Do světa comicsu vstoupily stovky hrdinů a řada z nich dosáhla až nečekaného věhlasu. Jen jeden z nich však překročil rozměr populární kultury a stal se symbolem. Symbolem boje za pravdu, spravedlnost a americký způsob života – se všemi kladnými i zápornými konotacemi, které to přináší. Tím hrdinou je Superman.
Dávno před E. T. zavítal na Zemi jiný přátelský mimozemšťan – Kal-El z planety Krypton. Byl pouhým batoletem, když ho k nám těsně před zánikem své domoviny vyslali jeho rodiče Jor-El a Lora. Malá raketa s posledním zástupcem svého rodu přistála v kukuřičných lánech nedaleko farmy bezdětných manželů Kentových, kteří se odhodlali k jedné z nejpodivnějších adopcí v historii lidstva. Mladík, jemuž Kentovi dali jméno Clark, se měl k čile k světu – brzy se ukázalo, že nad lidmi vyniká silou i rychlostí. Zanedlouho Clark odhalil celou řadu dalších dovedností – rentgenový zrak, pohled, jímž dovede rozžhavit či zapálit jakýkoli předmět, ledový dech a v neposlední řadě schopnost létat rychleji než vypálená kulka. A protože Kentovi byli lidé neobyčejně laskaví a dobří, svého syna naučili ušlechtilosti a smyslu pro spravedlnost. Pro Clarka je tak samozřejmostí, že svůj život zasvětil ochraně lidstva před vnějším nebezpečím i před nepřáteli z jeho středu. A jedná přitom vždy tak, aby nikomu, tedy ani zločincům samotným, nikdy nebylo ublíženo. Pro svět se stal Supermanem. Nadále ale zůstal i Clarkem Kentem, obyčejným občanem velkoměsta Metropolis a redaktorem novin Daily Planet.
Psal se rok 1932, když dvojice osmnáctiletých kamarádů z jedné z clevelandských středních škol Jerry Siegel a Joe Shuster navázala na své comicsové prvopočátky příběhem The Reign of the Superman. Nenechte se ale mýlit – jejich první Superman byl šílený (a plešatý) vědec, jemuž nevydařený pokus nadělil extrémní sílu a přivedl jej k touze ovládnout svět. Naštěstí pro svět comicsu se jejich nápad neujal; přesto na něj dodnes mají čtenáři významnou památku v osobě Supermanova úhlavního nepřítele Lexe Luthora, nejbohatšího a nejchytřejšího muže světa, jenž své ambice vždy nepokrytě směřuje k nabytí politické moci. Superman, jak ho známe a máme rádi, vzniká až roku 1934, kdy Siegel napsal a Shuster nakreslil sérii černobílých novinových stripů, představujících příběh o Kal-Elovi, Clarku Kentovi i hrdinném ochránci lidstva v modrém kostýmu s písmenem S na prsou a v červené kápi. A už zde mohl čtenář seznámit i s neodbytnou reportérkou deníku Daily Planet Lois Laneovou, jejíž srdce patří přečestnému Supermanovi. Vydavatelé pro historku o mimozemském hrdinovi zpočátku nejevili žádné nadšení, a tak si na slávu si musela dvojice Shuster-Siegel ještě pár let počkat.
Mužem, který jedním rozhodnutím vydělal nakladatelství DC Comics milióny dolarů, byl Sheldon Mayer, editor vydavatelského syndikátu McClure. První číslo sešitu Action Comics, plánované na červen 1938, díky Mayerovi obsadil právě Superman – aby se svých domovských stránek nevzdal dodnes. Už o rok později Shuster a Siegel pro svého hrdinu získali ještě jednu sešitovou řadu – Superman. Popularita postavy bojující tu s bankovními lupiči, tu s přírodní katastrofou stoupala geometrickou řadou. Už na počátku čtyřicátých let se objevil v animovaných groteskách, v rozhlasovém seriálu i v knižní podobě. Nebylo se tomu co divit. Kdo jiný mohl v těchto časech zvýšit vlastenecké cítění malých kluků, ale také pozvednout morálku americkým vojákům na frontách druhé světové války? Už konec let čtyřicátých ale Supermanovu legendu zastihuje v krizi. Část viny na tom nese postupné rozmělňování příběhů o Muži z oceli. Příkladem může být rok 1945 a zrod Superboye, mladého Clarka Kenta, rozhlížejícího se ve světě hrdinů. V roce 1947 jsou navíc od Supermana odejiti jeho dva otcové Joe Shuster a Jerry Siegel, aby je nahradily celé plejády dnes bezejmenných autorů. A aby se Siegel na popud editora Morta Weisingera k svému dítku v roce 1959 vrátil zpět. Jeho úkolem tentokrát bylo dodat Supermanovi pevný řád a vytvořit ucelený příběh bez do té doby zcela běžných dějových kotrmelců, které oddaným fanouškům nedávaly spát. Nového vysvětlení se dočkaly například hrdinovy schopnosti – Superman nabírá sílu díky slunečnímu záření, každičká jeho buňka totiž složí jako akumulátor energie.
