"To není fikce, je to pravdivý příběh, je to můj život, nádherná pohádka," řekla herecká legenda, která v roce 1962 získala Oscara za roli v dramatu Horalka.

"Život mé matky byl nešťastný, bolestný a dramatický. Byla to žena, která milovala život, křehký uvnitř, těžký zvenčí," řekla Lorenová o Romildě Villaniové, která byla "jako tygr", když chránila ji a její sestru Mariu za druhé světové války na neapolském předměstí Pozzuoli.

Podle slov Lorenové byl film natočen podle stejnojmenné knihy její sestry Marie Scicoloneové, je "příběhem o válce, hladu a žebrání, protože moje matka to dělala pro nás, chtěla dát jméno svým dcerám a budoucnost, která bude daleko od chudoby".

Za války byl přístav a továrna na munici v Pozzuoli častým cílem bombardování. Při jednom náletu, když Lorenová běžela do krytu, byla zasažena šrapnelem a zraněna do brady.

Po válce si její babička zřídila v jejich obýváku hospodu, kde její matka hrála na klavír, Maria zpívala a Sofia obsluhovala u stolu a myla nádobí.

Ve svých 14 letech uspěla na soutěži krásy, kde si jí všiml Carlo Pontini, její budoucí manžel, který kariéru Lorenové odstartoval. Pokud jsou vzpomínky Lorenové hořkosladké, jsou některé vzpomínky její sestry přímo hořké.

"Byla jsem dospělá už v osmi letech a moje matka na mě tvrdě tlačila, někdy byla tvrdá, i když to tak nemyslela," řekla jednasedmdesátiletá Sciciloneová, bývalá manželka syna Benita Mussoliniho a matka Alessandry Mussoliniové, která v italském parlamentu zasedá za krajní pravici. Mussoliniová je vnučkou někdejšího fašistického diktátora Benita Mussoliniho.

Scicoloneová začala psát knihu, která nedávno vyšla, už před dvaceti lety. Připustila, že svůj vlastní život žila v odraze světla někoho jiného, ale myslím, že na dlouhé cestě je odraz světla dobrý.

Maria Scicoloneová byla stále, i v těžkých dobách, blízko své starší sestry a nyní si zažertovala. "Jako dítě jsi byla skutečně ošklivá," řekla škádlivě Sophii Lorenové.