Silný kafe
29. 4. 2004 - 3:09 | Téma | red
Ne, český debut islandského režiséra Börkura Gunnarssona skutečně není žádné veledílo, nýbrž "pouze" svěží a "mladý" film, který svou mezinárodnost bere jako samozřejmost, referuje VOJTĚCH RYNDA. Ne, Silný kafe není film, který by měl spasit českou kinematografii. Naštěstí takové ambice ani nemá
Silný kafe stojí na půdorysu několika málo postav a jejich výletu do přírody a za vzpomínkami. David (Martin Hofmann) dělá do filmu, je tak trochu zahleděný do sebe, rád častuje okolí ironickými poznámkami a nechává si odstup. Chodí s Renatou (Markéta Coufalová); tahle občas dost afektovaná začínající herečka je sice trochu vstřícnější, ale zdá se, že se v ní někde něco zaseklo a drhne. Její kamarádka Maya (Kaisa Elramly) je ztělesněná hysterie, ale nedělá to schválně. Žije s Tomislavem (Žán Loose) líným pivním budižkničemu bez práce a bez zájmu o cokoliv, který ale na druhou stranu nazírá svět z celé téhle partičky nejstřízlivěji a nejpragmatičtěji. A pak je tu ještě živelný producent a tak trochu pozér Honza (Jiří Ployhar) a uťápnutý blonďáček Láďa (Ladislav Hampl), který si hlídání hotelu na rozpadnutí krátí četbou francouzských filosofů. Všechny tyhle lidi dá dohromady nevinné setkání: někdejší spolužačky Renata a Maya na sebe po deseti letech náhodou narazí a zpunktují kolektivní výlet na místa svého mládí, to jest do Českého Šternberka. Zatímco Honza s Láďou se do výletu zapletou jaksi samovolně po cestě, David s Tomislavem se mu od začátku brání. Tuší, že z toho nekouká žádná selanka - a mají recht.
Konstrukci, kdy se během cesty někam pěkně vybarví mezilidské vztahy, v poslední době využil zejména Výlet Alice Nellis. V Silným kafi funguje stejně dobře. Dějová linie výletu tady navíc působí i jako jednotící prvek, který svazuje dohromady jinak poněkud disparátní výstupy a interakce daných postav. Právě v jednotlivých scénách a situacích je Silný kafe nejsilnější a nejvíc trpké: jsou totiž realistické, odpozorované ze života. A věrohodnost filmu začíná už u postav: stejně jako ve skutečnosti nejsou ani tady žádní stoprocentní pašáci nebo skrz naskrz zlí hajzlíci, nýbrž obyčejní lidé se svými charakterovými přednostmi i zápory. (Tohle až tak neplatí o hašteřivé manželské dvojici v podání dua Hana Maciuchová-Jiří Lábus. Je sice zábavná, ale v kontextu filmu poněkud vyčnívající a zbytečná, nemluvě o tom, že trochu moc připomíná "pitomce" ze stejnojmenné povídky Knoflíkářů.)
Realističnost postav a situací má původ napůl v dobře napsaném scénáři, napůl v improvizačním způsobu natáčení. K dispozici totiž byly tři digitální kamery a spousta času, a tak se zřejmě dalo točit tak dlouho, dokud se scéna nevyvrbila do kýženého tvaru. O nějak výrazném režijním vedení v případě Silnýho kafe mluvit nelze a i herci - samé mladé neokoukané tváře - nejsou ani tak dobří jako spíš "pouze" přirození. To zároveň znamená, že se tu dá těžko mluvit o přehrávání: když se některé postavy kvůli své teatrálnosti či hysterii dostávají na hranici snesitelnosti, je to schválně.
A jestliže mluvím o improvizačním způsobu natáčení, pak je nutné dodat, že se do výsledného tvaru filmu obtiskl. Podle oficiálních materiálů a slov producenta Vratislava Šlajera snímek vznikal "s minimálním rozpočtem, ale s o to větší energií". Lo-fi výroba, kdy se na place prostřídal kdokoliv měl zrovna náladu, nijak zvlášť neublížila soudržnosti jednotlivých částí, a naopak podpořila atmosféru letního výletu, která je ze Silnýho kafe cítit. Tahle bezstarostnost koresponduje s převládající "mladou" náladou celého projektu: režisér je debutant, herci neznámí, natáčení partyzánské... Tomu filmu lze jistě vytknout spoustu formálních nedokonalostí, ale technika se dá naučit řekněme po cestě. V tomhle případě bych místo ní zdůraznil fakt, že Silný kafe ze sebe nedělá něco, co není. Je "malým" filmem, který však zároveň netrpí českou malostí a je naprosto samozřejmě filmem mezinárodním, potažmo evropským (režisér Börkur Gunnarsson pochází z Islandu, Žán Loose je Chorvat, Kaisa Elramly má egyptsko-finský původ atd.).
K celkovému dojmu nutno připočíst kvalitní soundtrack (Southpaw, Nierika, Roe-Deer...), scénář, který některé věci nedoříkává do konce a ponechává tak místo tajemství, a skvělou scénu ve večerní kavárně (co je to nejhorší, co může říct holka klukovi?), a rýsuje se tu film, jenž skutečně není žádným veledílem, ale mohl by svou svěžestí znamenat zablýsknutí na lepší časy. Kéž by.
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY
Plinko Česko: Proč by si čeští hráči měli zahrát tuto populární hru
21. 6. 2024 | Dokina.cz | Inzerce
Už za pár dní vstupuje do kin romantická komedie LÁSKA NA ZAKÁZKU
4. 6. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce
10 nejlepších kasinových filmů, které by měl vidět každý
1. 5. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce
Filmy podle skutečných událostí: Jak kinematografie odráží historii
1. 5. 2024 | Komerční sdělení / PR | Inzerce