Solaris vs. Solaris: povrch a obsah

11. 7. 2008 - 12:48 | Recenze | red

Solaris vs. Solaris: povrch a obsah zdroj: tisková zpráva

Dělat novou adaptaci knihy, kterou už zadaptoval Andrej Tarkovskij, je hodně troufalý kousek, ale toho si byl Steven Soderbergh jistě vědom

Dělat novou adaptaci knihy, kterou už zadaptoval Andrej Tarkovskij, je hodně troufalý kousek, ale toho si byl Steven Soderbergh jistě vědom. Tarkovskij ostatně ze stejnojmenné předlohy Stanislawa Lema z roku 1961 vycházel jen volně a vytvořil výsostně autorské dílo. Podobně postupoval i Soderbergh, který se u své o třicet let novější verze kromě režie ujal i kamery a scénáře (na scénáři filmu, který režíroval, spolupracoval naposledy u Schizopolis z roku 1996). Existují tak tři dosti nezávislé verze téže látky.

Lem nebyl spokojen ani s jednou adaptací. Soderberghovi vyčítá přílišnou koncentraci na romantický motiv, Tarkovskij se podle něj zase příliš odklonil od sci-fi a látku si přetvořil k obrazu svému. Jak ve svém srovnání verzí Solaris píše Tomáš Hála, zatímco Tarkovskij svou verzi Solaris rozšiřoval (a tím podle některých myšlenku knihy rozmělnil), Soderbergh ji naopak zúžil. V mých očích je Tarkovského Solaris filosoficko-etickým pojednáním o Člověku, zatímco Soderberghovu variantu vidím jako lovestory o jednom zřejmě newyorském páru.

Chris a Rheya Zatímco Soderbergh se věnuje specifikům a konkrétním určením, Tarkovskij se v odpovídajících místech příběhu pohybuje na několika úrovních zároveň a rozpíná se od konkrétních určení až po roviny obecné a o několik pater vyšší než kam dosáhne Soderberhova Solaris. Tarkovského postavy jsou lidé euroasijského kulturního dědictví se vší obecností a váhou, které toto označení obsahuje; Soderberghovy postavy jsou američtí intelektuálové z velkoměsta. Tarkovskij se hudebním motivem odkazuje na Bacha, na vesmírnou loď umístí Brueghelův obraz a použije Rembrandtovu kompozici; u Soderbergha zní současný ambient (výtečný!), postavy citují Dylana Thomase a – pravda – objeví se i motiv ze Sixtinské kaple. Tarkovského Snaut se opíjí naprosto "kosmopolitně"; Soderberghův Snow (sic!) magoří takovým způsobem, jakého jsou schopni jen Američané, nemluvě o politicky korektním nahrazení Sartoria ženou, mavíc černoškou. Tarkovskij staví coby protipól technologie a vědeckého poznání jezero, mlhu, déšť, oheň, rodný dům; Soderbergh se takové juxtapozice zříkává - protože retrospektivy do opršelého (snad) New Yorku u něj slouží pouze k dokreslení vztahu ústředního páru. A to jsou pořád pouze "vnější" atributy, které jen ilustrují podstatnější propast obsahovou: lze totiž říct, že zatímco Tarkovského Solaris je o tom, co dělá člověka člověkem, Soderbergh na stejném půdorysu dochází k evidentně poněkud užšímu závěru, že Chris Kelvin svou ženu pořád miluje. Tarkovského Kris se vrací na Zemi očištěný Hariinou obětí a intuitivním poznáním skutečných lidských hodnot; Soderberghův Chris po Rheině sebevraždě cítí, že bez své ženy nemůže žít, a prostřednictvím myslícího Oceánu, který planetu Solaris pokrývá, se s ní znovu setkává ve svém vědomí. Krisovi i Chrisovi se dostává křesťanského odpuštění za jejich hřích – za spoluvinu na Hariině/Rheině smrti, ale zatímco u Tarkovského je rovina křesťanských (v tomto smyslu obecně lidských) hodnot přítomna spolu s dalšími mocnými myšlenkovými přesahy v celém díle a toto závěrečné vykoupení z ní organicky vyplývá, u Soderbergha je vykoupení jednoduše naznačeno zmíněnou citací Michelangela.

