Co vás tak lákalo, že jste vzala roli Sophie?
Po natočení „KRÁSNÝCH VĚCÍ“ (JOLIES CHOSES) jsem chtěla hrát v nějaké romantické komedii. Pročítala jsem různé scénáře, ale nic se nepodobalo tomu, co jsem chtěla dělat. A pak jsem objevila VADÍ NEVADÍ (JEUX D’ENFANTS) a řekla jsem si: „ vždyť je to přesně to, na co jsem čekala“. Ten příběh se mi strašně líbil i ty postavy, které jsou napůl v podstatě totálně praštěné. Hrát takové bláznovství, které trvá celý život, se mi moc líbilo.
Jak chápete osobnost Sophie?
Moc mě lákalo hrát někoho takového jako je Sophie, někoho trochu „buldozeroidního“, ale ne moc přepjatě. Sophie nefetuje, nemá všechny ty přízemní problémy, jako některé postavy, které jsem měla možnost ztělesňovat v jiných filmech. Je taková svěží, je šťastná, že žije. Během natáčení jsme si s Guillamem Canetem strašně pomáhali, viseli jsme jeden na druhém. To nás jakožto dvojici na plátně hodně posílilo. Kromě toho, nikdy jsem se tolik nenasmála jako během tohoto natáčení, tenhle Guillaume Canet je totiž strašně legrační. Je velmi pohotový. Co se týče hraní, tak s ním to jen sviští; je to ostatně přesně to, co mě rozechvívá a dává mi chuť pokračovat v této profesi. Když jsem se někdy trochu ztrácela, vždycky byl někde k zastižení, aby mě psychicky podpořil.
Poznala jste se v Joséphine Lebas –Joly, která hraje vaši postavu v dětství?
Když jsem viděla fotky některých malých holek, které měly eventuelně hrát malou Sophii, některé z nich vypadaly spíš tak, jak vypadám teď, než když jsem byla v jejich věku. Když jsem objevila Joséphinu, nebyla jsem omráčena nějakou výraznou podobností. Namísto toho jsem usoudila, že by mohla mít takové projevy, které jsou nebo by mohly být moje. Vlastně se mi podobá spíš duševně…což má za následek, že se mi podobá i fyzicky. Chtěla jsem jí ostatně poděkovat, jí a také Thibaultovi Verhaeghovi, který hrál malého Juliena, protože oni propracovali obě postavy takovým způsobem, že pro Guillauma Caneta a pro mě bylo velmi snadné převzít po nich štafetu. Nechali nám skutečně dveře otevřené.
Nebylo těžké točit některé scény, kde jsou speciální efekty?
Bylo. Pokud jde o hraní, tak obtížné nebyly, protože stačí prostě hodně pracovat a úspěch se dostaví. Ale když čtu scénář, kde je například napsáno, že postavy se utopí v betonu, musí se taková scéna zkrátka natočit. Nejhorší byly všechny ty noci strávené pod umělým deštěm a scéna, kdy na nás padá beton.
Ve VADÍ NEVADÍ je svět dětí velmi důležitý. Dotklo se Vás to nějak?
V určitém smyslu mě to vtáhlo do dětství, i když mám pocit, že jsem z něho nikdy nevystoupila. Mám svá vlastní bláznovství, jako Julien a Sophie mají ta svá, ale nikdy jsem nezašla tak daleko jako oni.
Jak si vysvětlujete, že Julien a Sophie nechtějí vstoupit do světa dospělých?
Oni se vzájemně trénují takovým způsobem, aby se z něho nedostali pryč. Příklady, které jim dávají jejich blízcí, nejsou dostatečně přesvědčivé. Myslím, že tyto příklady následovat nechtějí. Žijí ve svém světě, aniž by si uvědomovali, co je obklopuje. Chtějí žít úplně naplno, možná proto, aby oddálili okamžik, ve kterém by se mezi nimi stalo něco smyslného, něco, co by je mohlo vtáhnout do opravdového milostného příběhu.
Máte společně s Yannem Samuelem stejnou vizi lásky, jako jakési perverzní a destruktivní hry?
Ne. Julien a Sophie mají strach vytvářet něco, co by je mohlo přivést k normálnímu životu, raději tedy zničí svou lásku tím, že si dávají závazek, aby znovu a znovu vytahovali nesmyslná ponižování. A čím jsou starší, tím víc se jejich ponižování stávají nevyhnutelně perverzní, jelikož se ke všemu přidává i sexuální touha. Myslím, že ze strachu vytvářet tento příběh lásky, ho oni v podstatě ničí.
Mohli by být Julien a Sophie Romeo a Julie nové doby?
Proč ne. Je to logické, že se tyto dva milostné příběhy dávají ve spojitost. Nicméně myslím si, že Julien a Sophie jsou perverznější než Romeo a Julie, kteří prožívají velmi čistou lásku. Společným znakem obou dvojic je to, že se sami podílejí na svém vlastním nesouladu.
FILMOVÉ ROLE:
2002: LONG DIMANCHE DE FIANCAILLES (Dlouhá zásnubní neděle), připravuje se, režie Jean-Pierr Jeunet
L’ECOLE (Škola), natáčí se, režie Lucile Hadzihalilovice
BIG FISH (Velká ryba) - film Tima Burtona
JEUX D’ENFANTS (Vadí nevadí) - film Yanna Samuella
2002: TAXI III film - Gérarda Krawcyka
UNE AFFAIRE PRIVEE (Soukromá záležitost) film Guillauma Nieloux (nominace na Césara 2002 za nejlepší ženskou roli – objev roku)
2001: JOLIES CHOSES (Hezké věci) - film Gilles Paquet-Brennera
LISA - film Pierra Grimblata
2000: TAXI II - film Gérarda Krawcyka
FURIA - film Alexandra Ajo
1999: DU BLEU JUSQU’EN AMERIQUE (Od modré až do Ameriky) - film Sarah Levy
1998: GUERRE DANS LE HAUT PAYS (Válka v horní zemi) - film Francise Reussera
TAXI - film Gérarda Pirèse (nominace na Césara 1999 za nejlepší ženskou roli – „objev roku“)
1996: COMMENT JE ME SUIS DISPUTÉ…(Jak jsem se pohádal) film Arnauda Desplechina
LA BELLE VERTE ( Krásná zelená) Coline Serreau
