Co Vás vedlo k účinkování ve filmu VADÍ NEVADÍ?
Bylo to především moje setkání s Yannem Samuellem. To mě hrozně potěšilo, protože mi řekl, že když psal scénář, tak myslel na mě. Myslím, že slyšet takové věci herce vždycky potěší. Co mě také dojalo a zároveň zneklidnilo, když jsem si poprvé přečetl scénář, byla ta neuvěřitelná naivita. Byl jsem zvědavý, jak to Yann udělá, aby ten příběh na plátně nevyzněl příliš naivně, ale zároveň byl plný opravdových citů. Ostatně si myslím, že se mu podařilo najít přesnou vyváženost a výsledek je strašně krásný. Také se mi velmi líbilo jeho výtvarné pojetí, fantastické a poetické zároveň. Pro mě osobně je to film, který mám rád jako divák, takže jsem byl nadšený se na něm podílet i jako herec.
Co Vás na Julienovi nejvíc přitahovalo?
Jeho vývoj. Byla to pro mě možnost ztvárnit někoho, kdo se mění, uzrává a chybuje. Je vždycky zajímavé hrát tento typ rolí. A pak, tato postava prožívá velmi dlouhý milostný příběh, což mě lákalo, protože filmy, kde jsem hrál, nikdy nebyly milostnými příběhy.
Jak jste se na roli připravoval?
Instinktivně, jako na všechny své role. Předběžně jsme s Yannem trochu pracovali na vývoji postavy, na jejím dospívání, na její schopnosti chovat se v 15 letech jako ve 30 letech. Navíc, roli porozumíte především ve vztahu k postavě, která vám dává repliku. Z tohoto důvodu studuji postavu izolovaně, její způsob chůze, myšlení, celkového chování, a pro zbytek dávám přednost překvapení a během zkoušek hraji instinktivně, jelikož nikdy nevím, jak bude hrát ten druhý.
Na to jsem se právě chtěl zeptat - jak probíhala Vaše spolupráce s Marion Cotillardovou?
Dobře jsme se bavili. Myslím, že Marion byla ve stejné situaci jako já, chtěli jsme vytáhnout z Yanna co nejvíce informací. Na place jsme si hodně pomáhali, což nám pravděpodobně usnadnilo porozumět jednotlivým scénám a dozvědět se, jak je budem hrát.
Stejně jako vy ve filmu MON IDOLE (Můj idol), tak i Yann Samuell nám nabízí vizi lásky založené na destrukci a jistém druhu zvrhlé hry…
Myslím, že každý milostný vztah je jak konstruktivní tak destruktivní. Je tam perverze, nenávist - takže ano, je to destruktivní. Sdílím tedy s ním takovouto vizi lásky…..ale jen částečně!
Nepřál jste si, jako herec i jako divák, aby se Julienovi a Sophii podařilo, aby svou lásku skutečně žili?
Myslím, že to je trochu frustrující pozorovat, že nejdou tímto směrem, ale je to jejich volba. Myslí si, že takto budou šťastni, protože dobře vědí, že v každodenním životě by to ani jinak nedokázali. Je to jejich pojetí lásky a toto pojetí známe už celá staletí, neboť opuštění a smrt kvůli přemíře lásky existuje odedávna. Trochu jako v Romeovi a Julii.
Jak si vysvětluje to, že Julien a Sophie odmítají vstoupit do světa dospělých?
Myslím, že Yann Samuell je také takový, je jako jeho postavy – velké dítě, naivní, nevinné a paličaté.
Přiblížil Vám více tento film svět dětí?
Ano. V tom smyslu, že jsem musel vytáhnout svoje fotky, když mi bylo deset, kvůli castingu na dětského herce, který měl ztělesňovat Juliena na začátku filmu. Také jsme s Yannem studovali tuto postavu ve věku 17-18 let, což mi nevyhnutelně připomínalo dospívání, způsob, jakým se člověk pohybuje, jak se někdy v určitých situacích chová.
Herec, který se stal režisérem – nebyl jste během natáčení v pokušení dohadovat se s Yannem Samuellem o některých záběrech?
