Impérium vrací úder je přesně tím titulem, na který pasuje dnes tolik nadužívaný termín "kultovní film". Nikdy jsem tímhle nepopiratelným kultem zasažen nebyl (leda nepřímo), což myslím z této recenze činí vítaný pohled z neobvyklého úhlu. A pro ty tři poslední, kteří nevědí, o čem Impérium vrací úder je - nastávající rytíř řádu Jedi Luke Skywalker, vesmírný kovboj Han Solo a princezna Leia kují další pikle proti galaktickému Impériu, jehož hlavním tahounem je zlý Darth Vader.

Jestliže jsem v souvislosti s Hvězdnými válkami psal o "postmoderním" používání citací z různých epoch coby "vizuálních nálepek", v Impérium vrací úder se podobné nálepky přiřazují jednotlivým scénám - například Záchraně nebo Útoku. Tyto typizované sekvence vznikly jakýmsi zobecněním osvědčených scén z dějin kinematografie. Jak jinak si totiž vysvětlit evidentní dějové nesrovnalosti? Například: povstalci mají dokonale vybavenou základnu včetně iontových děl a nerozbombardovatelných ochranných štítů, ale nestihli přitom ještě upravit vznášedla pro místní teploty. Jinak by totiž nemohlo dojít ke scéně, kdy Luka Skywalkera s nasazením vlastního života zachraňuje osamocený Han Solo, a divák by tak přišel o napětí a o informaci ohledně jejich vzájemného přátelství. (Den nato už jsou vznášedla evidentně v rychtyku, protože jedno z nich oba hrdiny dopraví zpátky na základnu, kam si ostatně mohli už dávno zavolat vysílačkou.) Nebo: v úvodních titulcích se píše, že základna byla založena skupinou bojovníků vedených Lukem Skywalkerem, ale ten si v dalším ději i nadále nechává velet od generálů a bitvy s tanky Impéria se účastní jako řadový pilot. Na jednu stranu je tu tedy prezentován jako Vůdce a Hrdina, ale zároveň je třeba ho nějak navléct do scény plné vojáků v epesních uniformách a dokonalé souhry; přesně takových scén jsou plné filmy o bitvách Druhé světové války. A to, že Luke naslepo přistane zrovna Yodovi na dvorku, je důsledek přenesení westernových konvencí do vesmíru: autoři mlčky předpokládají, že najít někoho v prérii je zhruba stejné jako natrefit na něj v rámci celé planety. Tohle mimochodem připomíná i Casablancu - a zrovna o ní kdysi psal tuším Umberto Eco. Podivoval se tehdy, že jinak zcela zásadový Humphrey Bogart tu pije v každé scéně jiný drink. Proč? Prý proto, že scenáristé tehdy nevědomky citovali pokaždé z jiného filmu...

Film Impérium vrací úder bývá právem považován za nejlepší z celé série. Kvality prvního dílu (zejména strhující a revolučně natočené honičky a akční scény) zůstaly zachovány (zde například průlet asteroidy nebo boj s dinosauřími tanky), ubylo polopatických vysvětlování a i "pohádkovost", v prvním díle až trochu moc dětinská, tu nachází správnou míru (princezna je holka od rány, nejlepší přátelé jsou zároveň sokové v lásce a některé z postav v sobě nesou jistou nejednoznačnost). Přidejte lehký vývoj postav, střídání paralelních dějových linií, práci s kontrasty prostředí (sněžná poušť, bažina, vesmír, Město v oblacích...), zvládnutou gradaci plus pár závažnějších témat (odpovědnost za druhé, konflikt otce a syna) a dostanete téměř "dospělý" film, který zároveň nepostrádá momenty ryzí fantazie (například spalovna odpadků ve Městě v oblacích). A ve své době neuvěřitelné triky dnes působí milou patinou filmů Karla Zemana, která pohádkám sedí líp než digitální orgie.

Zdálo by se tedy, že Impérium vrací úder ruší jen nesnesitelně "komičtí" roboti, ale takový pocit naneštěstí vezme za své ve finále. Jakmile totiž tvůrci začnou dělat film "o něčem", jako by se najednou zalekli sami sebe a vygumují všechny hlubší rány křečovitě optimistickým koncem. Vždyť k čemu je skvostná "psychoanalytická" scéna v jeskyni u Yody a souboj otce se synem, když pak Lukovi stejně přidělají novou ruku? Proč se musí divákovi zdůraznit, že zachránit Hana vlastně nebude žádný problém, když si i tak autoři až příliš nepokrytě nechávají volné ruce na třetí díl? Skoro to vypadá, jako by posledních pár minut byl "alternate ending", narychlo přilepený producenty v obavách z příliš špatného konce.

I přes tyto drobné nedostatky je ovšem nutné vyjádřit obdiv nad tím, jak se v Impérium vrací úder Lucasovi (zde už "jen" coby scenáristovi, producentovi a duchovnímu otci projektu) podařilo najít rovnováhu mezi koncepcí filmu založeného na efektech a akci a pojetím filmu stojícího na hereckých výkonech a příběhu. Všichni totiž víme, jakou slabost má Lucas pro to první.

ZPĚT NA SPECIÁL HVĚZDNÉ VÁLKY