The Myth (The Myth – Nick Cave and The Bad Seeds FANS movie)

3. 7. 2008 - 14:08 | Recenze | red

The Myth (The Myth – Nick Cave and The Bad Seeds FANS movie) Placeholder | zdroj: tisková zpráva

[Statistické údaje:] - Námět, scénář a režie: Šimon Šafránek. Kamera: David Čálek. Hudba: Nick Cave and The Bad Seeds. Střih: Šimon Šafránek, Kateřina Jeřábková. Supervize: Radim Špaček. Produkce: Šimon Šafránek, David Čálek, Radim Špaček. Dokumentární, 70 minut, mluveno anglicky (české titulky), DVcam. ČR 2002. V premiéře uvedeno (jako testovací projekce) na 28. ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti.Oficiální stránky filmu Každý, kdo byl někdy okouzlen australským zpěvákem Nickem Cavem, se pravděpodobně – po dotazu, čím ho vlastně Cave zaujal – nakonec dostane k podobné věci: je to těžko popsatelné fluidum, které z písní, jež nelze od Cavea jako osoby oddělit, vyzařuje

nick_cave_myth_safranek
Každý, kdo byl někdy okouzlen australským zpěvákem Nickem Cavem, se pravděpodobně – po dotazu, čím ho vlastně Cave zaujal – nakonec dostane k podobné věci: je to těžko popsatelné fluidum, které z písní, jež nelze od Cavea jako osoby oddělit, vyzařuje. Je to jakýsi pocit souznění, že se Nick Cave v písních dotýká věcí, nad kterými přemýšlíte též. Toto na první pohled možná až pateticky vyjádřené okouzlení může nabýt různé intenzity a může i pominout, ale je na začátku propadu do světa Caveových písní vždy přítomné. Dokument Šimona Šafránka The Myth (česky tedy Mýtus) zachycuje ty fanoušky Nicka Cavea, kteří oné fascinaci propadli nadobro.

Šafránek se s kameramanem Davidem Čálkem, Radimem Špačkem coby dozorem za zády a za pomoci zpovědního umu Jeffreyho Browna (americký filmový publicista žijící v ČR) vydal během května a začátku června minulého roku do pěti evropských metropolí, kde se Nick Cave spolu s Bad Seeds na svém turné zastavili. Výpovědi oddaných fanoušků, kteří neúnavně cestují spolu se svým idolem od jednoho koncertu k druhému, jsou tak pořízeny v Berlíně (dvojkoncert 10. a 11. května), Praze (26. 5.), Paříži (28. a 29. 5.), Vídni (1. 6.) a Lublani (3. 6.). Scénář je stále ve všech městech stejný; v atmosféře před koncertem se filmový štáb mezi „skalními“ snaží dopátrat motivace těchto lidí, jejichž objíždění všech koncertů je – nahlíženo i z pozice člověka chovajícího Cavea v přízni – už za hranicí normálního fandovství.

nick_cave_myth_safranek
Žádným vysvětlujícím dodatečným komentářem režisér svůj dokument neopatřil, a tak má odpověď na otázky po důvodech této fanouškovské oddanosti vyhnané do krajnosti dát samotný sestřih jednotlivých výpovědí. Někteří se se svým obdivem dokumentem jen mihnou (promluvy typu „já ho prostě žeru“), ale na ploše 70 minut se vyprofilují čtyři hlavní postavy (absence jejich jmen je záměrem), které se prolínají celým dílem a dobře ilustrují několik možných přístupů (a vysvětlení). Mladá sympatická německá právnička si ze všech udržuje největší nadhled a je schopna si své horečnaté zapálení i příjemně shodit. Opačný pól představuje vyzáblý ruský chlapec, v jehož případě zašla láska k písním Nicka Cavea až do mystických vod (sám tvůrce v jeho případě mluví o psychickém bloku z dětství, jehož kompenzace se upnula právě na tohoto zpěváka).

Asi nejvíce prostoru v dokumentu dostal italský mladík, jenž neváhá kvůli koncertu nakrátko opustit svou lukrativní práci v hotelu a jeho exaltované výstupy působí dojmem člověka, u něhož caveovské „třeštění“ vyhasne stejně tak rychle jako vzplanulo (čemuž ovšem nepřitakává závěrečný titulek, podle nějž se tento mladík v květnu 2002 vydal i koncert do zámoří). Poslední z uvedené čtveřice je odkvetlá blondýna s řádnou vrstvou make-upu – stále živí dávnou vzpomínku na jedno pokoncertní mecheche „s Nickem“ a u bočního vchodu do budovy čeká na setkání po letech. Její dotaz - Nicku, vzpomínáš si na mě? - zpěvák v mžiku zpracuje s profesionální rutinou („Absolutely.“) a vchází dovnitř. Prahu zastupuje dvojice náctiletých sester, jejichž udávání vstupenky navíc dvěma cizinkám („Kolik?“ – „1000.“ – „800?“ – „850.“ – „Dobře.“) zavane malým českým trapasem.

