Keaton nebo Chaplin? Clapton, nebo Hendrix? To jsou otázky, které vzrušují hrdiny nejnovějšího snímku italského mistra Bernarda Bertolucciho, který Snílky (The Dreamers) dělá radost filmaři v sobě a bez debat i všem opravdovým milovníkům filmu.
Rok 1968. Do revolucí vonící Paříže přijíždí Matthew (Michael Pitt), mladík ze Států. Spolu s desítkami filmových nadšenců hltá projekce v proslulé Cinémathèque. Brzy dojde na demonstrace a tehdy se Matthew u bran kina setká s jemně lascivní kráskou Isabelle (Eva Green), a posléze i s jejím zapáleným bratrem Theem (Luis Garrel).Matthew se do obou sourozenců okamžitě zamiluje a neváhá, když mu nabídnou, aby s nimi žil v obrovském bytě jejich rodičů, kteří zrovna odcestovali na dovolenou.
Tím však Matthew bez varování vstupuje do světa jejich filmových, rozverných i neobvykle krutých her.
Ač totiž Snílci z pera Gilberta Adaira začínají jako srdečné a bezstarostné prázdniny, v uzavřeném prostředí bytu se touhy a záměry trojice pomalu začnou napadat. A když pány rozněcují už jen kavárenské diskuse o politice a umění, jak se zachovají při Isabelliných erotických provokacích? Přitom ani ona není pořád královna. Nikdo si tu nemůže být jistý před nikým, aliance se proměňují rychlostí světla a ani hladové polibky nemusí nic znamenat- je to zkrátka stejné, jako dole na bouřící ulici, jako u politických stolů.
Dispozice bytu dala navíc tvůrcům ojedinělou možnost zaplnit prostor neobvyklými a rozdílnými předměty a kompozicemi tak, aby se přitom navzájem netloukly, ale aby se neslyšně mísily jako vrstvy alkoholu v koktejlu. Od zelenkavých nátěrů stěn, po přísně studenou kuchyň, od vznešeného obýváku, který zprzní barokně orientální stan s poházenými nahými těly až ke koupelně s trojdílným zrcadlem nad vanou.
Starého designéra Bertolucciho navíc tyhle všechny objekty neuchvacují prvoplánově, neklouže po nich jako náhodný turista, ale zkušeně je podřizuje celkovému záměru vytvořit magické místo prodchnuté vůní akátů s odleskem pižma. Prostřihy do archivů toto aroma Snílků příjemně zakulacují.
Mladým hercům nedělá problém vcítit se do svých postav a odlišit i jen drobné nuance charakterů.
Jemnou prací s šery, stíny a kompozicemi pak kameraman Fabio Cianchetti vytvořil film v obrazech.
