Filmy vzniklé mimo velká studia vystihnou všední život v Americe leckdy věrohodněji nežli hollywoodské produkty. Hlavní postavou snímku Sherrybaby, který zvítězil v roce 2006 na karlovarském festivalu, je mladá žena, na podmínku propuštěná z vězení. Dostala se tam za krádeže pod vlivem drog. Sherry vychází sice „čistá“, neboť překonala zhoubný návyk, avšak ne zcela připravená na obtíže, které bude muset na svobodě překonávat. Tou největší je obnovení vztahu k dceři, o níž dosud pečuje rodina jejího bratra.
Debutující režisérka a scenáristka Laurie Collyerová nehodlá Sherry idealizovat. Ví, že bude pro ni obtížné přesvědčit okolí, že excesy minulých let definitivně uzavřela, že změnila vyznávané hodnoty i priority. V tom její snažení naráží na pramálo růžovou životní realitu. Nedějí se jí žádné očividné křivdy, avšak bezpočet drobných nedorozumění a konfliktů ji začíne ubíjet, vysává jí síly i odhodlání vzdorovat.
Stín minulosti nedokázala Sherry překonat beze zbytku: v její osobnosti se sváří snížená sebeúcta s vyžadováním domnělých i skutečných nároků. Bez zaváhání poskytne úředníkovi sex, pokud kladně vyřídí její žádost (chce se věnovat dětem bez domova). /Přitom ale zarputile, s hysterickými náznaky a dětinsky hájí pozice, z nichž se cítí být odstrkována. Zvláště pak roli matky. Podezírá švagrovou, že ji chce připravit o dítě, na které si v Sherryině nepřítomnosti zvykla.
Maggie Gyllehaalová beze zbytku pochopila režisérčino pojetí a bez odsudku postavy, bez zbytečné výrazové exprese vtiskla Sherry do jisté míry rozpolcenou duši. Sherry se vyznačuje zvýšenou chutí k sexu, současně i jistou otupělostí v této oblasti. Nelibě nese, pokud se cítí být zkracována ve svých právech; nejen se pokorně doprošuje, ale také impulsivně útočí, občas propadá domněnce, že se celý svět proti ní spiknul.
Gyllenhaalová propůjčila postavě strhující nervnost i bezprostřednost. Když Sherry před dozíracími úředníky škemravě sklání hlavu, uvěříme, ,že by nejraději vybuchla. Vidíme, jak bezmocně prožívá konflikty se spolubydlícími v ubytovně, s bratrem a jeho ženou. Své frustrace marně vybíjí tlučením do stěny nebo nábytku.
Gyllenhaalová vyhmátla i v gestech (ustavičné, často znervóznělé zapalování cigarety) zahánějící vnitřní přetlak. I v tom, jak Sherry mluví, je cítit její rozpoložení. Mnohdy jde o náhodně rozvinutý afekt, jak se ukáže ve scéně ze záchodků, kde – k velkém zděšení své dcery – vynadá jedné neurvale se chovající matce. Jenže tento výjev je sestříhán tak zmatečně, až vyhlíží, jako kdyby z něho vypadly celé kusy dění.
Velkou předností filmu je, že se nestaví na jednoznačných charakteristikách postav. Každá z nich má své klady i zápory, a hlavně věrohodnou motivaci pro své skutky. Platí to hlavně pro Sherryna bratra (Bobby Swanson) a jeho manželku, ale také pro kurátora a další úředníky, s nimiž Sherry přichází do kontaktu. Snad jedině někdejší hříšník, nyní ukázkově napravený, k němuž Sherry zahoří neslábnoucí touhou, se ocitá za hranicí uvěřitelnosti. Potetovaný „záporák“ Danny Trejo nedokázal takto vymodelovanou figuru oživit.
Film Sherrybaby odvádí notný kus záslužné práce. Dává nahlédnout do soudního zázemí po vězňově podmínečném propuštění, přibližuje obtížnou cestu k jeho samostatnosti – nejen existenční, ale hlavně mentální. Sherry musí projít bolestnými zážitky, než pochopí, že důvěru si musí zasloužit. Ostatně několikrát zaslechneme výtku o hrdinčině sobectví, o nedostatečné pokoře. Výjevy z odvykacích kursů (nábožensky zacílení Anonymní alkoholici pomáhají i narkomanům) i ponižující obhajoba svého počínání věrohodně dokreslují Sherrynu dvojlomnou situaci. Získala sice formální svobodu, avšak nadále setrvává pod kuratelou přísného úředního dohledu.
Sherrybaby patří mezi díla navenek nenápadná, realizačně skromná, avšak vypravěčsky uvěřitelná, podprahovými emocemi až přesycená. Zasazení do maloměstského prostředí není násilné; režisérka nepotřebuje davové scény, aby navodila autenticitu. Kameraman Russell Lee Fine nevymýšlí ani složité kamerové jízdy, ani nehledá výtvarné ozvláštnění. Pracuje s jemně pastelový odstíny, navozujícími všednost. Ostatně – celý film vypráví všední příběh jedné všední ženy, která chce začít znovu.
