Květa Fialová je dámou českého filmu a divadla. Svůj divadelní život spojila především s Divadlem ABC, kam ji angažoval Jan Werich v roce 1958. To už měla za sebou angažmá v Českém Těšíně, studium na JAMU i působení v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a slovenském Martině. Scéně ve Vodičkově ulici pak zůstala věrná v dobách její samostatnosti i po připojení k MDP, až do roku 1991. Květa Fialová svou krásou a okouzlovala v desítkách filmových rolí. Mezi nezapomenutelné se zapsala jako zpěvačka Tornádo Lou v parodii Limonádový Joe (1964) nebo kněžna z adaptace slavné knihy Boženy Němcové Babička (1971). Viděli jsme ji v komediích Adéla ještě nevečeřela (1977), Léto s Kovbojem (1976), S tebou mě baví svět (1983) a řadě dalších. Zahrála si také ve filmové verzi románu Michala Viewegha Báječná léta pod psa (1997). Květa Fialová se neúnavně věnuje divadlu i natáčení pro televizi (seriál Bazén, 2005).
Postava Šarloty, kterou ve filmu hrajete, je tak trochu jako víla, která se vznáší ve vlastním světě?
Mně se ta postava moc líbí. Já jsem byla oslovena už před časem, když se plánoval první projekt natáčení. Moc mě potěšilo, že ačkoliv pro současnou verzi se figury hodně proměnily, tak já jsem zůstala. Šarlota ve filmu hledá svého muže, svou lásku, ale už se na tu skutečnost moc nepamatuje, také věk ji posunul někam dál, už přesně neví – půl je výmysl, půl je naděje. Šarlotinou nerozlučnou přítelkyní je pragmatická Helga. Zatímco Šarlota se pluje v oblacích, Helga ji stahuje na zem, ale pojí je velmi pevné přátelství… Jistě. A pokud je Helga taková, jaká je, tak jí to musí jít i dost na nervy a x-krát se obětuje. Možná jako mladé dívky se kamarádily, tak ji nechce opustit. Helga je ještě schopná žití a Šarlota už moc ne. Já říkám, že pluje na vlně života a potřebuje vor a Helga je pro ni takovým vorem.
Pro Šarlotu je vzpomínka na životní lásku motorem a důvodem k životu. Máte osobně také nějakou vzpomínku, která se vám vrací v těžkých chvílích?
Moje vzpomínka je spojená s maminkou, která už od sedmdesátého devátého mezi námi není. Ale já jezdím na Slovensko a tam ji stále vidím v našem domečku. A nejen to. Na lavičce, kde jsme sedávaly spolu, sedím každý den a když potřebuju, tak ji mám vedle sebe. Nejprve ji poprosím a pak jí za to poděkuji. Za léta své kariéry jste pracovala s řadou režisérských osobností.
Jak se vám pracovalo s režisérem, který je mladíkem na startu?
Velice dobře. Já nevnímám věk u lidí, ale jejich vyzařování. A Jirka byl jako z mé řeky, jak říkám a on to možná ani neví. Není jednoduchý, má množství pocitů a to mě na něm okouzlovalo. Mám ho moc ráda.
Znala jste knížku před natáčením?
Když jsem byla oslovena poprvé, tak jsem si ji přečetla, takže teď jsem již věděla, o co jde.
Příběh se odehrává na dovolené. Dokáže si v osobním životě užít dovolenou?
A to právě ano. Na to mám Naděnku Konvalinkovu, nebo s Danou Batulkovu jsem byla na dovolené. Můj muž vždycky nerad cestoval, a tak mám své přítelkyně, s nimiž si třeba půl roku dopředu naplánujeme dovolenou a jedeme. Já strašně ráda cestuju, kdyby to šlo, ve vteřině jedu do jakékoliv galaxie.
