Hluchoněmý Ryu (Ha-kyun Shin) má starost o svou sestru (Ji-Eun Lim). Ona mu kdysi umožnila studovat, pak ale onemocněla a Ryu pro ní nyní shání umělou ledvinu. Rád by jí daroval svojí, ale kvůli odlišné krevní skupině není vhodným dárcem. Ryu ale nechce čekat, než nemocnice sežene vhodného dárce, a tak se zaplete s překupníky lidských orgánů. Výměnou za vhodnou ledvinu jim dá tu svojí a nádavkem 10 miliónů wonů, které jinak měly sloužit na pokrytí nákladů legální operace.
Je samozřejmě otázkou, za jaké peníze chtěl potom Ryu nechat sestře ledvinu operovat, ale transakce stejně selže. Naopak se přihlásí z nemocnice: našli dárce. Nešťastný Ryu je bez peněz a bez práce. S pomocí své přítelkyně Yu-sun (Bo-bae Han), která je aktivní v jisté radikální skupině, nakonec unese dcerku bohatého podnikatele Dong-jin Parka (Kang-ho Song) a vymáhá výkupné. Než ho ale Park donese, Ryuova sestra se zabije, protože zjistila, že peníze na operaci jsou fuč.Ryův svět je v ruinách a Park se rozhodne pátrat po dcerce na vlastní pěst.
Kdo je „Pan Pomsta“? S kým máme sympatizovat? V tomhle filmu se mstí všichni. Můžeme fandit zelenovlasému Ryuovi, kterého Ha-kyun Shin podává jako vskutku sympatického mladíka a obětavého bratra. Můžeme být nakloněni Dong-jin Parkovi, pro něhož je dcerka vším, co na světě má.
Sympatie režiséra samotného tečou jako řeka. Přelévají se z Ruya na Park a ještě dál. Nevyhraněnost v tomto případě poněkud oslabuje celkové vyznění filmu a dává za pravdu všem, kteří oproti Boksuneun naui geot preferují jasnějšího, ucelenějšího a vyspělejšího Old Boye.
Úvodní dvacetiminutovka Boksuneun naui geot je ale ohromující podívanou. Díky hrdinově defektu jsou scény prosté dialogů a naopak je jako kdysi v němých filmech oddělují tabule s textem. Dlouhými, brilantně nasvícenými a zkomponovanými záběry potom režisér diváka s úspěchem noří do světa plného jemných detailů – naprostý opak proti tepající vězeňské montáži z Old Boye.Po půlhodince přichází na řadu první dějový zvrat a zde film ztrácí. Zápletka je až příliš zapletená. Je režírovaná přes hrany a příliš chtěně: Park se například o Ryuově existenci dozví - z rádia, které zaslechne přes zeď!
Dřívější noblesa se na chvíli vrátí ve scéně u řeky, kdy Ryu pohřbívá svou sestru, zatímco za ním vidíme unesenou dcerku, jak jí bere proud… jde v podstatě o variaci na ten sólo pozoruhodný obraz z Rychlých pohybů očí Radima Špačka.
Později už ale Boksuneun naui geot vjede naplno do obvyklých kolejí pomstychtivých filmů a lze jenom čekat, jak moc bude režisér nápaditý při výkonu pomsty. Park (režisér) nápaditý je. Park (hrdina) je totiž elektrikář.Lze uvažovat o tom, proč je východoasijská kinematografie tak bezprostředně a vulgárně násilná. Jde o reakci na extrémní pracovní zatížení společnosti a volání po podobně extrémním odreagování?
Boksuneun naui geot sice není tak krvavý jako snímky japonského mistra Miikeho, nicméně jenom proto, že Parkovo násilí i přes častou komiksovou přehnanost působí realističtěji.
Boksuneun naui geot je nakonec pozoruhodný i svou střihovou skladbou, kdy režisér estetické záběry místy narušuje krátkými, zdánlivě krkolomnými střihy (scény z pitevny). Výsledkem je dojem krajního znepokojení.
