější, než oba výše vyzdvihované Miikeho snímky.Hrdinkou je mladá spisovatelka Kyoko (Kyoko Hasegawa), které se často zdá o zasněžené krajině, o tom, jak je uzavřená v igelitovém pytli, a taky o chlapíkovi (Atsuro Watabe), který pohřbívá krabici…
Miike poté nechává diváka porozumět, že Kyočinu noční můru živí pocit viny. Jako malá totiž Kyoko spolu se svojí sestřičkou-dvojčetem vystupovala v cirkusu svého nevlastního otce (Watabe). Kyoko žárlila, že otec má radši sestřičku, a tak jí udělala nepěknou věc.
Násilí a divoký sexuální náboj, Miikeho základní hrací kameny, jsou ve snímku spíš slyšet, než vidět. Režisér se spokojí s klidným obrazem nevlastního otce spícího s malou hočičkou, nepotřebuje tentokrát na její stehna plácat jeho sperma.
Kyoko Hasegawa působí v mrazivých scénách jako andělské zjevení, hojně využívané obličejové masky dodávají postavám surreálný nádech.
V rámci japonských horrorů působí scény s tajemnou sestřičkou jako pocta Hideu Nakatovi (Kruh) a Takashimu Shimizuovi (Ju-On).
Box má vynikající překvapivé finále, které bohužel divák nemá příliš času docenit, protože už se na něj valí Dumplings Fruita Chana.
Dumplings je zvrácená hostina. V okouzlujícím způsobem naaranžovaných obrazech snímaných Christopherem Doylem (2046) se odehrává vláčný příběh touhy po nesmrtelné kráse: zestárlá televizní hvězdička Ching (Miriam Yeung Chin Wah) chce získat zpět pozornost svého záletného muže pana Leea (Tony Leung Ka Fai) a tak chodí pojídat knedlíčky tety Mei (krásná Bai Ling), které jí mládí zaručeně vrátí. Myslím, že téhle vrcholně výtvarné a místy přímo erotické podívané vyhovuje lépe prodloužená, celovečerní verze, než 40 minutový sestřih ve Třech... Extrémech. Jedinou zajímavostí zkrácené verze je odlišné finále.
Recenze celovečerní verze zde.
Cut Chan-wook Parka oslní zejména technickou bravurou v úvodu, kdy sledujeme velkolepou jízdu ateliérem, kde se natáčí horror Live Evil. Režisér (Byung-hun Lee) poté odjíždí domů… kde to vypadá úplně stejně jako v ateliéru. Režiséra a jeho ženu pak přepadne komparsista ze všech režisérových filmů. Ženu připoutá do pavučiny strun k piánu a prsty ji přilepí na klávesy. Režiséra přiváže na širokou stuhu a vydírá jej. Chvíli si krátí sekáním ženiných prstů. Parkův segment je nabitý otevřeným násilím a emocí je jak šťávy ze dvou citrónů, čímž oba předchozí kousky trošku odsuzuje do rolí… ehm… komparsistů. Kamera a především střihová skladba jsou úchvatné a netrpělivě čekám na Kind geum-ja (Sympathy for Lady Vengeance), závěr režisérovy trilogie pomsty.
Stejně tak Parkova ironie s komparsistou, který vydírá režiséra v bytě, jenž je vlastně ateliérem, který vypadá jak dům pro panenky, mi připadá osvěžující.
Základní situace je však jako by chtěná a velmi podobná nejen Schumacherově Telefonní budce (Phone Booth), ale především závěrečné sebeponižovací sekvenci z Parkova vlastního Oldboye. Diskuse mezi režisérem a statistou je navíc velmi literární.
Tři... Extrémy jsou producentsky záslužný čin, ale nejen to. Film dostojí svému názvu a konkurenční povídkové kolegy válcuje energií, kompaktností i agresivním výrazem. Přesto je možná vhodnější na DVD, kde si divák může jednotlivé epizody vychutnat samostatně, beze spěchu.
