Jeden z nejvtipnějších amerických komiků se proslavil v crazy komediích jako Mrtví muži nenosí skotskou sukni (1982) a Muž se dvěma mozky (1983), ale i v parodickém muzikálu Malý krámek hrůz (1986). V minulém desetiletí se jeho kariéra ocitla v krizi, komedie Trhák pana Bowfingera (1999) jej však navrátila na vrchol, z něhož nesestoupil ani po sérii nepříliš nápaditých, ale o to úspěšnějších komedií jako Dům naruby či Dvanáct do tuctu (oba 2003).
Stephen Glenn Martin se narodil 14. srpna 1945 v texaském městě Waco. Touha předvádět se před publikem v něm vzklíčila už v dětství. Jako desetiletý – to už rodina Martinových žila v Kalifornii – si přivydělával svými magicko-komickými kousky. Po střední škole se Martin pustil do studia filosofie na Long Beach State University, od roku 1967 se pak soustředil na obor divadlo na University of California, Los Angeles. Už během školy se živil jako komik v nočních klubech a v polovině šedesátých let se začal autorsky podílet na několika komediálních pořadech. Za svou prvotinu v podobě televizní The Smothers Brothers Comedy Hour (1967) si dokonce odnesl cenu Emmy. S počátkem sedmdesátých let se konečně prosadil tam, kam po celou dobu mířil – před kamerami. První šanci dostal v The Ray Stevens Show a protože se jí pevně chytil za pačesy, brzy se se svými skeči mohl představit v pořadech Johnnyho Cashe či dua Sonny Bono a Cher. Tu a tam se navíc objevoval také v proslulých Saturday Night Live a The Tonight Show. V roce 1976 získal svůj vlastní komediální pořad On Location: Steve Martin. Už tehdy se Martin prezentoval svým typicky bláznivým, často dětinským, přesto vždy originálním a hlavně úspěšným humorem. Vždyť se dvou nahrávek jeho výstupů Let's Get Small a A Wild And Crazy Guy prodalo na miliony kusů, za první z nich navíc Martin obdržel Grammy.
Ve filmu Steve Martin debutoval v roce 1977 titulní úlohou zmatkářského číšníka v krátké komedii The Absent-Minded Walter. A protože se vše, čeho se tehdy Martin dotkl, měnilo ve zlato, dočkal se tento veleúspěšný snímek dokonce nominace na Oscara. Po dvojici drobných úložek v beatlesovském muzikálu Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (1978) a komedii pro děti The Muppet Movie (1979) se Martin naplno vrhl do světa filmu, když se představil v ústřední roli komedie Cvok (1979). Ztřeštěná veselohra o prosťáčkovi, který stejně rychle zbohatne, jako vzápětí zchudne, těžila především z Martinových hravých nápadů a stala se jedním z hitů sezony. Stejně jako za tímto snímkem, stálo za většinou dalších úspěchů tvůrčí duo Steve Martin a režisér Carl Reiner. V remaku klasického muzikálu Penízky z nebe (1981) prokázal Martin coby smolařský prodavač Arthur také svůj taneční a pěvecký talent. Parodie na noirové detektivky Mrtví muži nenosí skotskou sukni (1982) kombinovala úlomky klasických snímků s příběhem soukromého očka Rigbyho Reardona. Komedii Muž se dvěma mozky (1983) Martin vévodil jako sebestředný doktor Hfuhruhurr. Ve snímku Jsem žena nebo muž (1984) si zahrál advokáta, do kterého vstoupí duch jeho klientky (Lily Tomlinová).
Dalším z režisérů, s nimiž Steve Martin často a rád spolupracuje, je Frank Oz. Během osmdesátých let se oba setkali při natáčení muzikálu Malý krámek hrůz (1986), kde si Martin s gustem zhostil úlohy sadistického zubaře Orina. V krimikomedii Špinaví, prohnilí lumpové (1989) Martin vytvořil dvojici podvodníků společně Michaelem Cainem. V roce 1992 se úspěšný tým znovu sešel při práci na ztřeštěné romanci Promiň, jsi ženatý!, v níž se Martin setkal s Goldie Hawnovou coby servírkou Gwen, která úspěšnému architektovi pomáhá získat ženu jeho srdce. Zatím poslední spoluprácí mezi Martinem a Ozem je komedie z filmařského prostředí Trhák pana Bowfingera (1999).
