Jedni jej velebí za aktivní přístup k nelehké životní roli, jiní zatracují, nazývají pedantickým otcem a kladou mu vinu za rozpad manželství jeho syna Charlese a princezny Diany. A připomínají jeho temnou rodinnou historii. Všichni se ale shodují, že je královně oporou.
Vzdálený bratranec
Na královském dvoře ho zpočátku příliš nevítali, protože Philip nebyl "tak úplně prototyp anglického gentlemana". Alžbětu však nezvratně okouzlil jako mladý pohledný kadet svým šarmem, humorem a nezávislostí. Korunní princezně bylo sotva 20 a rodiče ji prý marně přesvědčovali, že její vzdálený bratranec není jediný muž na světě. Nedala si říct.
V princově krvi se sice mísí většina evropských královských rodů, nicméně jeho otec byl notorický gambler a svou královskou rentu prohrával v kasinech Monte Carla. Matce Alici z Battenbergu, od narození hluché, později diagnostikovali maniodepresivní psychózu.
Uprchlíci
Philip, princ řecký a dánský, se jim narodil 10. června 1921 ve vile na ostrově Korfu, podle pověsti a tradice na jídelním stole. Jeho babička z matčiny strany byla vnučkou britské královny Viktorie.
Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina s malým Philipem uprchnout do exilu. Nejdříve do Paříže, po rozchodu rodičů v roce 1930 býval Philip u sester provdaných v Německu nebo u příbuzných v Anglii.
Zde také začal chodit do školy; nikoli však na prestižní Eton, jako jeho vnuci, ale na Gordonstoun ve Skotsku, kam později poslal i svého syna Charlese.
Na vysvědčení mu napsali, že je rozený vůdce se silnou vůlí a téměř bezmeznou ctižádostí. Poté navštěvoval královskou námořní akademii v Dartmouthu a za druhé světové války povýšil až na námořního poručíka.
Později se osvědčil u britského námořnictva: skvělou obsluhou lodního reflektoru pomohl potopit dvě italské lodě. Později spoluvelel vylodění na Sicílii.
Patron mnoha organizací
Kvůli svatbě, kterou si Alžběta nakonec prosadila, Philip s již poangličtěnou verzí jména své matky Mountbatten konvertoval k anglikánům a vzdal se řecké i dánské koruny. Vzali se 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství. V Británii se poté stal vévodou z Edinburghu, jeho královskou výsostí a britským princem.
Když v roce 1952 v Keni přivezl mladý námořník čerstvě provdané následnici britského trůnu Alžbětě zprávu, že je nyní královnou Británie, změnilo se mnoho i pro Philipa.
Musel odejít od námořnictva, aby mohl svou ženu doprovázet při reprezentačních povinnostech doma i v zahraničí. Stal se patronem mnoha veřejně prospěšných organizací. Hlavně léta podporuje Světový fond na ochranu přírody (WWF).
Kousavý výsměch a přísná pravidla
S Alžbětou II. mají čtyři děti (Charles, Anna, Andrew a Edward) a osm vnoučat. Když se prince jednou v tisku ptali na příčinu úspěchu jejich manželství, prohlásil: "Královna je obdařena neobvykle velkou dávkou tolerance."
Philipovy vztahy s jeho dětmi ale tak harmonické nebyly. Jeho nejstarší syn princ Charles v autorizované biografii Jonathana Dimblebyho naznačil, že ho v dětství otec často zastrašoval a že se bál jeho přísných pravidel i kousavého výsměchu.
Služebně nejstarší
Na přísnosti je založen i Philipův program na podporu dobrodružného ducha a sportovních výkonů mladých, kteří se musejí osvědčit i ve službě společnosti (Duke of Edinburgh Award Scheme), podle některých kritiků až polovojenský.
Princ taky maluje, vytvořil mimo jiné v roce 1965 portrét snídající královny. A sbírá umění. Ve světě nejvíc proslul četnými přímočarými poznámkami na hranici hrubosti - slovními "přešlapy".
V roce 1996 navštívil i Prahu a nedávno se stal služebně nejstarším partnerem vládnoucího monarchy a také nejdéle "sloužícím" manželským partnerem v historii britských panovníků.
