Film skutečně začíná záběry z těsně poválečné doby, kdy byli všichni dobře naladění, plní optimismu a k moci se dostali Labouristé. Všichni byli nadšení a ochotní přiložit ruku k dílu pro "společné dobro". Film se krátce zastaví u tehdejší politické situace, ale především nám vysvětluje, jak bylo dobře, že tehdy bylo mnoho velkých podniků a institucí zestátněno.
Pak film poměrně rychle skočí o mnoho let vpřed a dozvíme se, že o 30 let později se dostala k moci Thatcherová, to byl konec idyly, a že by se s tím zase mělo něco udělat, protože socialismus je bezva.
Nemám až tak moc problém s tím, jestli souhlasím nebo nesouhlasím s Loachovým názorem, že socialismus je bezva.
Mám problém s tím, že mi to film cpe pořád dokola, jen s minimálními verbálními obměnami. Film neobsahuje žádný hlas vypravěče, takže se vždy objeví nějaký pamětník a vzpomíná: "No tehdy to bylo bezva, továrny a železnice nám patřily, zdravotní péče skoro zadarmo, ale pak přišla Thatcherová a začal vládnout mamon, a dneska když chci demonstrovat, dostanu přes hubu, jak je to možné? VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI!"
Mluvčí většinou nejsou žádní ekonomové a nevydávají se za ně. Jsou to prostě normální naštvaní lidi - občas staří pamětníci, občas dnešní mladí lidé. A jejich proslovy mě opravdu skoro vůbec nezajímaly, protože v nich nebylo nic, co by se dalo nějak rozporovat, nebo z čeho bych si odnesl nové informace. A ani nebyly natolik blbé, abych se jimi bavil.
Hodnocení: 50 %
