Příběh krutého vraha přezdívaného Jigsaw, který své oběti vhání do takřka neřešitelné pasti, se po Saw: Hře na přežití a Saw II nyní završuje na trilogii.
Oproti předchozím setkáním se toho nezměnilo mnoho. Umírající Jigsaw (jako vždy zlověstně poklidný Tobin Bell) se svojí učednicí Amandou (stále afektovanější Shawnee Smithová) pořád sehrávají hry o přežití s muži a ženami, jež se provinili jediným hříchem – mrháním vlastním životem. Tentokrát se zaměřili na Jeffa (hororově překvapený Angus Macfayden), který už několik let žije pomstou na medikovi Timothym Youngovi (Mpho Koaho). Mladíkovi, jemuž pod koly automobilu dodýchal Jeffův synek Dylan, přeje zoufalý otec smrt. Jigsaw umožní, aby si tento sen mohl splnit. Stačí jen nečinně přihlížet, jak Young v krutých bolestech umírá. Jako bonus naplánoval vynalézavý zabiják stejný osud i jediné svědkyni celé události, která z místa činu utekla, nebo soudci, jenž Youngovi přiřkl směšně nízký trest. A protože hrozí, že se Jigsaw konce všech Jeffových zkoušek nedožije, připoutá k sobě letargickou lékařku Lynn Denlonovou (Bahar Soomekhová). Její úkol je zřejmý: udržet při životě svého pacienta a zároveň si tak uchovat naději na vlastní přežití.
Pokud už Saw III muselo být spácháno, došlo k tomu v docela přijatelné podobě. To je asi to nejpodstatnější, co diváci předchozích dílů potřebují vědět. A nediváci opravdu nemají pražádný důvod vyrazit do kina na trojku. Dokonce se ani nenaplňuje pravidlo, podle něhož je každá další část hororové série horší a horší. Saw III oproti předchozím dílům nabízí několik posunů – jak už to tak chodívá, některé jsou k horšímu, jiné k lepšímu. Příběh není tak „přelidněn“ jako v případě dvojky, úplný návrat k přímočarosti jedničky se ale taky nekoná. Cesty zpět k originálu už není. Je to přirozené: co překvapilo/šokovalo jednou, napodruhé už nezabere. Diváci jsou otrlejší. Proto nutno tuhle hororovou jízdu šponovat do stále prudších otáček a zamířit s ní do nových směrů. Trojka volí cestu krve a nechutností; obojího si divák užije nejvíc za celou trilogii. A taky se nám nějak rozmohly scenáristické podrazy na „hráče“ i na diváky. Pro oba tábory je série stále zrádnější. Už dávno přestalo být očividné, oč se vlastně hraje. Jestliže jednička nabídla hrdinův jasný recept ke zdolání Jigsawových nástrah, další díly už tak prostý návod na přežití nenabízejí. Po předchozích dvou dílech navíc musí být každému jasné, že šance uniknout z pasti se limitně blíží nule.
Scenárista Leigh Whannell zabodoval; hned vícekrát se mu podařilo ošálit publikum. Několik situací už už zavání překroucením jednoho z principů hry. Konečné řešení ale vše obrátí. Za hlupáka je pozorný divák a Whannell se vrací do sedla. Do Jigsawových vypočítaných her tentokrát vstoupí chaos. Pochybnou zásluhu na tom má Amanda, která s sebou přináší afektovanost mstivé ženy, tak nelítostné ke svým obětem. Podstatnou součástí filmu pak jsou i krátké flashbacky, které doplňují předchozí díly a ukazují dříve viděné v nových souvislostech. Zde slouží tvůrcům ke cti, že alespoň zpětně ukazují většinu stop. Je to ostatně jejich poslední šance, jak diváka v příběhu nevykoupat úplně, když už si s ním chtějí zahrávat.
Spolu se scenáristickými podrazy roste rovněž cynismus jednotlivých dílů. Teď už to na satirické pomrkávání tvůrci opravdu neuhrají. Snad ještě jednička a její otázka „nemarníte i vy takhle náhodou své životy?“ mohla mít podobnou naději. Výzva „přestaňte se trápit minulostí a hleďte do budoucna“ je jenom chabým důvodem, proč se obrátit na publikum a žádat si po něm zamyšlení nad vlastními poklesky. Teď už je Saw opravdu jenom podívanou – v tom nejzvrácenějším smyslu, jaký toto slovo může nabídnout.
Vizuální a filmařská stylizace trojky nepřekvapí. Režisér Darren Lynn Bousman, se kterým se známe už od minula, opět sází na klipově rozháraný styl a digitální kameru, jež má dodávat obrazům krutého násilí na syrovosti. Obzvláštního zalíbení pak nachází v zobrazování technických pomůcek, od obyčejné sekyry po sofistikovaný přístroj sloužící k dekapitaci.
Trilogie Saw se s každým dílem víc a víc blíží k Fincherovu thrilleru Sedm (1995). Také v něm se objevoval samozvaný soudce a kat v jedné osobě, který trestá lidstvo za jeho hříchy. A trestá ho způsobem stejně krutým jako důmyslným. Jenže v Saw – v ostrém kontrastu se Sedmi – jde hlavně a především o hru, hru Jigsawa se svými oběťmi, ale taky hry tvůrců s divákem. Nic víc, nic míň. Saw III je poctivé uzavření trilogie, které bylo natočeno přesně v duchu předchozích dílů. Potěší snaha dořešit motivy naznačené v předchozím ději, i když to znamená, že se „podaří“ kdeco překombinovat. Ale s nějakým tím faulem nebo postavením mimo hru už se v podobných případech musí počítat dopředu.
