Přichází Satan a s ním i další hororový remake, jakých se nám v posledních letech tolik urodilo...
Proroctví svatého Jana se začínají naplňovat. Na lidstvo udeřilo šestero katastrof (pád věží Světového obchodního centra, nehoda raketoplánu Columbia, vlna tsunami v jihovýchodní Asii…). Příchod Antikrista je na spadnutí. A právě v tuto chvíli se rodí dva synové – jednoho si vysnili americký diplomat Richard Thorn (Liev Schreiber) a jeho manželka Katherine (Julia Stilesová), druhý je toužebně očekáván zástupy Satanových přisluhovačů. První z nich proto umírá, aby ustoupil tomu druhému a pro pokušitelského kněze Spiletta (Giovanni Lombardo Radice) není obtížné přemluvit Thorna k prapodivné adopci. Rodinné štěstí Thornových je navíc podpořeno Richardovým povýšením na velvyslanecký post v Londýně. Satan je však ve střehu a se svým synkem Damienem (Seamus Davey-Fitzpatrick) má veliké plány. Jako první musí ustoupit mladá chůva, aby byla nahrazena oddanou satanistkou paní Baylockovou (Mia Farrowová), jež nejlépe dohlédne na výchovu pětiletého Antikrista. A podivná neštěstí, vedoucí k přesvědčení, že Damien není jen zrovna obyčejný chlapec, náhle neberou konce…
Irský režisér John Moore se za svou krátkou filmovou dráhu projevil jako specialista hned ve třech směrech. Ani jedna z jeho pověstí však jeho kariéře příliš neprospívá. Moore se pomaloučku stává odborníkem na remaky – ani jeho předchozí snímek, dobrodružný Let Fénixe (2004; v ČR se nedostal dál než na DVD...), ani Satan přichází samotný, který navazuje na třicet let starou hororovou klasiku, nemají naději přiblížit se kvalitám originálního titulu. Obzvláště, použije-li takováto předělávka původní scénář takřka bezezbytku, a přitom jej oživuje výhradně „nezbytnou“ aktualizací v podobě rámování příběhu nedávnými katastrofami. Druhou z Mooreových specializací zdá se být filmování v České republice a na Slovensku. Po válečném dramatu Za nepřátelskou linií (2001) v našich končinách realizoval už svůj druhý snímek. A ať se nám to líbí, nebo ne, valnou většinu hollywoodských produktů natočených v Česku provází nejen rozpočtová, ale i filmařská láce. Kouzlem nechtěného navíc na českého diváka musí působit snahy vydávat pražské Národní divadlo za nemocnici či situování vypjatých scén ke Karlovu mostu.
Třetí a poslední z pověstí Johna Moorea odkazuje k jeho původní profesi režiséra reklam a videoklipů. Svého nadání pro filmovou zkratku dovede takřka mistrně použít k poutavému statickému záběru, jemuž dominuje hra světla a stínu a často ho ozvláštňuje netradiční kompozice. S tím však Moore na ploše celovečerního filmu samozřejmě nevystačí, a tak přichází-li chvíle, aby děj rozhýbal, jeho snažení vyznívá přinejlepším fádně. Namísto pracného budování napětí se raději uchýlí ke klasickým lekačkám, při nichž nebezpečí náhle vybafne zpoza rohu a divák se po vzoru mistra Beana chytá za srdce. To je však po čertech málo na horor, který by měl těžit z nejistot hrdinů, kteří možná právě stanuli proti nadpozemskému Zlu, možná se o ně „pouze“ pokouší paranoia ruku v ruce s nervovým zhroucením.
K napjaté atmosféře příliš nepřispívají ani výkony nadmíru hvězdného hereckého obsazení. Liev Schreiber si tentokrát vybírá jednu ze svých slabších chvilek, když se po plátně potuluje s tu mdlým, tu zase nevěřícným výrazem ve tváři. Richard Thorn je v jeho podání váhavým střelcem, kterého k akci nepřiměje ani podivná smrt vlastní manželky. Její představitelka Julia Stilesová se poprvé objevuje v mateřské roli, podmračené teenagerky naštvané na svět jí však svědčily o poznání lépe než úloha zprvu ustarané a posléze ustrašené paní domu. Náznak hrdinskosti tak s sebou překvapivě přináší David Thewlis jako fotograf Jennings. Tento herec smutné postavy alespoň na několik minut vnese na plátno oživení a přestože svým uměním zrovna neplýtvá, ze srovnání se Schreiberem vychází s jednoznačnou převahou. Hereckou osobností číslo jedna však je Mia Farrowová. A to nejen podle jména. Její chůva Baylocková nabízí tvář elegantní dámy v letech, stejně jako démonickou služebnici, slepě plnící příkazy svého nadpozemského pána. A obé zvládá s grácií hvězdy s velkým H. Ostatní herci, a to včetně věhlasného Michaela Gambona i Peta Postlethwaita, navždy odsouzeného k úlohám vedlejším, jsou zde pouze k popostrkávání váhajících hrdinů.
Z výsledného díla není zcela patrné, komu je snímek vlastně určen. Fanouškům původní série může jedině zošklivit požitek z originálu a ukázat jim, jak vypadá někdejší představitel malého Damiena Harvey Stephens dnes. (Po třiceti letech se totiž na plátna vrátil v malé roličce bulvárního novináře.) Mladému divákovi navyklému na moderní technohorory typu Saw: Hra o přežití (2004) či Kruh (2002) může být Satan přichází pouze k smíchu. A nové ovečky do řad křesťanů či dokonce mezi satanisty tento film taky asi nepřivábí…
