Směšný pán

23. 2. 2009 - 15:41 | Téma | red

Směšný pán zdroj: tisková zpráva

Společná tvorba scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni se zařadila v šedesátých letech na čelné místo

Společná tvorba scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni se zařadila v šedesátých letech na čelné místo. Zabývali se dětstvím i dospíváním (například Trápení), ale také odvrácenou tváří válečných událostí (Ať žije republika, Kočár do Vídně) a posléze i zhoubným dopadem komunistických idejí (Noc nevěsty, Ucho).

Směšný pán zaujímá v tvorbě Procházky a Kachyni výlučné místo: ačkoli jasně vychází z destrukce padesátých let, ničící vědeckou kariéru i rodinné jistoty, odehrává se v přítomnosti – tragické odezvy na minulost, zejména na uvěznění, se odvíjejí jedině ve vzpomínkách. Jsou sice již uzavřeny, avšak jejich ničivý otisk zůstává stále živý. To vše dokázali autoři přesvědčivě napsat i odvyprávět, upřednostňujíce tlumené, posmutnělé tóny, rezonující s hrdinovou smířeností, zbavené již prvoplánového hněvu.

Protagonistou poklidně se odvíjejícího příběhu je předčasně zestárlý profesor Šimek (Vladimír Šmeral), dávno již rezignovaný pacient v nemocnici. Přestalo mu, vážně nemocnému, záležet na dalším životě, ani nabídka návratu na vysokou školu jej nevytrhla z letargie, dokonce lhostejně vytrhává listy z jediného rukopisu léta spisovaného díla o kybernetice, v dobách stalinismu odsouzené jako buržoazní pavěda. Nemocniční personál se marně snaží vyburcovat v něm vůli po uzdravení, naráží jedině na hradbu nezájmu. Hoře si Šimek uzavřel v sobě, jakoby zmrtvěl, ale přesto jeho cesta křížová, kterou musel projít, vyvolává nepochybnou katarzi, ačkoli vyvěrá z jakéhosi náhradního gesta sebeobětování.

Šimek, čas od času vyhlížející z nemocničního okna, si totiž povšiml dívky z protějšího domu, o jejíž osud se počal strachovat – přestala dodržovat obvyklé úkony. Muž se marně se snaží své okolí přesvědčit, že děvčeti hrozí nějaká újma, všichni považují jeho obavy za dětinské a snaží se mu je rozmluvit, až se posléze sám, zesláblý a na pokraji sil, oděn do bílého pláště, v němž opustil areál nemocnice, vydává na záchrannou misi. Teprve později zjistíme, že Šimkovi jako by se tu vybavil tragický osud jeho dcery – kdysi, pod nátlakem politické zvůle, se jej zřekla...

Ačkoli se tvůrci přibližují Šimkův náhled, začleňují i další postoje, najmě postřehy ošetřujícího lékaře (Jiří Adamíra), pod jehož na pohled již vyhořelým, zcyničtělým jednáním se ještě skrývá pochopení. Kachyňa výtečně vylíčil hrdinovo vnímání, umanuté a jakoby duchem nepřítomné, přesto naplněné zdánlivě iracionálními obavami, jen stěží přenositelné či vysvětlitelné Zprvu netušíme, nakolik jsou jeho obavy, prožívané jako předzvěst něčeho zlého, skutečně oprávněné, zda se nejedná o pouhé stařecké poblouznění a mylnou interpretaci možná náhodných faktů. Poté následuje ještě intenzivnější hledání a ověřování domněnek: Šimek zná dům, na jehož střeše dívku pravidelně vídal, jen z nadhledu, takže z perspektivy pouličního chodce budovu obtížně hledá. Pozoruhodné je i výtvarné řešení celého filmu, kameraman Josef Pávek vyprávění vtiskl jakoby vyprahlé, co do škály zúžené zbarvení, vymezené hlavně zašedlou bělobou a žlutí, spojenými zejména se stěnami nemocničních pokojů a chodeb, s fasádami domů – a koneckonců i s nemocničním oděním.

V titulní roli spíše dojemně umanutého než směšného pána se představí Vladimír Šmeral. Obdivuhodně vystihl zraněné nitro člověka, naposledy v životě vyburcovaného k záchraně někoho, koho vlastně vůbec neznal. Vykreslil psychiku člověka již téměř zlomeného, netečného, chrčivě a místy nepřítomně mluvícího, snadno unavitelného, ale přesto zoufale, ba až v jakémsi transu rozhodnutého dovést své pátrání za každou cenu do konce. Dobře sjednotil zdánlivý rozpor: i když Šimkovi přestalo záležet na vlastní existenci, cizí osud, který se ocitl v centru jeho pozornosti, jej nepřestává vzrušovat, pokud jej jme považovat za ohrožený. I touto rolí Šmeral potvrdil šíři hereckého nadání, stačí připomenout zcela odlišnou postavu ztvárněnou v témže roce – lidsky odpudivého inkvizitora z Vávrova Kladiva na čarodějnice.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Johnson a Reynolds vs Gadot. Red Notice ukazuje první potyčku ústřední trojice

Johnson a Reynolds vs Gadot. Red Notice ukazuje první potyčku ústřední trojice

27. 9. 2021 | Trailery | Adam Homola

Vedle v Praze natáčeného Grey Mana bude Red Notice (zatím...) jeden z největších a nejdražších filmů Netflixu vůbec.
Armáda zlodějů představuje prolamování sejfů mimo jiné i v Praze

Armáda zlodějů představuje prolamování sejfů mimo jiné i v Praze

27. 9. 2021 | Trailery | Adam Homola

Před Armádou mrtvých byla Armáda zlodějů.
Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství dorazí v dubnu

Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství dorazí v dubnu

24. 9. 2021 | Novinky | Adam Homola

Třetí díl spinoffu Harryho Pottera jménem Fantastická zvířata má datum premiéry i nový název.
Stříhala původní Star Wars, teď kritizuje nové: „Otřesné“

Stříhala původní Star Wars, teď kritizuje nové: „Otřesné“

23. 9. 2021 | Novinky | Adam Homola

Nová trilogie Star Wars je všechno, jen je jednomyslně opěvovaná. A teď se do ní pustila i editorka původní trilogie.