


A jestliže mluvím o improvizačním způsobu natáčení, pak je nutné dodat, že se do výsledného tvaru filmu obtiskl. Podle oficiálních materiálů a slov producenta Vratislava Šlajera snímek vznikal "s minimálním rozpočtem, ale s o to větší energií". Lo-fi výroba, kdy se na place prostřídal kdokoliv měl zrovna náladu, nijak zvlášť neublížila soudržnosti jednotlivých částí, a naopak podpořila atmosféru letního výletu, která je ze Silnýho kafe cítit. Tahle bezstarostnost koresponduje s převládající "mladou" náladou celého projektu: režisér je debutant, herci neznámí, natáčení partyzánské... Tomu filmu lze jistě vytknout spoustu formálních nedokonalostí, ale technika se dá naučit řekněme po cestě. V tomhle případě bych místo ní zdůraznil fakt, že Silný kafe ze sebe nedělá něco, co není. Je "malým" filmem, který však zároveň netrpí českou malostí a je naprosto samozřejmě filmem mezinárodním, potažmo evropským (režisér Börkur Gunnarsson pochází z Islandu, Žán Loose je Chorvat, Kaisa Elramly má egyptsko-finský původ atd.).
K celkovému dojmu nutno připočíst kvalitní soundtrack (Southpaw, Nierika, Roe-Deer...), scénář, který některé věci nedoříkává do konce a ponechává tak místo tajemství, a skvělou scénu ve večerní kavárně (co je to nejhorší, co může říct holka klukovi?), a rýsuje se tu film, jenž skutečně není žádným veledílem, ale mohl by svou svěžestí znamenat zablýsknutí na lepší časy. Kéž by.