V rolích hrdinů z časů minulých se zalíbil režisérům natolik, že ze sebe dokázal dobový kostým setřást jenom výjimečně. S oblibou hrává muže pokřivené, ba zkažené (Příběh rytíře, Karel II. – Moc a vášeň). A my mu je rádi věříme. Už pohled do Sewellovy tváře vzbuzuje smíšené pocity. Jemné, takřka ženské rysy by naznačovaly vnímavou duši, druhý pohled však prozradí zatvrzelost a vypočítavost.
Rufus Frederick Sewell (nar. 29. října 1967) pochází z londýnského předměstí Twinckenham. Je synem australského výtvarníka Billa Sewella, jenž pro The Beatles vytvořil animace k písni Lucy in the Sky with Diamonds. Na Rufusově výchově se však otec příliš nepodílel; rodinu opustil v roce 1972 a o pět let později zemřel. V čase dospívání byl prý Sewell nezvladatelným rebelem, vždy jednou nohou nakročený k vyloučení ze školy. Zadal si s drogami i s drobnými krádežemi. Krátce pracoval jako laborant a truhlář, v osmnácti ale sběhl k divadlu. Studoval na Central School of Speech and Drama. Profesionální kariéru zahájil v Sheffieldu (Shakespearovo Jak se vám líbí, Čechovův Racek), jeho učitelka Judi Denchová jej doporučila do kočovné společnosti Compass Theatre Company (Shafferův Královský hon na slunce). Historickým látkám neunikl ani v Londýně – za drama Toma Stopparda Arkádie byl v roce 1993 nominován na Cenu Laurence Oliviera.
Od devadesátých let se Sewell objevuje rovněž ve filmu a v televizi. Zpočátku je obsazován do úloh citlivých mladíků planoucích velkou vášní. Poprvé na sebe upozornil jako psychopat Tim, pronásledující pohlednou sousedku Bellu, v thrilleru Špinavý víkend (1993). Mnohem častěji byl ale vášnivě zamilovaným, avšak odmítaným mužem: v životopisném dramatu Plameny lásky (1995) ztělesnil malíře Marka Gentera, jenž touží po své kolegyni Doře Carringtonové (Emma Thompsonová). V romantickém dramatu The Woodlanders (1997) je zase lesníkem Gilesem, jehož sžírá nenaplněná láska k dceři bohatého kupce. Ženskému publiku učaroval jako šarmantní milovník Will Ladislaw v televizní fresce z časů průmyslové revoluce Middlemarch (1994). A na své popularitě pracoval i jako štramácký šlechtic Marco v kostýmní romanci Nebezpečná krása (1998) nebo pohledný, avšak depresivní herec Frank v milostné komedii Martha, Frank, Daniel a Laurence (1998).
Pozvolný útěk od rozervanců k mužům zamilovaných jen do sebe sama Sewell naznačil už v adaptaci románu Josepha Conrada Victory (1995). Ztělesnil v něm hrubiánského pobočníka Martina, cestujícího po Indonésii spolu se svým nadřízeným (Sam Neill). Mimo historický žánr jsme ho mohli vidět v kafkovské sci-fi Smrtihlav (1998), kde hrál sobě i druhým záhadného muže, pronásledovaného za sérii vražd. Změna žánru Sewellovi viditelně prospěla a dopomohla mu rozšířit si herecké obzory. Ač se poté proměnil třeba v dobrodruha (televizní horor Bytost z hlubin, 2001) nebo v akčního hrdinu (thriller Hladina adrenalinu, 2002), už nikdy nebyl odsouzen k rolím tokajících fešáků. A stalo se tak právě včas – Sewell se v této poloze začínal zajídat.
Jen málokterý herec ztvárnil tolik mužů královské krve jako ještě ne čtyřicetiletý Rufus Sewell. Hrává hlavně panovníky v legendách i v učebnicích proklínané. Už v roce 1996 se mihl Hamletem (kterého tehdy pro filmová plátna připravil Kenneth Branagh) jako norský princ Fortinbras. Mykénský král Agamemnon se v Sewellově podání mění v bojechtivého válečníka (televizní velkofilm Helena Trojská, 2003). O poznání subtilnější prostředky použil Sewell při portrétování titulní postavy v dramatu Karel II. – Moc a vášeň (2003). Na působivosti to ale jeho hrdinovi, jehož nacházíme při snaze o nabytí absolutní vlády v království i v ložnici, určitě neubralo. Mytický král Marek v historické romanci Tristan a Isolda (2006) jakožto nepřítel dvou mladých milenců nepatří zrovna mezi kladné figury – Sewell ho však coby muže zlomeného zradou milovaného synovce i manželky aspoň zčásti rehabilitoval. Umí ale taky šlechtice, kteří důsledně opovrhují svým neurozeným, zato mnohem čestnějším sokem (romantické filmy Příběh rytíře, 2001; Legenda o Zorrovi, 2005; a Iluzionista, 2006).
Nedávná úloha svůdnického novináře Jaspera v romanci Prázdniny (2006) Sewellovi umožnila zavzpomínat na někdejší vztah s filmovou partnerkou Kate Winsletovou. Jejich láska, jež započala před deseti lety při natáčení Hamleta, však už dávno zrezivěla. A stejný osud uz mezitím potkal i dvě Sewellova manželství – s Yasmin Abdallahovou a Amy Gardnerovou. S Gardnerovou má čtyřletého syna Williama. Z jeho nejnovějších rolí připomeňme přízemního hrdinu Cravenovy povídky pro snímek Paříži, miluji tě (2006).
Rufus Sewell je pravidelným návštěvníkem České republiky, vždyť hrál už ve čtyřech filmech, které zde vznikaly: v Příběhu rytíře, Karlu II. – Moci a vášni, Tristanovi a Isoldě a Iluzionistovi. Své dojmy z natáčení prvního z nich shrnul následovně: „Točili jsme Příběh rytíře v České republice hlavně proto, že je to pětkrát levnější než kdekoli jinde. Praha je neuvěřitelně krásné město. Na rozdíl od Paříže nebo Londýna tu nenajdete zrůdnosti moderní architektury – dokud se neocitnete na periferii. Tamní paneláky jsou neskutečně šedé a depresivní.“
