Ve filmu hrajete postavu mladé dívky Charlotty. Můžete ji představit?

Charlottka je blázen. Nebezpečná osůbka, která věří všem svým lžím, a tudíž se stále cítí obětí, ačkoliv je spíš strůjcem katastrof. A trochu nymfomanka a potřebuje k tomu trochu divadýlko…

Čím Vás tato role oslovila? Rozmýšlela jste se dlouho, zda ji přijmete?

Oslovil mě celý scénář, ale rozhodovala jsem se celkem dlouho, protože nabídka přišla ani ne dva měsíce po porodu. Měla jsem obavy, aby natáčecí plán a prostředí nebyly pro mimino stresující. Ukázalo se, že je to na práci asi ten nejlepší miminí čas, protože Bruno jen spal a jedl.

Jak se vám líbila spolupráce s Janem Švankmajerem? Znala jste práci Jana Švankmajera již předtím? V čem byla spolupráce specifická oproti jiným režisérům?

Neznat práci Jana Švankmajera? No to by bylo smutné. Samozřejmě, že jsem ji znala a považuji ji za solitérní klasiku českého filmu a i světového. Spolupráce byla jiná tím, že byla opravdu maximálně soustředěná, připravená a minimálně tápající. Švankmajer je osobnost s přirozenou, možná spíš až nadpřirozenou autoritou a je radost se od něj nechat vést pevnou rukou. Některé postupy přitom byly netradiční. Téměř všechny dialogy se vedly s kamerou. Normálně se jí člověk očima vyhýbá , tady to bylo naopak, a to i ve velmi intimních dialozích.

Jedním z témat tohoto filmu, který jeho autor Jan Švankmajer označuje za filozofický horor, je absolutní svoboda, represe a manipulace. Jak je pro vás důležitá svoboda a setkala jste se osobně s represí a manipulací?

Právě téma filmu mě úplně přesvědčilo o tom, že miminko musí zvládnout pár dní v karavanu, protože i pro něj si budu vždycky přát svobodu a volnost. Pro mě je ten scénář jistou formou výpovědi, nebo názoru, se kterým se plně ztotožňuji a tím, že se na něm podílím, dávám svůj hlas pro to, abychom se všichni měli na pozoru před manipulací s naším životem. Ať už s námi manipuluje leták ze supermarketu, ženský časopis a nebo vlídný kněz katolické církve.

Co pro vás bylo při natáčení nejnáročnější a co vás naopak nejvíc bavilo?

Nejnáročnější byly cesty na plac, Bruno nemá rád autosedačku. Pak projít s holým zadkem před kamerou (to bych pro jiného režiséra nezvládla) a nejvíc mě bavilo úplně všechno.

Natáčelo se v době, kdy jste měla několikaměsíčního syna Bruna. Jak jste to zvládala?

Já s úzkostí, Bruno úplně v klidu a protože byl vždycky pár kroků od placu ve vytopeném krásném karavanu, nebyla jsem od něj nikdy déle než hodinku. Pan producent nás tam opravdu rozmazlil.

Co vás teď nejvíce zaměstnává a jaké máte plány?

Plánuji dát divákům oddech a přestat na chvilku točit. Na malou chvilku. Muchlat se doma s Brunem, píct štrudly, chválit muže, a pak se zas vrhnout do práce. A samozřejmě nás čeká prosincová charita, náš vyhlášený bazar mokré čtvrti! Letos potřetí .