Jednoznačně největší nástup v historii kinematografie: Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (Star Wars: Episode III - Revenge of the Sith) se svými 158.5 milióny USD rozdrtily předchozí čtyřdenní rekord – 134.3 mil. The Matrix Reloaded. Celosvětově bere Epizoda III po 5 dnech ohromujících 303 miliónů. Je to sice pozoruhodné číslo, ale pořád je to jenom číslo. A kvůli číslům do kina nechodím. Nechci se tu rozepisovat o ději, ten znáte buď odsud, nebo odsud, nebo jste Epizodu III už sami viděli, tyhle cvičky dneska prostě nesekám.
Jasně, po dlouhém režijním půstu se napotřetí tričko zapotilo alespoň v podpaždí a George Lucas jakž takž „načechral“. Zase přesvědčil jako řemeslník, zdatný organizátor a technologický vizionář, nikoli ale jako filmař.
Už v debutu THX 1138 se ukázalo, že Lucas je mnohem schopnější vynálezce, než vypravěč. Stejně jako postapokalyptický svět, dokázal později vytvořit celý vesmír, s rasami, náboženstvími i legendami.
Jenže u THX 1138 se na rozdíl od Hvězdných válek režisér nesnaží vyprávět příběh. Sází na atmosféru a na to, že divák si věci domyslí (podobná karta mu vyšla i u Amerického graffiti (American Graffiti).
Epizoda III je oproti tomu baštou konzervatizmu. Ten je klíčem k masovému úspěchu a Lucasovi se nepochybně daří najít velmi nízkého společného jmenovatele. Je tohle ale ještě kinematografie, za kterou bych měl platit? Kamera zabere nějaké dostatečně exkluzivní panorama, načež přiletí raketa a někdo z ní vystoupí. Nebo taky naopak: kamera zabere panorama, někdo přijde, nastoupí a v ladném oblouku odletí. Výstupy a nástupy, dveře se zavírají zabírají většinu mimoakčních pasáží. Záměr: ohromit. Vychází? Jednou.
K povrchu Lucas utíká, když nedokáže vyjádřit vývoj postavy – s Anakinem má v Epizode III namazáno na výstavní smeč, ale tady vážně „nevsítil“. Postavě se Lucas nevěnuje, vůbec ho nebaví studovat nuance mezi Jedi a Sith. Celý proces Anakinovy proměny navíc založí na JEDNOM snu, což je podle mě jedna z nejslabších rozbušek, s jakou kdy kdo přišel.
Ke konzervatizmu se váže i strach vyprávět obrazem – když už, sklouzává režisér k poetice televizních koťátek, viz lítost wookiů nad odlétajícím Yodou, nebo naprosto NEHORÁZNÉ toužení Anakina a Padmé přes okna.
A když to nejde obrazem, půjde to slovy. Jenom si srovnejte počet dialogů z Lucasových prvních děl a z Hvězdných válek! Tyhle navíc patří historicky k tomu nejhoršímu, co je v oboru k vidění/ slyšení. Viz vrchol milostného tokání z Epizody III: Anakin: „Jsi tak krásná.“
Padmé: „To proto, že jsem tak zamilovaná.“
Anakin: „Ne, to proto, že já tě tak miluju.“
Megatunami de mode prolínaček se pak režisér snaží filmu propůjčit uklidňující, bezpečný a veskrze univerzální +chápající retro-look, který pomáhá dělat ze ságy legendu. Stejnou cestou se ostatně ubírá už plakát. Je vyvedený tak, jako se to dělalo před třiceti, padesáti, osmdesáti lety. Není v tom ani trocha invence, není v tom nic lidského.
Když se zrovna nemluví, máme tu akční onanie. Výsledky prostných se světelnými meči i leteckých soubojů jsou až překvapivě předem jasné – místo aby si Lucas se soubojem vyhrál s bitkou jako s rafinovaným polibkem, servíruje to lopatou. Množství a délka jsou mu jedinou hodnotou.Epizoda III bohužel není ani ta profesionální zábava, jak by se u filmu s podobným rozpočtem a ambicemi slušelo. Je to profesionální nuda s jedním světlým momentem: Palpatinův souboj s Yodou, kdy bojovníci na trnoži senátorovy sesle vyjedou z kanceláře až do sálu senátu, pročež diktátor začne na Yodu házet senátorská křesla.
