Po převratném snímku Ong Bak spolupracovali režisér Prachya Pinkaew a herec Tony Jaa na bojové kriminálce Tom yum goong. Výsledkem je kaskáda zcela nevídaných akčních scén, kterým kazí pověst jenom jalový scénář.
Ocitáme se mezi chovateli slonů na thajském venkově. Působí to tu jako ráj na zemi. Uprostřed čarokrásné přírody se mocní čtvernožci na dohled starostlivým domorodcům cachtají v říčce, nosí děti na klech a podobně. Slon je tu ostatně posvátné zvíře, člověk od jeho pohybů odkoukal určité techniky bojových umění a pro chovatele není větší pocta, než darovat chobotnatce panu králi. O jeden potencionální dárek se stará i otec mladého Khama (Tony Jaa). Slon konečně putuje na přehlídku a i s mládětem je unesen. Kham se vydává po jejich stopách. A ty vedou až do australského Sydney. Tom yum goong se od počátku drží osvědčené struktury Ong Bak a vysílá neohroženého, ale pokorného bijce do vzdálené destinace. Oproti Ong Bak je však v Tom yum goong zřetelný akcent na zahraniční trhy. Angličtina ovšem tvoří sotva polovinu dialogů a z úst Asijců občas zní dost nesrozumitelně. V Sydney se Kham nejprve za výbušných okolností potká s krajanem Markem (Petchtai Wongkamlao), respektovaným policistou v asijské čtvrti. Khamovou jedinou stopou po milovaných slonech je fotografie thajské restaurace „Tom yum goong“ (což je kromě filmu také název tradiční thajské polévky). Sem směřují všechny nitky příběhu: chodí sem banda vietnamského desperáta Johnnyho (Johnny Nguyen v hadích kalhotách a la Tadanobu Asano), zná to tu ekipa drsného policajta Ricka (David Asavanond) a podnik patří do sféry zájmů čínské mafie pod vedením transsexuální madame Rose (šaramantní Xing Jing).
Vedle Marka se Khamovi stává spojenkyní krásná thajská ilegální přistěhovalkyně a servírka/děvka Pla (Bongkoj Khongmalai). Text Kongdeje Jaturanrasameeho maximálně posouvá figury od jedné akční scény ke druhé. Vývoj postav se nekoná, logika věci je místy pochybná. Obraz v hořícím klášteře je zcela zbytečný, sekvence před závěrečnou bitkou zase nepřehledná. Od Tom yum goong sice nikdo nebude čekat Zkrocenou horu, ale trocha sevřenosti mohla snímek vystřelit ke hvězdám. Na druhou stranu je akce v Pinkaewově snímku tak ostrá a drzá, že od nedostatků spolehlivě odvádí pozornost. V zahřívací honičce na šípatých lodích zakončené vrtulníkovým akordem režisér divákům dokonale zamotá hlavu. Ve vynalézavé bitce v hangáru Jaa uplatní proti bessonovským borcům na bruslích a BMX nevídanou porci defenzivní atletiky.
V půlce filmu pak přijde střet v ‚Tom yum goong‘. Téměř pětiminutová bitka bez jediného střihu, kdy se Kham/Jaa skrze desítky nepřátel probíjí od dveří až do horního patra budovy. A kameraman se steadycamem je tu díky brilantní orchestraci boje i záběru herci spíš parťákem, než pouhým pozorovatelem. A potom ta ukrutná finální řež, proti které je „Souboj v Domě modrých listů“ z Kill Bill procházkou růžovým sadem! Mezi hrdinovými protivníky najdeme specialisty na wu-šu nebo capoeiru, specialitou je souboj se zápasnickými obry pod vedením Nathana Jonese.
S hereckými výkony je to v Tom yum goong podobné, jako se scénářem. Největší proměna se na Jaaově tváři odehrává, když se během těch pěti minut proboxuje pod střechu restaurace: můžeme vidět, že se opravdu zapotil. Jakés takés herectví dává alespoň Petchtai Wongkamlao, který ve svých sólo scénách neváhá uplatnit komediální talent. Stejně jako v Ong Bak, ani v Tom yum goong jinak humoru příliš není. Světlou výjimkou je moment, kdy na letišti do Khama vrazí chlapík ne nepodobný Jackiemu Chanovi.
Kamera Nattawuta Kittikhuna je ve snímání akčních scén mistrovská, mírovým scénám pak dodává osobitost barevnými filtry. Hudba není tak monotónní jako v Ong Bak, zvukové efekty praskajících kostí naopak působí úmorně (v dobrém). Ve filmu opět nebylo použito wire-fu ani jiných vizuálních efektů.
