Z rozhlasových her vznikly knihy a z nich zase televizní seriál. Není divu, že v době, kdy se do kin dostávají CGI nadopované filmové verze těch nejfantastičtějších literárních dobrodružství (Pán prstenů, Deníky Narnie), a kdy Star Trek i Star Wars mají na hřbetě tolik křížků a pokračování, že by si vážně zasloužily důchod, vznikla i celovečerní podoba legendárního díla Douglase Adamse. Stopařův průvodce po Galaxii (The Hitchhiker's Guide to the Galaxy) ve filmovém zpracování debutanta Gartha Jenningse uspokojí v detailech a jednotlivých momentech. Celkový dojem je ale rozporuplný.
Pozemšťana Arthura Denta (Martin Freeman) čeká pozoruhodné ráno. Nejdřív se mu okolo domku nashromáždí hladové bagry. Pak se hladové bagry nashromáždí taky okolo Země. Naštěstí Arthur jednou zachránil život jistému Fordu Prefectovi (Mos Def) a tenhle kluk teď zachraňuje život Arthurovi. Chlapi skáčou na vogonskou loď, kde je ovšem taky jejich nepřítel číslo 1. Dílem náhody pak hrdiny zachrání raketa bonvivánského +egocentrického prezidenta Imperiální galaktické vlády Zafoda Bíblbroxe (Sam Rockwell), jinak Fordova příbuzného. Na palubě je taky jistá Trillian (Zooey Deschanel), kterou zná zase Arthur.Mezi Adamsovou knihou a filmem Gartha Jenningse, který vznikl dle scénáře Douglase Adamse a Kareyho Kirkpatricka, je „víceméně přesně“ jeden rozdíl: kniha je od prvního pohledu dílem autora, který zná přednosti média, skrze které svůj příběh vypráví. Film ne.
Adams si hned v úvodu knihy ohromně vtipně (a neobyčejně rozvinutým filmovým viděním) hraje s motivy buldozeru a jeho žluté barvy – obé Arthura Denta doprovází při ranním vstávání, aniž si toho hrdina všimne. V Jenningsově verzi naopak slyšíme nuceně žoviální tón vypravěče. Arthur k tomu předvede pár kabaretních čísel „ze života smolaře.“ Jestli v tom je nějaká poezie, pak paradoxně čistě literární.
Tyhle vypravěčské vložky a režisérova evidentní neschopnost budovat kompaktní náladu nebo napětí na delším, než dvouminutovém úseku, nesnesitelně zpomalují tempo. Jennings se ale prostě snaží být za každou cenu vtipný a milý. Okamžité reakce publika jsou mu proto přednější, než celkový dojem z cesty. Pak vyhřezávají žebra konstrukce vcelku banální love-story a na mysl se dere otázka, zda není lepší si raději přečíst původní knihu.
Přesto ale nabízí filmová verze Průvodce několik silných momentů. Týkají se především technického zpracování (dle očekávání silná stránka produkčního studia Hammer & Tongs). Při destrukci Země, nebo Arthurově cestě továrnou na planety Jennings protahuje perspektivu jako jojo a hravě zatočí divákovi hlavou. Cancy visící z vogonských tváří jsou také mistrovskou prací.
Nejsvětlejší „lidskou“ stránkou Průvodce jsou herci. Arthur Martina Freemana je sice zpočátku na můj vkus až příliš velký neschopa, ale později vyroste ve schopného hrdinu. Rapper Mos Def z Outkast exceluje jako uvolněný Ford. Rockwellův Zafod přináší na plátno roztržitou excentričnost. John Malkovich dal Hummovi Kavulovi svou proslavenou slizskou nadřazenost, zatímco Slartibartfast Billa Nighyho v sobě kombinuje noblesu i stařeckou potrhlost.
Trillian Zooey Deschanelové pak mezi všemi těmi muži připomíná slunce mezi planetami – zbytečně nemluví, ani se nebojí a je tam, kde má být.
Podobně jako u ostatních filmů vznikajících na motivy děl s určitou historií, také ve Stopařovi najdou fanoušci originální proprietky z televizní série (roboti), nebo specifické hlášky z Adamsových knih.
