Příliv comicsových adaptací právě přinesl jednu z těch nejočekávanějších – nové dobrodružství Supermana, patrně největší ikony hrdinského comicsu i celé americké popkultury.

Je to už pět let, co se Kal-El (Brandon Routh), poslední syn planety Krypton, vydal prozkoumat zbytky svého rodného světa. Stejně dlouho se Země musela obejít bez ochránce slabých a bezbranných Supermana. A redakce Daily Planet, novin číslo jedna v Metropolis, přišla o novináře Clarka Kenta. Dnes však přichází čas návratů. Superman se na scéně objevuje s velkolepou záchranou letadla plného novinářů. To zmatkářský Kent se vrací „z cest po světě“ o poznání nenápadněji – a jeho podobnost se Supermanem zůstává ještě pořád skryta. Jedno ale mají společné, na oba čeká několik nemilých překvapení: milovaná Lois Laneová (Kate Bosworthová) se zasnoubila s pilotem Richardem Whitem (James Marsden), stará se o čtyřletého synka Jasona (Tristan Lake Leabu) a těší se z životního úspěchu v podobě Pulitzerovy ceny; obdržela ji za článek „Proč svět nepotřebuje Supermana“. V dobré náladě se na scénu navrací jen Lex Luthor (Kevin Spacey). Úhlavní nepřítel obdivovaného hrdiny už zase spřádá nové plány, jak ovládnout valnou část světa. A pomoct mu v tom má nejvyspělejší kryptonská technologie, jejíž tajemství zrovna odhalil.

Režisér Bryan Singer, zocelený úspěchy v podobě prvních dvou filmových X-Menů, se ujal nepříliš vděčného úlohy popasovat se se Supermanovým návratem na plátna v duchu svých předchozích snímků anebo nedávného Batman začíná (2005, rež. Christopher Nolan). Natočit „civilní“ akční film, a přitom nezapomenout, že hrdinský patos je postavě Supermana více než vlastní, však není úkol z nejlehčích. K tomu navíc přibývá i vysoká očekávání ze strany diváků, kteří si žádají velkofilm, na jaký se jen tak nezapomene. Primární cíl neuříznout si ostudu Singer bez obtíží splnil, když připravil bezesporu nejlepší celovečerní snímek se Supermanem. To ovšem zas až tak nesnadný úkol nebyl, zavzpomínáme-li na předchozí snímky s Christopherem Reevem, od toho původního z roku 1978 až po superšpatnou čtyřku (1987).

Asi nejlépe se tvůrci vypořádali s patetickým rozměrem Supermana – hrdina Singerova snímku nepůsobí nikterak trapně ani nepatřičně, a přitom k tomu nepotřebuje sebeironické vtípky, jejichž terčem se pravidelně stával Reeveův Superman. Režisér dokáže představit muže symbolizujícího čest a spravedlnost, jakých lze docílit jen ve dvou rozměrech comicsového příběhu. I dokonalý hrdina se může tu a tam potěšit mediální popularitou a zároveň si být vědom obtížnosti svého údělu spasitele. A tak vlastně dojde i na psychologické prokreslování hlavního reka – a ještě k tomu to nepůsobí směšně.

Na akčních scénách už ale Singer a jeho muži nějakou tu kytičku ztrácejí. Větší námitky nelze mít k monumentální výpravě (výtvarníci Guy Hendrix Dyas a Brian Dusting), kombinující starosvětskost Ameriky let 30. a 40. s moderním velkoměstem, ani k vizuálním efektům oscarových parametrů, které jsou naplněním snu o spojení triků jako z Matrixu a létajícího chlapíka v modročerveném kostýmu. Dekorace i efekty jsou dostatečně působivé, aby snímek publiku učaroval. V celém dvouapůlhodinovém snímku však Superman moc prostoru předvést své schopnosti nedostává. A je-li jeho návrat na scénu náležitě bombastický, závěrečné zdolávání Luthorových plánů vyznívá do ztracena a dává až příliš vzpomenout na časy předchozích dílů, kdy Superman sváděl souboj nejen s nepřáteli, ale i s nízkými rozpočty a stařičkými triky.

Ještě větší ostuda než režiséru Singerovi hrozila představiteli ústředního hrdiny, jímž se podle tradice stal herec takřka neznámý – Brandon Routh. Šestadvacetiletý mladík s televizní zkušeností se ale ukazuje jako vcelku dobrá volba. V „nehratelné“ roli Supermana nabízí nezbytnou špetku hrdinného šarmu, jako neohrabaný Clark Kent místy opravdu přesvědčuje, že by si ho se superhrdinou mohl spojovat jenom málokdo. S Kate Bosworthovou coby Lois Laneovou je problém o poznání větší. Bosworthová se etablovala rolemi blonďatých naivek, jenže protřelá a neohrožená reportérka Lois Laneová je trochu jiná káva. Její představitelka si s nevěřícnými pohledy, popřípadě nakvašeným výrazem zkrátka nevystačí, i když je asi skálopevně přesvědčena o opaku. Kevin Spacey si svého geniálního padoucha Lexe Luthora, jemuž i ten nejzvrácenější způsob obohacení není cizí, náležitě užívá – to však nezakryje, že scenáristé Supermanovu ústřednímu nepříteli nedali prostor vyniknout. Nic nepokazil ani hollywoodský krasavec James Marsden; jeho Richard White je náležitě hrdinný i citlivý, jenže je tu přítomen jen do počtu. Jako vždy okouzlující Frank Langella v úloze šéfredaktora Daily Planet Perryho Whitea a mladý Sam Huntington jako fotograf Jimmy Olsen se pak starají hlavně o humorné odlehčení filmu. (Viz Kdo je kdo ve Supermanovi.)

Milovníci comicsů a Supermana zvlášť se samozřejmě dočkají několika třešniček na dortu. Potěší už fakt, že do rozsáhlé mytologie kolem trojjediného Kal-Ela/Supermana/Clarka Kenta a jeho přátel, jež se začala tvořit už v roce 1938, zapadá snímek jako ulitý. Singer navíc diváky zásobuje klasickými hláškami („It's a bird, it's a plane, it's a Superman.“) i neméně proslulými obrazy (Superman držící nad hlavou automobil anebo shlížející z vesmíru na Zeměkouli). Pro znalce filmových a televizních zpracování si zase tvůrci přichystali několik herců spojených s předchozími verzemi v čele s Marlonem Brandem coby hrdinovým kryptonským otcem Jor-Elem, „přesazeným“ díky moderním digitálním technologiím z dílu číslo jedna.

Snímek Superman se vrací stojí někde na pomezí remaku jedničky a pátého pokračování úspěšné série. Však nás do nálady původních filmů s Christopherem Reevem přenese už originální „titulková“ melodie od Johna Williamse. A v sympaticky stylizovaném světě předchozích dílů se Singerův film úspěšně zabydluje po valnou většinu ze svých (občas zatroleně dlouhých) 154 minut. Superman přichází v o poznání lepší kondici než další legendy – Hvězdné války i King Kong. Ačkoli není tak psychologicky propracovaný jako Batman začíná ani tak zábavný jako oba díly Spider-Mana, herkulovský úkol, který si na svá bedra naložil režisér Singer, dopadl snad až nad očekávání dobře. A možná to už v dalším dílu rozbalí Superman skutečně naplno…