Komedií o mladých lidech není v naší kinematografii mnoho a objeví-li se nějaká, okamžitě na sebe upoutá pozornost. Silný kafe nebude výjimkou. Zaujme svým chytlavým názvem i výborným soundtrackem, najde si své nadšené příznivce a zaryté odpůrce a možná vyvolá otázku, co je a co není dobrý film.
V centru pozornosti Silnýho kafe jsou vztahy. Honza a David pracují v jedné pražské firmě vyrábějící krátké reklamní filmy. Honza shání peníze, David režíruje. Honza má přítelkyni Evu a snaží se ji uplatnit jako zvukařku, David chodí se studentkou herectví Renatou. Jednoho dne Renata potká před antikvariátem Mayu, někdejší spolužačku z Českého Šternberku. Domluví se s ní, že do místa dětství zajedou na výlet a projedou se tam na loďkách, aniž by tušily, že se nápad nebude zamlouvat jejich partnerům. Astmatika Davida příroda nezajímá, Tomislava, který za Mayou přijel do Prahy z Balkánu, také ne. Aby si to nerozházeli u svých ženských protějšků, muži s výletem souhlasí. Ani jeden ze čtveřice netuší, jak se tím jejich životy změní, zvláště když potkají Honzu, který do Šternberka přijel na návštěvu rodičů a mladšího bratra Ládi.
Silný kafe je filmem českým, ale jeho režisérem je absolvent FAMU Islanďan Börkur Gunnarsson. Jedná se o jeho debut, a to i scenáristický. Příběh si sám napsal (má za sebou už tři islandské romány). Čerpal z vlastní zkušenosti cizince, který Prahu už považuje za nový domov. Nejspíše proto se ve filmu objevuje jako jedna z postav Chorvat Tomislav. Žije s Mayou, mladou ženou egyptského původu, která však vyučuje finštinu. (A to chodila na základní školu ve středních Čechách!) Maya je pracovně vytížená, Tomislav však práci nemá a vysedává po barech a hospůdkách. Podstatnou roli dostal ve filmu také islandský manželský pár. Tito novodobí majitelé zchátralé budovy, kam kdysi Renata s Mayou chodily do školy, propůjčí hrdinům filmu objekt k oslavě za dvě lahve piva a možnost projet se autem po okolí.
Všichni se dobře baví, až na Davida, kterého sužuje žárlivost na Renatina prvního kluka Honzu a nedůvěra k temperamentním cizincům Tomislavovi a Maye. Nejagresivnějším ve společnosti je však on sám. Martin Hofmann dostal v egoistickém Davidovi vděčnou hereckou příležitost, plně ji využil a stal se tak nejvýraznější postavou filmu. Ani ostatní herci ve svém projevu nezaostávají, problém však tkví v tom, že nenacházejí v režijním vedení potřebnou oporu.
Natáčení Silnýho kafe neprobíhalo podle přesně napsaného scénáře; aby se dosáhlo co největší autenticity, uplatňovala se velkou měrou improvizace. Herci se ochotně pokoušejí z navozovaných situací vytěžit maximum, přesto působí do jisté míry amatérským dojmem. Většinou jde o neokoukané, sympatické tváře, s nimiž jsme se měli možnost setkat na menších pražských divadelních scénách. Výjimku tvoří Jiří Lábus a Hana Maciuchová jako Honzovi a Láďovi rodiče, kteří svým profesionálním projevem i charakterem role působí, jako by přišli z jiného světa. Zejména Maciuchová vytváří po Zelenkových Samotářích další výbornou ministudii matky, tentokrát nikoliv hysterickou, ale zvláštním způsobem podivínskou (viz její způsob čtení knih) a schopnou navázat se svými potomky bližší kontakt.
Dojem nezávislého filmu, podpořený hudbou skupin Southpaw, Niečrika, Roe-deer a jinými, vyvolává i jeho technická podoba, daná nízkým rozpočtem. Natáčelo se třemi kamerami miniDV současně. Elektronicky sestříhaný materiál byl nakonec přepsán na 35mm filmový pás. Surový, mírně zrnitý obraz působí bezprostředněji až intimněji, ale tyto devízy zde nemohou nalézt většího uplatnění, neboť Silný kafe vedle chabého scénáře (až příliš snadné ukončení vztahu mezi Davidem a Renatou aj.) zaostává i inscenačně. Nejvíce je to patrné ve scénách, kde film opouští interiéry a odehrává se "na cestě", zejména na pramicích a ve Šternberku (z něho vidíme jen siluetu města a nádraží). Uvědomíme si, jak málo film komunikuje se svým prostředím, jak mu schází kompars či jiná práce s "pozadím", jak se příliš uzavírá do "minimalistických" dialogů, které jsou sice "jako ze života", ale které přece jen působí trochu křečovitě. Nedostatek financí zde nehraje roli, výsledek totiž připomíná projekt několika kamarádů, kteří spolu strávili několik měsíců, zaznamenali je na kameru a pak je ukázali na veřejnosti. I když právě v tom může být mladým, generačně spřízněným divákům velmi blízký…
