Ve filmu hrajete postavu dr. Murlloppa. O koho se jedná? A jak postavu vnímáte vy?

Je to trochu šílený psychiatr, anebo možná šílenec, který se za psychiatra vydává, možná to byl původně dobrý psychiatr, který postupně zešílel, anebo je to od počátku naprostý šílenec, kterého za psychiatra omylem považují ostatní… Sám nevím.

Čím Vás tahle role oslovila? Podle čeho si role vybíráte?

Mě oslovili Jaromír Kallista a Jan Švankmajer. A to stačilo.

Znal jste se s Janem Švankmajerem už předtím? Jak se Vám s ním spolupracovalo?

Znal jsem jeho filmy, které obdivuji a některé i miluji. Spolupracovalo se mi s ním tuze ladně, neboť ví, co chce natolik jistě, že nepotřebuje nikomu nic dokazovat. A to je úlevné.

Ve filmu se setkáváte s Janem Třískou, Pavlem Liškou, Aňou Geislerovou. Se všemi jste již několikrát pracoval na jiných filmech. Spolupracujete rád s lidmi, které již znáte nebo naopak rád poznáváte nové spolupracovníky?

Platí obojí.

Dr. Murlloppe spolu s Markýzem vedli vzpouru bláznů a skutečného ředitele dr. Coulmiera a všechny dozorce zavřeli do kobek blázince, aby se sami ujali vedení blázince. Nemáte někdy pocit, že se podobné věci stávají i v současném světě?

Nejen v současném, ale i ve všech paralelních. Je to už snad takový zvyk. Ale cítím, že se to brzy změní.

Co pro vás bylo při natáčení nejnáročnější a co vás naopak nejvíc bavilo?

Mě to celé bavilo. Nejnáročnější pro mě bylo dobře vyjít se slepicemi.

Hlavním prostředím filmu Šílení je blázinec a téma tenké hranice mezi normálností a psychickou poruchou. Jan Švankmajer tento film označuje jako alegorii současného světa a blázinec je jeho výstižnou kulisou. Ocitl jste se někdy v situaci, která by Vás nutila o této křehké hranici přemýšlet?

V podstatě nedělám nic jiného.

Co vás teď nejvíce zaměstnává a jaké máte plány?

Teď zrovna odjíždím na měsíc do Peru a to mě velmi zaměstnává, protože musím zabalit do batohu spoustu věcí a to není jen tak. Je to pěkný blázinec.