The Devil’s Rejects je volným pokračováním Zombieho prvotiny House of 1000 Corpses, což byla lehce zabroušená varianta klasického Texas Chain Saw Massacre. Skupinka teenagerů se vydala hledat místní texaskou legendu, jakéhosi Dra Satana. Místo toho se ale ocitají na statku klaunovského kapitána Spauldinga a jeho rodiny bestiálních vrahů, deviantů a kanibalů.

Když Fireflyovi (aka Plašmuškovi aka viz Kachní polévka (Douck Soup) bratří Marxových) zavraždili George Wydella, jde jim po krku jeho brácha, šerif John (William Forsythe). S několika vozy obklíčí statek. Strhne se masivní přestřelka. Ve stylu Neda Kellyho se Fireflyovi statečně brání a Wydell nakonec sice zajme matku Fireflyovou (Leslie Easterbrook), ale Otis (Bill Moseley) a Baby (Sheri Moon) utečou. Spaulding (Sid Haig) navíc na farmě vůbec nebyl.

I když se neustále pohybuje na tenké hranici mezi originálním a dříve viděným, má Zombie talent zaujmout. Vypráví s tarantinovským zápalem. Dělá mu potěšení dotáhnout situace do třeskutého detailu.
Mrazivě vtipný je motiv s „koženou maskou“, kterou Otis vyrobí z jedné z obětí a pak jí nasadí dívce, kterou uvězní v motelovém pokoji. Když se objeví pokojská, pološílená dívka za hysterického jekotu vyběhne, pokojská před ní utíká, z posledních sil uhne a netvorská figurka skončí uprostřed dálnice. První auto se vyhne. Je osobní. Druhé ne. Tirák.

Po řemeslné stránce je The Devil’s Rejects velmi povedená podívaná. Ostrá kamera Phila Parmeta (mimo jiné i Lonesome Jim Steva Buscemiho) silně vnímá rozdíl mezi interiérem (vězeňsky spoutaný, temný) a exteriérem (křišťálová krajina). Ve druhém plánu své odvedou hrůzostrašné propriety, vizuální i zvukové efekty jsou na úrovni.

Takhle se místy vkrádá pocit o bezpředmětnosti toho všeho násilí na scéně a zdá se, jako kdyby jej tam režisér dával ze zvyku a manýry.