Ani ve druhé polovině osmdesátých let se publikum nenabažilo Martinova bláznivého humoru. Ten divákům často vyšel vstříc, když se objevoval v komediích typu Tři amigos či Letadla, vlaky, automobily. Přesto se v té době už poohlíží také po serióznějších úlohách. V novodobé variaci na Cyrana z Bergeracu Roxana (1987) se představil jako nosatý hasič C. D. Bales, zamilovaný do místní krásky (Daryl Hannahová). V tragikomedii Rodičovství (1989) ztělesnil otce prožívajícího radosti i strasti rodinného života. Rok 1991 přinesl dva rozdílné pohledy na největší kalifornské město – Příběh z Los Angeles byl allenovskou komedií o meteorologovi hledajícím dívku svých snů, drama Grand Canyon nabídlo sondu do životů obyvatel velkoměsta. I přes více než kladné ohlasy na výkon v úloze filmového producenta Davise však Martin na pole dramatického herectví vstoupil už jen dvakrát – mihl se v dramatu A kapela hrála dál (1993) o homosexuálovi nakaženém AIDS a v krimithrilleru Labyrint lží (1997) ztělesnil psychopatického multimilionáře, s nímž se zaplete mladý byznysmen (Campbell Scott).
Devadesátá léta nepatřila ke šťastným obdobím Steva Martina. Kromě toho, že mu přinesla několik zklamání v osobním životě, šel Martin z jednoho propadáku do druhého. Řada filmových katastrof (Blázni a poloblázni, 1994; Seržant Bilko, 1996) vyvrcholila v roce 1999. Po neúspěchu jménem Burani ve městě o manželském páru z maloměsta (Martin a Goldie Hawnová), který v New Yorku ztropí sérii zmatků, se dokonce zdálo, že se Martinova kariéra nachýlila. Nato se však v kinech objevila už výše zmíněná komedie Trhák pana Bowfingera, která potěšila každého milovníka pokleslých filmových produkcí. Příběh o zoufalém režiséru z rodu Edů Woodů Bobbym Bowfingerovi a komickému štábu byl zároveň důvtipnou satirou na Hollywood i oslavou filmařiny. A Steve Martin v hlavní úloze protřelého béčkového tvůrce, který se neštítí ničeho, když se snaží dokončit svůj film, prokázal, že ještě nepatří do starého železa.
Dnes můžeme Martina vídat hlavně jako dobráckého, usedlého chlapíka ve středních letech, jehož život se nečekaně obrátí vzhůru nohama. Prvním do řady titulů s takovýmto námětem byla komedie Hlava rodiny (1991) o strastech muže provdávajícího dceru. A úspěch se opakoval i v případě snímků Promiň, jsi ženatý! (1992) a Hlava rodiny – Tatínek nebo dědeček? (1995). S novým tisíciletím pak Martin oprášil vyzkoušené schéma a začal podobné tituly sekat jako Baťa cvičky. První přišel na řadu komediální thriller Novocaine (2001, úspěšný zubař je podezříván z prodeje drog), po něm následovala komedie Dům naruby (2003, osamělému pracháči se do domu a do života vetře trestankyně) a komediální dvojfilm Dvanáct do tuctu (2003) a Dvanáct do tuctu 2 (2005) o taťkovi, kterému na krku zůstane tucet potomků. Výjimku v této sérii tvoří pouze romantická komedie podle jednoho z Martinových úspěšných románů Shopgirl (2004) o prodavačce, která volí mezi stárnoucím seladonem (Martin) a mladým muzikantem. Zatím naposledy můžeme Martina vidět coby potrhlého inspektora Clouseaua v remaku klasické krimikomedie Růžový panter (2006) i jejím pokračování Růžový panter 2 (2009). Slavnou úlohu jistě chápe herec, který často navazoval na původního představitele této role Petera Sellerse, jako velkou poctu. Film však nedopadl podle přání zúčastněných a rozhodně se nestal vrcholem Martinovy kariéry.
