Hlavní části děje filmu Odsouzeni zemřít byly natočeny ruční kamerou. Po několika testovacích scénách se štáb rozhodl umístit kameru do podvodní schránky na dvou plovácích. Tato technika umožnila tvůrcům využít pohybu skutečných vln jako přirozeného pohybu pro kameru. Aby poskytli divákovi zkušenost utonutí, byla kamera při několika scénách ponořena pod vodu.
Kvůli finančním omezením byl Adrift nasnímán na 16mm film. Vzhledem k širokému mořskému horizontu příběh vyžadoval použití širokoúhlého formátu 1: 2,35. Mnoho scén bylo natáčeno jako dlouhé, neprokládané záběry. Proto byly použity širokoúhlé objektivy s ohniskovou vzdáleností 35 mm v kombinaci s běžnou 16 mm kamerou. Tímto způsobem byl získán širokoúhlý formát na 16mm filmu.
Filmaři užívali různých rychlostí chodu kamery, různých clon a zvláštní zpracování filmu (převolání a cross proces - tj. nestandardně vyvolaný barevný inverzní nebo positivní materiál v negativním procesu).
Zajímavá je například scéna, ve které je Amy vhozena do vody. Okamžik jejího pádu byl snímán clonou 22, jenž téměř eliminuje běžné rozmazání obrazu při pohybu. Následující sekvence, ve které Amy leží ve vodě a je ochrnutá strachem, byla zamýšlena tak, aby se divák co nejvíce ztotožnil s její situací. Proto byla kamera spojena s tělem herečky. Pro zesílení tohoto efektu byla sekvence natočena frekvencí 6 snímků za vteřinu, namísto standardních 24 snímků za vteřinu, a v digitální postprodukci byla zrychlena zpět na frekvenci 24 snímků za vteřinu. Výsledkem je zvláštní efekt rozmazání pohybu, přičemž se všechen pohyb v obraze jeví jako špatně zaostřený, pouze nehybná Amy je ostrá. Celá scéna byla natočena na barevné positivní surovině, která byla cross-procesem zpracována jako surovina negativní. Cross-proces dodal originální scéně surrealistický vzhled změnou barvy a kontrastu.
Pro vylíčení Amyiny bolestivé minulosti byly použity krátké retrospektivní záběry. Pro jejich odlišení od zbytku filmu byly tyto sekvence natočeny na vysoce citlivém filmu rychlostí 18 snímků za vteřinu. Aby bylo dosaženo zrnitého vzhledu jako u amatérského formátu Super 8, byl film posléze převolán o dvě clony.
Film byl dokončen s použitím digitálního intermediátu. Ten umožnil filmařům hladce spojit do jednoho celku tyto rozdílné stylistické efekty. To také dovolilo filmařům dát do souladu četné exteriérové scény a vytvořit homogenní vzhled v průběhu celého filmu. Například, během filmování na Maltě byla ráno voda modrá, ale před polednem se jevila pod krutým poledním sluncem jako zelená a večer přibrala světlé modré tónování. Tyto extrémní barevné rozdíly mezi barvami vody mohly být odstraněny při přípravě digitálního intermediátu. Nicméně, většiny vizuálních efektů bylo dosaženo v kameře a nikoli digitálně. Tento postup propůjčuje filmu více autentické, „drsné“ atmosféry.
