Mort Rainey (věčně rozespalý Depp) je spisovatel v krizi. Před půl rokem se s ním rozešla žena, a on stále chodí po svém domku u jezera v jejím županu. Navíc není schopný cokoli napsat a utíká se ke svým starým zlozvykům. V největší bídě se Raineymu přede dveřmi objeví jakýsi Jižan John Shooter (asketický John Torturro), který
Raineyho osočí, že mu ukradl povídku. Se zavilostí Flema Snopese žádá nápravu.Rainey ví, že povídku neopsal, ale musí najít důkaz. A dostat se k původnímu vydání vlastního textu je těžší úkol, než jak se zprvu zdá. Shooter zatím stupňuje svůj tlak a neštítí se ani krve. Je otázka, jestli lze takovému vidlákovi věřit, že by vůbec byl schopen povídku daných kvalit napsat. Možná kdyby Koepp uvažoval tímhle směrem, a zároveň hrál souboj dvou mužů na samotě u lesa komorněji, mohl vzniknout nevídaný biják.
Jenže jednou je to psychothriller s KONCEM. Tohle slovo leze z kampaně, z upoutávky i z prvních vět filmu jako sláma z bot. Jak si to potom užít? Nechat mozek v šatně, oni s tím tvůrci stejně počítají.Tajemné okno je biják s nevídaným počtem citátů v obraze i dialozích. Od Hitchcocka přes Rosemary má děťátko až po Talking Heads.
Samostatným tématem jsou nepřeberné citáty autora předlohy, Stephena Kinga, na sebe sama. Kdyby je vyházel, moc stránek by autorům v ruce nezbylo.
SPOILER: Zcela prvoplánové je používání haha-aha slov: Shooter/Shoot her, Redrum/ Murder a podobně. Ostatně i jméno Mort svědčí o mnohém z hrdinova charakteru už v prvním plánu. A žádné jiné plány tu vážně nejsou.Tajemné okno zcela stojí na Johnnym Deppovi. Rainey je excentrik, nicméně do ráže Jacka Sparrowa má daleko. Depp má široký rozptyl výrazů, je sebevědomý a přesný. Přímo magneticky strhává pozornost.
John Torturro je sice jako Shooter vizuálně i herecky jedinečný, ad absurdum vyhrocený jižanský přízvuk z něj však dělá přinejlepším příliš exkluzivního padoucha, mnohem spíše však prostě šaška.
Ostatní figury jsou tu jen pro formu a ředí napětí, pracně budované mezi Raineym a Shooterem.
V Tajemném okně přitom existují snahy zachytit a sdělit pochod hrdinových myšlenek ne úplně doslovně. Expozice hrdiny je bezchybná, Raineyho writers-block (v dobrém) připomíná zápolení Belmondovo v Muži z Acapulca.
Klidnými záběry s mumlavým, zdevastovaným a roztěkaným Deppem se Koeppovi daří budovat přitažlivou atmosféru, která i díky měkké kameře Freda Murphyho a klasické hudbě Philipa Glasse (ne, že se nedalo čekat víc) připomíná Hitchcocka.
David Koepp je zjevně mnohem spíš zkušený scénárista trháků jako Jurský Park a Spider-Man 1-2. Už u jeho textu k náročnějšímu Fincherově Úkrytu (Panic Room) lze pozorovat ztuhlost. Kingovu povídku Secret Window/ Secret Garden pak Koepp adaptuje jednoznačně okatě a ploše. Studio však zřejmě chtělo navázat na úspěch Šestého smyslu (nezdařilo se), a tak bylo vše podřízeno bezpochyby efektnímu konci příběhu. I ten je však Koeppem prorežírovaný a historka se uzavírá zbytečně pozdě.
