V domovské Anglii se vypracoval mezi nejpopulárnější komiky a jeho účinkování zahrnuje celou řadu show i britcomů. Proslul zejména díky svému komediálnímu alter egu, ignorantském moderátorovi Alanu Partridgeovi, jehož eskapády si už vysloužily několik rozhlasových i televizních sérií. A na letošní rok je plánován také jeho vstup na filmová plátna. Samotný Coogan je považován za mistra imitace, převleků a komických skopičin a je často rovnáván se samotným Peterem Sellersem. Ve filmu zatím sbírá menší, avšak výrazné komediální roličky. U nás je znám hlavně díky verneovce Cesta kolem světa za 80 dní, kde ztělesnil Philease Fogga, ale také jako protagonista snímků Michaela Winterbottoma Nonstop párty a Tristram Shandy.
Stephen John Coogan se narodil 14. října 1965 v severoanglickém Middletonu jako třetí ze šesti dětí v rodině irských emigrantů. Do showbyznysu to netáhlo pouze jeho, ale také staršího bratra Martina, zpěváka hudební skupiny The Mock Turtles, i mladšího Brendana, jenž dnes působí jako televizní moderátor. Herectví se věnuje taky bratranec Aidan McArdle. Na srandičky si Steve potrpěl už odmala, imitoval členy rodiny i učitele, s oblibou přehrával skeče Monty Pythonů. Herecké vzdělání získal na Manchester Polytechnic School of Theatre; snad ještě víc mu dalo účinkování v nočních klubech, kde vystupoval jako stand-up komik. Do televize jej zavedla satirická show Spitting Image (od 1991), v níž mohl předvést svůj imitátorský talent.
Nejslavnější ze svých postav, moderátora Alana Partridge, stvořil Steve Coogan v roce 1992 během rozhlasového pořadu On the Hour. Původně sportovní komentátor, který by se v suverenitě, s níž blábolí nesmysly, jistě mohl měřit s nejedním tuzemským „profesionálem“, se zakrátko stal miláčkem posluchačů. Cooganův Partridge tak získal vlastní show Knowing Me, Knowing You, kde coby tazatel populárních hostí rozšířil svůj záběr do mnoha oborů lidské činnosti. A znovu a znovu předváděl schopnost rozzuřit hosta doběla stupiditou svých otázek. Na televizní obrazovky BBC pak Partrigde vystoupil v roce 1994 díky pořadu The Day Today a od té doby si vysloužil tři vlastní série (Knowing Me, Knowing You with Alan Partridge, I'm Alan Partridge 1 a 2) plus několik komediálních speciálů. A dnes se po vzoru Borata chystá dobýt také kinosály. Steve Coogan však není jen Alan Partridge. Během svého televizního období vymyslel a ztělesnil i řadu dalších populárních figurek: budižkničemu Paula Calfa, portugalského zpěváka Tonyho Ferrina, nervózního komika Duncana Thicketa… Většinu z nich představil v pořadech Saturday Zoo (1993), Coogan's Run (1995) nebo v putovní divadelní show Steve Coogan: The Man Who Thinks He's It (1998), za niž byl nominován na Laurence Olivier Theatre Award.
Svými komediálními eskapádami už Coogan dokázal urazit mnohé. Je šovinistický, xenofobní, sprosťácký. Anebo možná „jen“ paroduje komiky, kteří právě tento humor používají. Ať tak či onak, výsledky ankety mezi anglickými humoristy jej řadí mezi dvacítku nejlepších komiků všech dob. On sám má nad svým uměním nadhled. Se sympatickou upřímností přiznává: „Vždycky mi přišlo lehčí představovat nerealistické a připitomělé postavy. Hrát věrohodné charaktery tak, aby zaujaly publikum, to je obtížné. To je teprve výzva."
O filmovou slávu zatím ještě Coogan bojuje. Od jeho celovečerního debutu uběhlo už pěkných pár let; objevil se v naturalistickém dramatu Paula Greengrasse Resurrected (1989). Ve filmografii mu neschází ani několik proslulých komediálních titulů: po dětské fantasy Kouzelný klíč (1995) se převtělil do zvířecího bezdomovce Krtka v adaptaci literární klasiky Žabákova dobrodružství (1996). Když přišla první hlavní role v krimikomedii podle Cooganova scénáře Válka policajtů (2001), sám k ní podotkl, že si chtěl aspoň jednou zahrát nějakého sympaťáka. Představoval tu neohrabaného úředníčka Simona, nespravedlivě obviněného z vraždy.
Zatím nejvýraznější šancí, jak si vydobýt hvězdné zítřky, byla ústřední úloha v dobrodružné Cestě kolem světa za 80 dní (2004). Směřování této adaptace románu Julese Vernea naznačuje už angažování artisticky i komediálně zdatného Jackieho Chana coby sluhy Passepartouta. Cooganův omlazený Phileas Fogg ale musel milovníky předlohy hluboce zklamat. Namísto ctihodného, ba dokonce suchopárného gentlemana je nám Fogg představen jako extravagantní vynálezce. Právě taková podoba odpovídá Cooganovu komediálnímu naturelu, ve verneovce však vyznívá nepatřičně. Druhou šanci v Hollywoodu dostává díky fantastické podívané Noc v muzeu (2006) i jejím pokračování Noc v muzeu 2 (2009). Konečně zde využívá svůj charakteristický nos, jež jej předurčuje do úlohy Římana, úloha legionáře Octavia ale velké komediální výboje nedovoluje. Po Stillerově boku se objevuje i v satiře Tropická bouře (2008), kde hraje režiséra Cockburna. Další drobnou roličku získal v parodické komedii Jednotka příliš rychlého nasazení (2007).
Průnik do sfér „velkého“ herectví se Cooganovi podařil zejména díky režiséru Michaelu Winterbottomovi. V retru Nonstop párty (2002), které vzpomíná na manchesterskou hudební scénu let sedmdesátých, ztělesňuje televizního moderátora Tonyho Wilsona, jenž propadá právě se rodícímu punku. Coogan zde využívá svých zkušeností z úlohy Alana Partridge; profesní manýru tehdejších hvězd obrazovky má zmáknutou opravdu jedinečně. Jako trojjediný hrdina Tristrama Shandyho (2005) pak Coogan plně koresponduje se záměrem filmu zaznamenat neschopnost vyprávět příběh. Plynule střídá polohy, od prvoplánové komiky přes improvizační užvaněnost až k civilnosti a zpět; odhaluje tak celou paletu svého herectví, ale také jeho limity. Obdobně zajímavou šanci ale dostal už dříve v jedné z povídek Jarmuschova snímku Kafe a cigára (2003), kde na relativně malém prostoru vykresluje nafrněnou hvězdičku, jež si nevidí ani na špičku nosu. A jak naznačuje Cooganovo účinkování v tragikomedii Šťastné konce (2005) nebo v historickém dramatu Marie Antoinette (2006), se snahou prosadit se jako seriozní herec to opravdu myslí vážně.