Ne. Pokud jednoho dne pomyslím na režii během natáčení, kde jsem pouze herec, budu muset s tímto řemeslem přestat, abych mohl být jen režisérem. Co mě strašně uklidnilo je, že jsem točil VADÍ-NEVADÍ hned po filmu MON IDOLE (Můj idol). Říkal jsem si, že kdyby mě napadlo režírovat během natáčení, byl by se mnou konec. Nakonec jsem byl velmi rád, že jsem znovuobjevil herecké řemeslo a nechal jsem se unést postavou Juliena. Nikdy bych si nedovolil dávat Yannu Samuellovi nějaké pokyny, protože vím, co to je „nosit film v hlavě“.
Mluvil s Vámi Yann Samuell o velmi sofistikovaném stylu jeho filmu?
Ano, už před natáčením. Chtěl, aby se fotografická úroveň vyvíjela zároveň s postavami. Je to velmi zajímavý nápad, výtvarně totiž podtrhuje každé životní období Juliena a Sofie, jako třeba poněkud šedivý ráz ke konci jejich dospělého období, kdy se navršily všechny problémy a povinnosti.
Jak na tuto událost vzpomínáte?
Vzpomínám na Belgii, na filmový štáb…na spoustu věcí! Byl jsem moc šťastný, že jsem mohl pracovat s Christophem Rossignonem, mám totiž moc rád filmy, jimž dělal producenta. V podstatě mám rád filmy, které on má rád. Yann Samuell mě také hodně překvapil. Má velmi osobitý, zvláštní styl. Celkové mám na natáčení velmi dobré vzpomínky. Často jsem měl pocit, že jsem zase malý kluk. Hrát puberťáka a zároveň otce od rodiny se mi líbilo, jelikož to bylo teprve podruhé , po roli ve filmu LE FRERE DU GUERRIER ( Bratr válčníka), kdy jsem mohl ztvárňovat zralejší postavu.
FILMOGRAFIE
FILMOVÉ ROLE:
2003: NARCO (připravuje se), film Gilles Lelouche a Tristana Aurouet
VADÍ NEVADÍ, film Yanna Samuella
2002: MON IDOLE (Můj idol), film Guillaume Caneta
2001: LE FRERE DU GUERRIER (Bratr válečníka), film Pierra Joliveta
MILLE MILLIEME (Tisíc tisíců), film Rémi Waterhouse
2000: MORSURES DE L’AUBE (Kousnutí za úsvitu), film Antoina de Caunes
VIDOCQ(LA DERNIERE AVENTURE) (Poslední dobrodružství), film Pitaf
1999: THE BEACH (Pláž), film Danny Boyle
THE DAY THE PONIES COME BACK (Den, kdy se vrátily poníci), film Jerryho Schatzberga
LA FIDELITE (Věrnost), film Andrezje Zulawskiho
1998: EN PLEIN COEUR (Z celého srdce), film Pierra Juliveta (nominace na Césara 1999 za nejlepší mužskou roli – „objev roku“)
EDUCATION SENTIMENTAL (Citová výchova), film Christiana Leigha
JE REGLE MON PAS SUR LE PAS DE MON PERE (Poměřuji svůj krok s krokem mého otce),
film Rémi Waterhouse
1997: CEUX QUI M’AIMENT PRENDRONT LE TRAIN (Ti, kteří mě mají rádi, pojedou vlakem) film Patrice Chéreau
1996: MADAME VERDOUX (Paní Verdoux), film Jeana-Luca Raynauda
BARACUDA, film Phillippa Haima (cena za herecké ztvárnění na Festivalu v St.Jean-de-Luz)
1994: FILS UNIQUE (Jediný syn), film Philippa Landaulsiho
REŽIE:
2002: MON IDOLE (Můj idol) , celovečerní film, nominace na Césara 2003 za nejlepší první dílo žánru
reklama pro „CINÉ CINÉMA“ (3 spoty), reklama „LE PARISIEN“ (Pařížan)
2000: AVALANCHE (Lavina), krátký film v rámci CRIPS (Boje proti drogám)
1999: J’PEUX PAS DORMIR ( Nemůžu spát), krátký film
1998: JE TAIM, krátký film
1996: VERNISSAGE (Vernisáž) od Václava Havla, Malé divadlo Héberfot
1995: SANS REGRET(Bez lítosti), krátký film
