Čím vás zaujal scénář k filmu Vesnice?
Už jsem pracovala na spoustě různorodých filmů, ale Vesnice pro mě byla něčím úplně novým. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si v ní chtěla zahrát. V začátcích kariéry jsem byla hodně nesmělá a do hraní jsem se nijak nehrnula. Spíše jsem se držela zpátky a mí přátelé mě pořád pobízeli, abych si zahrála v jejich filmech. Dlouho jsem dělala jenom komedie. Občas se musím štípnout, abych se ubezpečila, že jsem opravdový herec na plný úvazek. Myslím si, že Vesnice to velice překvapivý příběh. Velký, fascinující příběh. A pracovat s Nightem je velmi silná zkušenost. Považuji ho za úžasného vypravěče.
Jaké byly vaše pocity při natáčení?
Přestože mám na kontě spoustu hrůzu nahánějících filmů, připadalo mi tohle natáčení už od první scény velice strašidelné. Hned první den jsme svědky pohřbu, kdy je do hrobu spouštěna malá rakev. Ještě dva nebo tři týdny poté, co jsem dočetla scénář, jsem měla noční můry z věcí, kterých se bojí lidé ve filmu.
Jak se proměňují herecké příležitosti, které jste dostávala dříve a nyní?
Konečně se začínám dostávat do rolí rodičů, které mi nikdy předtím filmaři nenabízeli. A právě díky tomu, že jsem nadšená matka i ve skutečnosti, jsou pro mě tyto role, ve kterých se vžívám do odlišných rodičovských úloh, natolik fascinující. ám manžela, který je mi velkou oporou, a dcerku se skvělým smyslem pro humor. Je skvělé, když si uvědomíte, že se můžete vrátit o krok zpátky – přecházíte od jednoho projektu ke druhému a ignorujete obchodní záležitosti, které s tím souvisejí. Je důležité, abyste mohli pracovat, abyste mohli dělat to, co vás baví.