nick_cave_myth_safranek
Tvůrcům se podařilo dostat i k samotnému Caveovi, s nímž natočili rozhovor před koncertem v Lublani (původně poskytnutých dvacet minut se nakonec protáhlo na dvojnásobnou délku). V něm z Nicka Cavea sálá klid muže, který si už prošel svým a na dotazy po skalních fanoušcích odpovídá nevzrušeným hlasem: „Jasně, pamatuješ si je, vždycky v první řadě“. Trocha smutku zazní z jeho komentáře k dnešní masové oblibě jeho písní a osoby zvlášť („Dřív to bylo i o něčem jiným, dneska o podpisech.“) a zpovídajícímu – rozhovor vedl Jeffrey Brown – se jednou povedlo Cavea zahnat i do kouta. Při dotazu na jednoho z fanoušků, kterému zpěvák cosi nedlouho předtím slíbil, se Cave napřed vědoucně zatváří a jak postupně zjišťuje svou paměťovou indispozici, mimika v jeho tváři ho neochotně prozrazuje.

Kromě sekvencemi z rozhovoru je stěžejní část (výpovědi fanoušků) prostříhána záběry z příprav koncertů, zvukové zkoušky, klasického úprkového boje o první místo před jevištěm po otevření bran, archivního záznamu staršího koncertu (1984) a samozřejmě také koncertních záznamů z tohoto turné (na každém vystoupení měl štáb povolen dvě písně). Stříhalo se celkem z 32 hodin natočeného materiálu, a právě střih je v prvé půli snímku jediným slabším místem – ne v tématu (co je sestříháno), ale v tempu. Chaotické přebíhání od jednoho k druhému oddaluje moment „vplynutí“ diváka do rytmu dokumentu. V nezaujatém hodnocení díla pomůže na chvíli si v titulcích představit neznámá jména cizích filmařů – pak se zpětně musí trojici Šafránek-Čálek-Špaček přiznat velmi solidně odvedená práce, kde jasně nadšenecký impuls k natočení tohoto dokumentu není přítomen v podobě naivní stylizace, ale ve střídmé snaze zachytit odraz milované ikony na případech nekřiklavějších.

A ještě jedním (pokud pomineme ne zrovna obvyklou produkci díla s takřka profesionálními parametry – celý ho financovala ústřední trojice tvůrců) se dokument Myth trochu vymyká z klasické škatulky hudebního dokumentu. Zatímco u většiny z nich jde o pohled „za“, Myth obrací svou pozornost na „před“ – místo před jevištěm, kde se hudbou elektrizovaní fanoušci naplno oddávají písním svého oblíbence. To je ostatně patrné i na kameře během koncertů; zachycuje tváře, gesta a pohyby fanoušků a z Cavea (pokud už je snímán) spatříme ponejvíce jeho nohy – přesně z horizontální perspektivy očí těch v první řadě. Ke konci rozhovoru se navíc samotný Cave přizná, jak ve svých dvaceti objížděl koncerty milovaných The Saints a musel být vždy v první řadě. Role jsou prohozeny, fenomén zůstává.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Amy Adams trpí v novém thrilleru Žena v okně na agorafobii

Amy Adams trpí v novém thrilleru Žena v okně na agorafobii

9. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Nový thriller Netflixu Žena v okně s Amy Adams v hlavní roli se blíží a novým trailerem připomíná brzké vydání.
Kdo mi jde po krku postaví Angelinu Jolie proti zabijákům a lesnímu požáru

Kdo mi jde po krku postaví Angelinu Jolie proti zabijákům a lesnímu požáru

8. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Warner Bros představují první trailer na nadcházející thriller Kdo mi jde po krku s Angelinou Jolie v hlavní roli.
Potvrzeno: Sylvester Stallone už v Creed III nebude

Potvrzeno: Sylvester Stallone už v Creed III nebude

7. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Boxerské drama Creed bylo výborné a Stallonovi přihrálo nominaci na Oscara. Jenže teď se svou nejslavnější rolí asi definitivně končí.
Space Jam: Nový začátek posouvá věci do digitálního světa

Space Jam: Nový začátek posouvá věci do digitálního světa

6. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Warner Bros toho budou mít letos docela dost, ale vedle všech těch Matrixů a Dun by neměl zapadnout ani nový Space Jam.