Sci-fi žánr poslední roky nemá vůbec na růžích ustláno a pokud se podíváte do nedávné historie, pak zjistíte, že je to jen samá bída a průšvih. Hlavně od velkých studií jsme se nedočkali ničeho převratného. Transcendence měla být jasnou výjimkou. Je fakt, že už prvotní synopse o tom, že si vědec nahrál svoji duši do paměti počítače a rozlezl se po celé (internetové) síti, nás měla varovat. Ale my jsme věřili.

Vybavujete si všechny ty tupé americké filmy, kde jednu z hlavních rolí hráli počítače? Vzpomínáte na všechny ty vizuálně nesmyslné scénky, kdy virus (malá příšerka) likviduje systém (hezká potvůrka)? Vidíte před sebou Hugha Jackmana, jak ve filmu Swordfish instaluje virus a po monitorech létají všechny ty vizuální nesmysly ukazující celosvětovou bankovní síť? A říkali jste si, že v roce 2014 se už takových idiotských nesmyslů nedočkáme? Pak jste se pletli, protože na ně narazíte ve snímku chlápka, co stál celý život za kamerou a teď se rozhodl v produkci Christophera Nolana natočit film. Příběh je pro sci-fi fanouška nepřijatelný, pro diváka hledajícího alespoň elementární logiku, pak je zcela odepsaný.

zdroj: YouTube.com

Zápletka je taková divná. Johnny Depp hraje chlápka Willa Castera, který chce vytvořit stroj s umělou inteligencí. To se mu tak nějak povede a je zastřelen atentátníkem. Je to taková ta paralela třeba na odmítače klonování. Než zemře jeho tělo, je mysl natáhnutá do počítače, kde milý Will dostane chutě ovládnout celý svět. Do toho je tam ještě milující manželka, několik rozumbradů, Morgan Freeman a pak několik dalších herců jako Paul Bettany a Cillian Murphy, jejichž tváře jsem zhruba od padesáté minuty zapomněl, protože jsem spal. Manželku uploadovaného podivína si zahrála Rebecca Hall, jejíž výkon lze označit jako bléblé roku.

zdroj: tisková zpráva

Nejvtipnější je, že žánr sci-fi přitahuje z řad fanoušků spoustu zadumaných a divných lidí, kteří se i v takovém filmu snaží najít to NĚCO. A teď pozor, přichází otočka, protože nic není černobílé.

Pokud se totiž oprostíte od svých očekávání, od vizuálně solidních záběrů evokujících „vyšší umění“, pak vlastně zjistíte, že Transcendence není druhým Matrixem, ale docela dobrým romantickým filmem. V ten okamžik lze odpustit i zcela absurdní a technicky nesmyslné scény. Většina z těch scén nabízí slečnám momenty k dojetí i pláči a to přeci není špatné. Jen si někdo v Americe řekl, že to budou celé prodávat jako film pro nerdy, co chtějí hlubokomyslné sci-fi.

V průběhu čtvrtka jsem narazil na pět lidí a všichni mi položili vlastně dvě stejné otázky.

Líbilo se ti to?

Odpověděl jsem po pravdě, že se mi to vůbec nelíbilo.

Mám na to tedy jít?

Určitě, řekl jsem. Jděte na to s přítelkyní a fakt si to užijete. Slečna bude dojatá a spočine hlavou na tvém rameni.

Druhá odpověď platí za předpokladu, že dotyčná není fanynkou sci-fi, pak i pro ní je Transcendence ztraceným časem. 

Hodnocení: 50 %