Píše se rok 1939 a doktor Jorge Vargas prchá z Německa do New Yorku. Ještě předtím, než ho polapí pohůnci vedení tajemnou ženou (Bai Lingová), se Vargasovi podaří zaslat důležitý balíček svému bývalému kolegovi z přísně utajeného vědeckého projektu doktoru Walteru Jenningsovi. Ten očekává, že bude další obětí série únosů, kontaktuje se tedy s ambiciózní novinářkou Polly Perkinsovou (Gwyneth Paltrowová) a předává jí dvě zkumavky důležité pro strůjce únosů doktora Totenkopfa. Jejich setkání je ale náhle přerušeno útokem obrovských létajících robotů na New York. S řáděním robotů si nedovede poradit policie ani armáda, jediný, kdo se s nimi úspěšně střetne, je známý hrdina Joe Sullivan (Jude Law) přezdívaný Sky Captain. Právě on je brzy poté povolán vládami světových mocností, aby zabránil Totenkopfovi v uskutečnění jeho ďábelského plánu. Sullivanovy mise se k hrdinově nelibosti účastní i jeho dávná láska Polly Perkinsová, toužící po exkluzivní reportáži. Na cestě po Totenkopfově stopě pomáhají Sullivanovi také jeho parťák a technický génius Dex Dearborn (Giovanni Ribisi) a spolubojovnice z předchozích misí Francesca „Frankie“ Cooková (Angelina Jolieová).
Pro debutujícího režiséra Kerryho Conrana se stal snímek Svět zítřka vysněným projektem, kterým žil několik let. Na počátku jeho snah natočit novodobou verzi dobrodružných sérií tak populárních ve třicátých letech byla šestiminutová ukázka, kterou Conran animoval na svém počítači. Postupem času se celý projekt rozrostl do podoby celovečerního snímku za 70 miliónů dolarů s velkými hollywoodskými hvězdami. J. Lawa, A. Jolieovou či G. Paltrowovou zaujal Conranův úmysl natočit všechny scény před modrým nebo zeleným pozadím a téměř bez rekvizit a později digitálně vytvořit kulisy. Díky tomu vynikla především značně stylizovaná vizuálnost snímku, podpořená barevným laděním, které evokuje první barevné velkofilmy. Právě na stylizaci je založena též působivost četných trikových záběrů. Vizuální efekty nakonec nejsou nijak přelomové, přesto ale mají – až na několik záběrů, např. útok robotů v ulicích New Yorku – více než uspokojivou kvalitu.
Z herců filmu jednoznačně kraluje Jude Law, který již v dramatu Talentovaný pan Ripley dokázal, že by se v Hollywoodu meziválečného období rozhodně neztratil. Ve Světě zítřka coby Joe Sullivan skvěle navazuje na hrdinné postavy, kterými se dříve proslavil například Errol Flynn. Gwyneth Paltrowová připomene jako Polly Perkinsová novinářku Lois Laneovou z comicsového Supermana, postrádá však charisma Katharine Hepburnové či Rosalind Russellové, když hrály ve slavných novinářských komediích Nejprve stvořil ženu (1942) respektive Jeho dívka Pátek (1940). Angelina Jolieová v úloze britské důstojnice Frankie Cookové pak jakoby zabloudila do tohoto příběhu z úplně jiného desetiletí. Navíc si Jolieovou diváci příliš neužijí: ač je hlavní reklamní tváří filmu, objeví se až v závěrečné části snímku.
Jako režisér se sice Conran nepřiřadil k špičkovým tvůrcům, přesto ale dokazuje řemeslnou zručnost. O jeho další hollywoodskou kariéru se zdá být postaráno, nedávno totiž nahradil Roberta Rodrigueze v režii adaptace fantasy románu Edgara Rice Burroughse Princezna z Marsu. Jako scenárista však Conran v případě filmu Svět zítřka selhává. Děj působí roztříštěným dojmem, atraktivní vizuální stránka snímku ale dovede jeho nedostatky přebít. Pokud snímek Kerryho Conrana něco opravdu prokázal, pak to, že je jeho autor opravdovým znalcem dobrodružného filmu a literatury, především z meziválečného období. Conran přímo navazuje na to, čím se Spielberg s Lucasem pouze inspirovali pro příhody Indiana Jonese. Zmínit lze odkazy na celou řadu titulů, černobílými snímky King Kong a Ztracený svět počínaje. Další odkazy lze najít například mezi sci-fi sériemi typu Buck Rogers in the 25th Century (1934) či animovaným seriálem Superman (1941). Využity byly též pasáže ze slavné rozhlasové hry Orsona Wellese Válka světů. Nemohou se neobjevit ani narážky na sérii Hvězdné války… V takovémto výčtu by se jistě dalo ještě dlouho pokračovat (mezi pocty světovému filmu patří i „angažování“ Sira Laurence Oliviera, jehož staré záběry byly použity pro vizuální podobu doktora Totenkopfa, výsledek je však rozpačitý). Citace klasických i dávno zapomenutých snímků se tak stávají společně s obrazovým pojetí největší devizou celého díla. I přes slaboučký příběh tak z kina odejde nejeden milovník dobrodružného žánru spokojen.
