Ve filmu hrajete postavu Markýze, inspirovanou Markýzem de Sade. Jak byste ji charakterizoval?
Excentrický skeptický filozof. Pořadatel orgií a veselý kumpán. Blázen. Anebo ne? Divák tohoto filmu si musí rozhodnout sám, kdo je blázen a kdo ne.
Přesto, že žijete ve Spojených státech, jste jedním z nejobsazovanějších českých herců. Dokážete odhadnout, v čem tkví váš úspěch? Podle čeho si nabídky vybíráte a čím vás oslovila tato?
S tím „nej“ to trošku přeháníte. Věřte mi, že bych rád pracoval i víc. Ale nemám na to žádný vliv. Jsem „gun for hire“, jak se říká. Člověk k najmutí. Kočovný komediant. Scénář rozhoduje vše. To ale neříkám nic nového.
Role Markýze byla Vaše první spolupráce s Janem Švankmajerem. Sledoval jste předtím jeho tvorbu?
Nejenom, že znám všechny Švankmajerovy filmy. Znám také Honzu téměř padesát let. Na začátku sedmdesátých let, v hrozných dobách normalizace, jsme se vídali téměř denně. Chodil jsem s dětmi na procházku na hradčanský Nový Svět, kde Honza bydlel a bydli dodnes. Na plácku před jeho domem jsme tlumenými hlasy komentovali dobu a ohlíželi se pres rameno, jestli nás někdo neslyší. Posléze jsem do Nového Světa - Ameriky utekl. Po třiceti letech mne obsadil do filmu Šílení. Z čehož vidíte, že se vyplatí mít trpělivost.
Byla spolupráce s ním pro vás v něčem specifická?
Ničím nezkalená radost. Švankmajer stojí za rachotící antikvární kamerou vyrobenou v roce 1949 a dorozumívá se pouze úsměvem. Laskavým a uklidňujícím. Pak ironickým a cynickým. Jindy ďábelsky hříšným. Na vysvětlení mu stačí jen pár slov. Jenom špatný dirigent prosí: „Pozounisté, hrajte to, jako když vlny naráží na skálu v Pacifiku.“ Pozounisté by se mu vysmáli. Opravdový Maestro zaklepe na pult a řekne: „Pozouny, osm taktu po čísle G7 - je staccato a forte!“ Takový režisér je Jan Švankmajer.
Co pro vás bylo při natáčení nejnáročnější?
Byla to procházka jarním parkem - i uprostřed nevlídné zimy s krátkými černými dny, v polorozbořených zámeckých interiérech.
S Aňou Geislerovou, Pavlem Liškou nebo Jaroslavem Duškem jste se nesetkal poprvé. Pracujete rád s lidmi, které již máte „prověřené“ nebo Vás baví potkávat nové lidí. Jak tomu bylo v tomto případě?
Geislerka, Lišák a Jarda Dušek jsou milí lidé a výborní kolegové. I když Aňa je z nich definitivně nejhezčí. V dlouhých dobách čekání na příští záběr je příjemné promluvit s blízkým člověkem. Ale nemyslím, že úspěšná spolupráce ve filmu je závislá jen na přátelství. I s lidmi, kteří se omezí jen na „dobré jitro“ a „dobrou noc“, můžete dosáhnout dobrých výsledku. Je to jako v tenise. Úspěšný je ten, kdo vám vrátí zpátky míč.
Hlavním prostředím filmu Šílení je blázinec a téma tenké hranice mezi normálností a psychickou poruchou. Jan Švankmajer tento film označuje jako alegorii současného světa a blázinec je jeho výstižnou kulisou. Ocitl jste se někdy v situaci, která by vás nutila o této křehké hranici přemýšlet?
Švankmajerův skeptický scénář je brilantní. Nicméně, snažím se chodit po té slunné straně ulice, jak se říká. Snažím se být pozitivní a věřit, že dobro zvítězí.
Nyní jste dokončil postsynchrony a chystáte se zpět do USA. Co vás v létě čeká? Chystáte se pracovat nebo budete odpočívat?
Učím se dialogy do filmu „Coyote Hole“. Odehrává se v hornickém městě Virginia City ve státě Nevada v době zlaté horečky. Režisérka a producentka Jackie Hamilton musela květnové natáčení odložit. Městečko leží vysoko v horách a v květnu na place s naší postavenou dekorací ještě ležel sníh. Ted máme začít 6. září.
Kde se mohou diváci v Čechách na Vás těšit? Přijedete film v listopadu uvést na premiéru? A máte zde nějaké další plány – film, divadlo apod.?
Moc rád bych přiletěl na premiéru. Měl jsem jeden divadelní plán, ale sešlo z něho. Lehce nabyl, lehce pozbyl. Přijímám to bez hořkosti. Třeba přijde něco jiného. Chtěl bych pokračovat v sérii koncertů, na kterých recituji celý Machův Máj. Mezi jednotlivými zpěvy klavírista Jan Jiraský hraje Fibichovy Nálady, dojmy a vzpomínky. Koncert byl vlídně přijat na loňském Pražském jaru a v řadě českých měst. Máchova temně romantická báseň mne nepřestává fascinovat.