Začíná to zrnitými záběry hledáčku kamery na Penélope Cruzovou a jejího hereckého partnera, jak se připravují na natáčení filmové scény. Režisér Almodóvar tvrdí, že jsou to záběry ze skutečné zkoušky a že herci nevěděli, že jsou filmováni. Takže pokud máte etické problémy se zneužitím herců a filmového natáčení, film pro vás není. Také není pro vás, pokud hledáte logické vysvětlení děje (konec příběhu je dost neuvěřitelný) nebo jednoduchou zápletku. Ale pokud obdivujete Almodóvarův styl, zavilé a překvapivé dějové zvraty, které jsou pouze doplňkem už tak složitého příběhu v různých časových polohách, či propojení filmu ve filmu s melodramatickou pomstou a láskou, budete spokojeni.
Bývalý filmový režisér Matelo Blanco (Lluís Homar) oslepl po ošklivé autonehodě a přestal režírovat. Změnil si jméno na Harry Caine a začal psát scénáře. Pomáhá mu jeho bývalá produkční Judit (Blanca Portillová), jejíž syn Diego (Tamar Novas) touží po spolupráci s Mateem. Začnou spolu psát upíří komedii a spřátelí se. Přijde zpráva, že zemřel Ernesto Martel (José Luis Goméz), který kdysi produkoval film Děvčata se zavazadly, který Mateo režíroval. Pak se objeví mladý muž, který si říká Ray X (Ruben Ochandiano), a žádá Matea o pomoc s psaním pomstychtivého scénáře o lhostejném otci. Ukáže se, že jeho tatínkem byl Ernesto Martel. A Diego má nehodu.
Vrátíme se do do roku 1992, kdy se Ernesto Martel zamiloval do své sekretářky Leny (Penélope Cruzová), která toužila stát se herečkou (scéna, v níž to přiznává, je jedna z nepěknějších v celém filmu). Když se Lena objeví na konkurzu pro Děvčata se zavadly, zamiluje se do ní také Mateo. Žárlící Martel využívá svého syna Ernesta Juniora, který aféru mezi Lenou a Mateem natáčí pod záminkou tvorby „filmu o filmu“ a také propadne Mateovu kouzlu.
Pokud se už cítíte poněkud zmateni, pak vězte, že tohle je pouze jakási hlavní kostra. Než se to všechno rozvine a zavine, budete překvapeni mnohem víc.
Je tu brutální komično („Nemohu opustit Ernesta, slíbil mi, že tě nechá režírovat film, jak chceš“, praví Lena), je tu milenecký rozhovor odčítaný ze rtů v lhostejném monologu, stylové prvky filmu noire s podhledy, nadhledy, úhly a detaily téměř klaustrofobických postarších filmů. Schodiště hrůz (vzpomeňme na Ingrid Bergmanovou, hledící do haly vlastního domu, klíč v ruce..), která připomínají scény z Polibku smrti. Najdeme tu filmové připomínky od Rosselliniho Cesty po Itálii po Hitchcockovo Vertigo a mnoho jiných. Nicméně Madrid jaksi vůbec nepřipomíná černobíle vyšisovaný Sunset Boulevard. Je tu spousta mocných a silných barev. Druhá polovina filmu s děje na ostrově Lanzarote. Otevřená krajina pobřeží se pojí s romatickým melodramatem a klipem z minulosti do žánrově něčeho úplně jiného. Natočené je to krásně, bohatě a zajímavě, ale stylově se to zmítá mezi žánry.
Almodóvar je pro Penélope Cruzovou tím, čím byl pro Miu Farrowovou Woody Allen nebo Tom Cruise pro Nicole Kidmanovou. Cruzová tady hraje Lenu i dvě prokladné postavy v Děvčatech se zavazadly Magdalenu a Pinu. Není to lehké: Lena je někde mezi nešťastnou vězenkyní bohatého manžela, kterého ulovila, ale který si také ponechal kontrolu nad jejím životem, což nebyla část původního plánu. K tomu dodejte dvě filmové role ve filmu připomínajícím Ženy na pokraji nervového zhroucení, spoustu paruk a kostýmů. Nevím, kdo je z toho všeho více zmaten: herečka nebo divák? Almodóvar je zamilován do obrazových proměn Penélopy, což je hezké pro kameru, ale nepomáhá jí to. Nakonec vzniká pochopitelně odlidštěný výkon. Stejně jako zůstává Mateo tváří v tvář tragediím stoicky klidný.Je tu mnoho drobných rolí, některé s krásně kousavými dialogy, ale bez většího dopadu na hlavní příběh.
Doporučuji dívat se na to jako na vizuální mozaiku. Takový pohled je uspokojující a nebudou vás trápit otázky, zda to či ono opravdu lze v dnešní době utajit nebo kdo vlastně cítí co, proč a kdy.
