Za pár měsíců se podívám jen na pár fajn scén na YouTube, ale celé to už většinou nikdy vidět nechci. Spider-Man: Homecoming je pravý opak. Obrovský hollywoodský film, Marvelovka (nad kterými jsem zlomil hůl po Avengers) a má něco přes dvě hodiny. Přesto mě film bavil od začátku do konce, na žádné hluché místo si nepamatuju a klidně si dám za pár měsíců opáčko.

Nový Spider-Man je překvapivě mnohem vtipnější, než bych čekal a než byl kterýkoliv z předchozích dílů. Vtípky tu fungují stejně dobře jako twisty a mix mezi „jsem Spider-Man“ a „jsem obyčejný kluk na střední škole“ je perfektně vyvážený. Ani jedna část nesklouzne do stereotypu a sledovat akční scény a hopsání mě bavilo úplně stejně, jako středoškolské trable hlavního hrdiny.

Záporák je pak kapitola sama pro sebe. Keaton si ho užívá, jeho chemie s Hollandem funguje na výbornou a scény, kdy se spolu jen tak baví v civilu, jsou k nezaplacení. To jde říct ale prakticky o všech hercích. Castingoví direktoři tady uhodili hřebíček na hlavičku, díky čemuž tu chemie funguje přesně tak, jak má. Parádně funguje Robert Downey Jr., Jon Favreau, Gwyneth Paltrow, Zendaya, Laura Harrier i Jacob Batalon.

zdroj: Falcon

Film si je taky velice dobře vědom moderní doby a některé vtípky, situace a dialogy se nebojí zasadit do dnešního kontextu, což mladičkému Spider-Manovi jen hraje do karet. Po Raimiho trilogii a dvou filmech od Webba je Homecoming perfektní restart, který neztrácí čas stokrát viděnými scénami „kouše mě pavouk“, nebo „pracuju jako novinář“ a „řeším trable s Marry Jane Watson“.

Režisér Jon Watts neztrácí ani minutu, šlape do toho hned od začátku a namísto dalšího opakování příběhového pozadí servíruje rovnou svižnou akci a komedii zároveň. A za to má ode mě palec nahoru.