Ani Supermanovy proměny v předchozí dekádě příliš nepomohly, aby na počátku sedmdesátých let v konkurenci hrdinů z Marvel Comics (Spider-Man, X-Men, Fantastická čtyřka), ale i spřáteleného Batmana nevypadal jako zasloužilý sice, přesto ale pouhý veterán dávných bojů. Novou krev do žil měli Supermanovi podle jeho nového editora Juliuse Schwartze zajistit autoři, kteří si mezitím vysloužili ostruhy u konkurence (Jack Kirby), mezi literáty (romanopisec Elliot S. Maggin) anebo třeba na batmanovských projektech (Dennis O'Neil, který v minisérii The Sandman Saga, 1971, připravil Supermana o plnou třetinu jeho schopností). Ty tam byly humorné postavičky jako Krypto (Supermanův létající psí přítel) nebo Mr. Mxyzptlk (kouzlící šotek s typickým malinkým kloboučkem). A naopak se na scéně objevuje kupříkladu tajemný Darkseid, vládce planety Apokolips snažící se ovládnout Vesmír a jeden z největších Supermanových soupeřů.
Co však v letech sedmdesátých Supermanovi schází, to jsou příběhy, které by vystoupaly nad rámec průměru a zařadily se k comicsové klasice. Zlom přinesl až rok 1986, kdy se vydavatelství DC odhodlalo k několika zásahům do životů svých hrdinů. Scenáristické eso Alan Moore tak přichází s atypickým příběhem z budoucnosti Whatever Happened to the Man of Tomorrow?, řešícím, kam že se to Superman kdysi dávno vytratil. A vzápětí vrcholí epické dobrodružství Crisis on Infinite Earths, zahrnující snad všechny hrdiny ze světa DC Comics. Autorské duo Marv Wolfman a George Pérez si vzalo za cíl „pročistit“ vesmír kolem Supermana a Batmana od přebytečných postav a svého úkolu se chopilo vpravdě rázně. Společně s ústředním padouchem Anti-Monitorem stihli zlikvidovat několik paralelních vesmírů a zabít Supermanovu sestřenici Karu Zor-El, jež na sebe do té doby brala kostým Supergirl. Příležitost odvyprávět Supermanovu legendu od znova v modernějším pojetí si pak díky sérii The Man of Steel nenechal ujít jeden z nejslavnějších comicsových tvůrců John Byrne. Nejtěžší chvilka na Supermana ale teprve čekala…
V roce 1992 zažíval trh s comicsy snad největší krizi. Pokyn shora proto zněl jasně – zvýšit prodeje ať to stojí, co to stojí. Tvůrci byli proto vyzváni přijít s nečekaným vyústěním. A co by mohlo šokovat víc než Supermanova smrt? V lednu 1993 se objevuje sešit The Death of Superman, v němž po titánském souboji umírá hrdina i jeho kryptonský sok Doomsday. Ani pro jednoho to samozřejmě nebyla smrt definitivní a oba se na comicsovou scénu po krátké odmlce vrátili. Hlavní ale bylo, že svůj účel tento tvůrčí akt naplnil: zájem fanoušků byl probuzen, do hry se navíc vložily i sdělovací prostředky s otázkou, jak mohla Amerika nechat padnout svého milovaného hrdinu.
S počátkem nového tisíciletí, kdy hrdinský comics prožívá jeden ze svých vrcholů, se naopak jedné z jeho největších postav daří o poznání lépe než před nějakými deseti lety. S každým dalším filmem věnovaným comicsovému hrdinovi rostou i prodeje jeho obrázkových příhod a nejinak je tomu i v případě Supermana, jemuž pomohl nejen snímek Bryana Singera Superman se vrací, ale také populární televizní série Smallville. K Supermanovi se rádi vracejí někteří z nejúspěšnějších scenáristů (Mark Waid, zkoumající v příbězích Superman:Birthright hrdinovy počátky, Jeph Loeb a jeho nostalgicky laděný Superman For All Seasons) i výtvarníků (Jim Lee a jeho Superman: For Tomorrow). V těchto týdnech a měsících sice samotný Superman nemá nejšťastnější období – přišel totiž o všechny své nadlidské schopnosti. Jistě ale nebude trvat dlouho, kdy znovu zazní zvolání „Look up in the Sky! It's Superman“ a nad Metropolisem se mihne silueta ochránce všech slabých a utlačovaných…
