Profesionální festivalové publikum je dav, který se sice tváří důležitě, ale o to snadněji jej lze pobláznit. A proto když je na film fronta jak v osmdesátkách na banány, vůbec to neznamená, že za to bude stát. V případě The Science of Sleep, čili „Spánkovědy“ Michela Gondryho se však čekání vyplatí. Jde zatím o zdaleka nejlepší film svérázného francouzského režiséra.
Michel Gondry je známý především díky svým novátorským videoklipům. Průlom přišel v roce 1993, kdy Gondry natočil pro Björk klip k Human Behaviour. Hrdinka se v něm pohybuje snovým světem, kde neplatí proporce ani pravidla běžné reality. Od té doby je snová atmosféra Gondryho trademarkem. Pokusil se ji zapracovat i do svých celovečerních filmů Slez ze stromu (Human Nature) a Věčný svit neposkvrněné mysli. Až v The Science of Sleep to však dostává ty správné grády.
Pod příslibem tvůrčího zaměstnání se nechá juvenilní Mexičan Stéphane (Gael García Bernal) zlákat svou matkou Christine (Miou Miou) k návratu do Paříže. Stéphane rád spí a sní. Tyto sekvence uvozuje hrdina vstupy a jingly ze svého domácího televizního studia... takhle nějak si představuju mladického Gondryho samotného. Stéphane brzy zjistí, že sdílí patro s krásnou sousedkou. Lépe řečeno s její kamarádkou: Stéphanie (Charlotte Gainsbourgová) si zrovna nechává nastěhovat piáno a Stéphane se k tomu připlete, pohmoždí si ruku a Stéphanie a její krátkovlasá flirtující kamarádka Zoé (Emma de Caunes) mu ji ošetří. Z práce se nakonec vyklube nudná rutina v trhlém grafickém studiu. Šéfem je tu padesátník Guy (Alain Chabat), nespoutaný lamač srdcí i postelí, který si vezme romantika Stéphana pod křídlo.
Zatímco Zoé se ne a ne ukázat, Stéphane objeví neobvykle spřízněnou duši ve Stéphanii. Oba spojuje dar výjimečné představivosti a dětské hravosti. Stéphane nosí nové kamarádce nejvýstřednější vynálezy – např. stroj času, který na vteřinu umožní cestu do minulosti nebo do budoucnosti. Chtějí natočit animovaný film a ve vzrušujícím vynálezeckém opojení nahrazují vodu celofánem a mraky chomáči vaty. Pomocí správného akordu je navíc Sebastién udrží u stropu. Gondry v těchto i dalších snových scénách využívá starou dobrou švankmajerovskou trikovou animaci. V době, které vládnou počítače se nestydí postavit město z kartónů a prohánět hrdinu po blue-screenu. Naopak jde ještě dál – blue-screen je matricí snu a prostředím, kde se může stát cokoliv. Stéphanie ovšem odmítá Stéphanovy romantické city, a tím hrdinu uvrhne do zběsilého kolotoče, ve kterém se mu sny a realita pletou se životu nebezpečnými důsledky.
Představu a skutečnost míchá Gondry s lehkostí kuchaře Jamieho Olivera: výbušně, originálně a zábavně. Svou potrhlostí The Science of Sleep připomíná absurdní komedie Woodyho Allena. Inspiraci pro své kousky čerpá Gondry ze stejného zdroje, u kterého se zrodily jeho videklipy. V pozdějších pasážích The Science of Sleep velmi blízce připomíná příběh „Bachelorette“ (pro Björk), oddaní Gondryho fanoušci ale najdou v jeho nejnovějším filmu referencí a vlastních citátů ještě mnohem víc. Gael García Bernal dává Stéphana s netušeným zaujetím pro nedospělost hrdiny. Charlotte Gainsbourgová tónuje svou hrdinku jemněji a dospěleji, Chabat si užívá vděčnou roli stárnoucího prasáka.
Určitou slabinou filmu je, že příběh postupně ztrácí puls, anebo utíká do nesouvisejících epizod (Stéphanova role dealera). Ve vizuálně přesvědčivém, když ne přímo invenčním provedení + s hudbou Jean-Michela Bernarda v pozadí je ovšem The Science of Sleep po všech stránkách osvěžujícím snímkem.
