Silný kafe stojí na půdorysu několika málo postav a jejich výletu do přírody a za vzpomínkami. David (Martin Hofmann) dělá do filmu, je tak trochu zahleděný do sebe, rád častuje okolí ironickými poznámkami a nechává si odstup. Chodí s Renatou (Markéta Coufalová); tahle občas dost afektovaná začínající herečka je sice trochu vstřícnější, ale zdá se, že se v ní někde něco zaseklo a drhne. Její kamarádka Maya (Kaisa Elramly) je ztělesněná hysterie, ale nedělá to schválně. Žije s Tomislavem (Žán Loose) líným pivním budižkničemu bez práce a bez zájmu o cokoliv, který ale na druhou stranu nazírá svět z celé téhle partičky nejstřízlivěji a nejpragmatičtěji. A pak je tu ještě živelný producent a tak trochu pozér Honza (Jiří Ployhar) a uťápnutý blonďáček Láďa (Ladislav Hampl), který si hlídání hotelu na rozpadnutí krátí četbou francouzských filosofů. Všechny tyhle lidi dá dohromady nevinné setkání: někdejší spolužačky Renata a Maya na sebe po deseti letech náhodou narazí a zpunktují kolektivní výlet na místa svého mládí, to jest do Českého Šternberka. Zatímco Honza s Láďou se do výletu zapletou jaksi samovolně po cestě, David s Tomislavem se mu od začátku brání. Tuší, že z toho nekouká žádná selanka - a mají recht.
Konstrukci, kdy se během cesty někam pěkně vybarví mezilidské vztahy, v poslední době využil zejména Výlet Alice Nellis. V Silným kafi funguje stejně dobře. Dějová linie výletu tady navíc působí i jako jednotící prvek, který svazuje dohromady jinak poněkud disparátní výstupy a interakce daných postav. Právě v jednotlivých scénách a situacích je Silný kafe nejsilnější a nejvíc trpké: jsou totiž realistické, odpozorované ze života. A věrohodnost filmu začíná už u postav: stejně jako ve skutečnosti nejsou ani tady žádní stoprocentní pašáci nebo skrz naskrz zlí hajzlíci, nýbrž obyčejní lidé se svými charakterovými přednostmi i zápory. (Tohle až tak neplatí o hašteřivé manželské dvojici v podání dua Hana Maciuchová-Jiří Lábus. Je sice zábavná, ale v kontextu filmu poněkud vyčnívající a zbytečná, nemluvě o tom, že trochu moc připomíná "pitomce" ze stejnojmenné povídky Knoflíkářů.)
Realističnost postav a situací má původ napůl v dobře napsaném scénáři, napůl v improvizačním způsobu natáčení. K dispozici totiž byly tři digitální kamery a spousta času, a tak se zřejmě dalo točit tak dlouho, dokud se scéna nevyvrbila do kýženého tvaru. O nějak výrazném režijním vedení v případě Silnýho kafe mluvit nelze a i herci - samé mladé neokoukané tváře - nejsou ani tak dobří jako spíš "pouze" přirození. To zároveň znamená, že se tu dá těžko mluvit o přehrávání: když se některé postavy kvůli své teatrálnosti či hysterii dostávají na hranici snesitelnosti, je to schválně.A jestliže mluvím o improvizačním způsobu natáčení, pak je nutné dodat, že se do výsledného tvaru filmu obtiskl. Podle oficiálních materiálů a slov producenta Vratislava Šlajera snímek vznikal "s minimálním rozpočtem, ale s o to větší energií". Lo-fi výroba, kdy se na place prostřídal kdokoliv měl zrovna náladu, nijak zvlášť neublížila soudržnosti jednotlivých částí, a naopak podpořila atmosféru letního výletu, která je ze Silnýho kafe cítit. Tahle bezstarostnost koresponduje s převládající "mladou" náladou celého projektu: režisér je debutant, herci neznámí, natáčení partyzánské... Tomu filmu lze jistě vytknout spoustu formálních nedokonalostí, ale technika se dá naučit řekněme po cestě. V tomhle případě bych místo ní zdůraznil fakt, že Silný kafe ze sebe nedělá něco, co není. Je "malým" filmem, který však zároveň netrpí českou malostí a je naprosto samozřejmě filmem mezinárodním, potažmo evropským (režisér Börkur Gunnarsson pochází z Islandu, Žán Loose je Chorvat, Kaisa Elramly má egyptsko-finský původ atd.).
K celkovému dojmu nutno připočíst kvalitní soundtrack (Southpaw, Nierika, Roe-Deer...), scénář, který některé věci nedoříkává do konce a ponechává tak místo tajemství, a skvělou scénu ve večerní kavárně (co je to nejhorší, co může říct holka klukovi?), a rýsuje se tu film, jenž skutečně není žádným veledílem, ale mohl by svou svěžestí znamenat zablýsknutí na lepší časy. Kéž by.
