Sin City, to je místo mezi divokými sny a pohozenými polaroidy z oddělení vražd, mezi bachratými bouráky ze 30.let a moderním mercedesem. Mezi děvkami v SM úborech a červenými plátěnkami. Mezi zapadlými jídelnami i zábavním parkem. Mezi ulicemi kde prší + pláněmi kde leje. Děj se obrací rychleji, než kámen v potoce: viz jenom pasáž z kusu Ten žlutej parchant (That Yellow Bastard), kdy Hartigan visí u stropu: V horní části stránky jej vidíme shora, dole zase z podhledu. Interiér místnosti přitom vyplňuje celý formát a slévá oba výjevy dohromady. Kresbě nikdy nestačí, nenechá se jím svázat. Z panoramatu do makro-detailu, Miller vytváří každým tahem jedinečný dojem pohybu. Maximální snahu o kontrast kromě černobílé strikce doplňuje používání inverze. Síla obrazu a jednoznačnost jeho sdělení přebijí i hřebovité Millerovy věty a rezavějící příběhy ze staré školy. Sin City, to je bílá wonderbra vedle rozšklebené plechovky. A film, ten je úplně STEJNÝ.
Rodriguez s Millerem si pro Sin City (dvojka už se připravuje a Rodriguez by rád zfilmoval všechny Millerovy příhody z Basin City) vybral tři svazky, jejichž historky o chlapech tvrdých jako dlažební kostka a osudově přitažlivých děvách (nic pro feministky) se navzájem překrývají a doplňují… jako dlažba na chodníku.V Sin City (The Hard Goodbye) sledujeme drsňáka Marva (Mickey Rourke), kterému někdo zabil milenku Goldie (Jamie King) rovnou v posteli.
Ten žlutej parchant (That Yellow Bastard) vypráví o starém poldovi Hartiganovi (Bruce Willis), jehož obviní ze znásilnění Nancy (Jessica Alba), kterou ale Hartigan chránil.
Velká tučná zabíjačka (The Big Fat Kill) nás zavádí do „Starého města“ Basin City, kde se Dwight (Clive Owen) snaží kvůli děvce Gail (Rosario Dawson) zatušovat vraždu oplzlého poldy (Benicio Del Toro).
Rodriguez (režie, kamera, střih, hudba) je v jednotlivých scénách a záběrech odjakživa nepřekonatelným vypravěčem, ale v průběhu filmu se mu vždycky nějak vytratila hlavní linka. Ne tak v Sin City. Přes všechnu stylizaci a přehnanost, kterou se situace v Sin City vyznačují, dokázal Rodriguez rozehrát výsostně humánní traumata a slabiny hlavních hrdinů: Marvovy stihomamy z Goldie a Wendy, Hartiganovo slabé srdce, Dwightovy haluze a především Marvovu, Hartiganovu i Dwightovu lásku ke Goldie, Nancy a Gail.
Oproti předloze ubylo trochu nahoty, a pokud znáte všechny 3 (potažmo 4) příběhy zpaměti, několik drobných rozdílů určitě najdete. Jinak se ale Rodriguezovi podařilo na plátno dostat všechno. Z přísně černobílého obrazu občas probleskne jako břitva ostrá barva. Záběry jsou věrnou kopií Millerových kompozic. Postavy mluví se stejnou dikcí, jako v komiksu.A Mickey Rourke. Obsazení připomíná jedenáctku Realu Madrid, Rodriguez měl velmi šťastnou ruku. Všechny hvězdy ale zastiňuje Rourkeův Marv: „Tohle je krev za krev a po galonech!“ Millerovy hlášky znějí v jeho provedení výhružně i velkolepě zároveň. Široký projev a velká gesta jeho masivní figury dávají zapomenout na Perlmanova Hellboye.
Hartigan je klasický Willisův úsporný polda - Butch z Pulp Fiction II. Zajímavý je Owenův Dwight. Ze všech -a taky ze všeho- nejvíc v Sin City je podobný našemu reálnému světu.Velmi dobrý je i poldík Benicia Del Tora, jehož výsostnou scénu zrežíroval Quentin Tarantino.
Rosario Dawsonovou, Jessicu Albu a Brittany Murphyovou v dámských partech trošku zastiňuje mlčenlivá Devon Aoki jako Miho (a to se mi v traileru vůbec nezdála!).
Vynalézavostí, technickými schopnostmi a citem se Rodriguezovi podařilo napumpovat Millerovy skvostné krváky krví až jim cáká z uší. Bílou krví.
