Druhé nejvyšší ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Bratislavě získal Číňan Li Yang za snímek Slepá šachta. Čínský film známe z kin spíše jako historickou podívanou, efektní obraz bojových scén, nanejvýš z art-kin jako stylizované umělecké dílo. Realistický snímek ze života obyčejných lidí z provincie - byť s kriminálními prvky -, jaký nabízí Slepá šachta, je rozhodně výjimkou.
Děj se odehrává v severní Číně. Začíná za chladného zimního rána, kdy se do práce chystají havíři Song a Tang. Pracuje s nimi i nový příchozí, Tangův bratr Chaolu. Song a Tang v dole Chaolua zabijí a zločin zakryjí tím, že vyvolají zával. Předstírají hněv a žal ze ztráty příbuzného a majiteli šachty vyčítají, že zanedbal bezpečnostní opatření. Vymáhají na něm finanční kompenzaci a vyhrožují udáním existence nelegální šachty. Po této úvodní kapitole, odhalující kriminální sklony obou mužů, sledujeme, jak hledají dalšího „příbuzného“. Následný dramatický vývoj přinese nečekané rozuzlení…
Film je snímán paradokumentárním způsobem, syrové odstíny barev odrážejí neradostné prostředí. S laděním filmu souzní i chlad neživé zimní krajiny. Pojetí tématu prozrazuje životní zkušenosti Li Yanga (1959). Začínal v Číně u divadla, studoval filmovou režii, pak v Německu studoval literaturu, divadlo a opět filmovou režii. Souběžně hrál v německé televizi a natočil několik dokumentů. Tato skutečnost vysvětluje i německou účast na produkci, hlavním producentem však byla hongkongská společnost.
Slepá šachta zobrazuje mentalitu obyčejných lidí, které z venkova vyhnala bída a vidina snadnějšího výdělku. Jejich náchylnost k morálnímu narušení příliš nepřekvapí, když tušíme rozsáhlou korupci, bez níž by nebyla možná existence nelegálního dolování ve velkém měřítku. Tento jev si čínská stranická byrokracie nechce přiznat, protože je v rozporu s propagandou vyhlašovaným spravedlivým sociálním systémem a růstem blahobytu všech. Proto byl film čínskými orgány zakázán a vidět ho je možné asi jen na festivalech. Nejen umělecké kvality, ale jistě i otevřená výpověď o sociálních a morálních aspektech reality přiměly poroty, aby mu udělily cenu na MFF v Berlíně (Cena za nejlepší debut), Hongkongu, Edinburghu, Buenos Aires a Deauville. Ostatně tento realizačně skromný film si to zaslouží, jeho upřímnost a dramatická sevřenost působí ještě dlouho po zhlédnutí.