Pos

Takové srovnání ještě není hodnotové: je přece evidentní, že Soderbergh si toto vyznění a omezení své Solaris zvolil záměrně a takový autorský krok je naprosto legitimní (svou roli může hrát fakt, že i Soderberghovi se rozpadlo manželství). Ale soudím, že vzpomínka na bohatost Tarkovského adaptace (a nehodlám zde předstírat, že rozumím víc než pouhému zlomku jejího myšlenkového a uměleckého náboje) v divákovi při sledování Soderberghovy verze vzbudí lítost a zklamání, a to i přes tuto legitimitu. Zklamáním je i značná "studenost" Soderberghovy Solaris: jestliže byla původní Solaris myšlena jako protipól k technicistní a vycizelované Kubrickově 2001: Vesmírné odysseie (kterou Tarkovskij ostatně pokládal za pouhý "zfilmovaný comics"), nová Solaris je stejně chladná a zdůrazňující povrch, ale Kubrickův filosofický podtext postrádá. Je vidět, s jakou pečlivostí Soderbergh vymyslel všechny ty komplikované záběry, skoky v časových rovinách, střídání barevných ladění, opakující se efektní obrazy orbitální stanice plující nad planetou (Tarkovskij takový záběr použil jedinkrát), detaily krve na klinicky čistých interiérech a podobně, ale nic z toho není než hladkým povrchem bez duše a života, podobně jako hotelový pokoj v závěru 2001: Vesmírné odyssey. Soderberghově předposlednímu filmu, současné pseudokomedii Hollywood, Hollywood, bylo vyčítáno, že je příliš vypočítaný a že slouží jen k ukojení režisérova ega; mně připadá, že tam bylo opájení sebou samým mnohem více na místě než v Solaris, kam ostatně jako by Soderbergh postavy z Hollywood, Hollywood pouze transponoval.

Šimon Šafránek ve své recenzi na novou Solaris píše: "Otázkou zůstává, zda Soderberghova Solaris přichází s něčím novým mimo vizuální dokonalosti." Zdá se, že právě ulpívání na povrchu mu přijít s něčím ne novým, nýbrž podstatným, zabraňuje. A o pár vět výše Šafránek soudí: "Ne-úplně-klubový divák by naopak mohl v Solaris najít jisté potěšení, zatímco tvrdé arthouseové jádro si zřejmě dál bude hýčkat starého Tarkovského." Nezbývá než doufat, že Soderbergh k Tarkovskému pomůže postrčit právě i ty "ne-úplně-klubové diváky". Nemají se čeho bát.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Liam Neeson si zahraje zabijáka trpícího ztrátou paměti

Liam Neeson si zahraje zabijáka trpícího ztrátou paměti

16. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Liam Neeson se akčních thrillerů nevzdává, ostatně proč taky. Je to žánr, ve kterém se na stará kolena našel.
Vesmír, magnety a vzkříšení Hana, taková je nová ukázka na Rychle a zběsile 9

Vesmír, magnety a vzkříšení Hana, taková je nová ukázka na Rychle a zběsile 9

15. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Další díl Rychle a zběsile měl být sice dávno za námi, ale z loňské premiéry kvůli covidu sešlo a filmu se tak dočkáme letos.
Armáda mrtvých: Bautistovi stojí v cestě ke 200 milionům dolarů horda zombíků

Armáda mrtvých: Bautistovi stojí v cestě ke 200 milionům dolarů horda zombíků

14. 4. 2021 | Trailery | Adam Homola

Las Vegas je plné peněz i zombíků a Dave Bautista se s tím pokusí něco udělat.
Jednu ze záporných postav si v novém Shazam zahraje Lucy Liu

Jednu ze záporných postav si v novém Shazam zahraje Lucy Liu

13. 4. 2021 | Novinky | Adam Homola

Do připravovaného pokračování komiksárny Shazam! se přidává Lucy Liu.