Režisér Účastníků zájezdu Jiří Vejdělek i ve svém druhém filmu vyrazil na prázdninovou cestu. Namísto organizovaného turistického zájezdu na Jadran se však jeho postavy tentokrát vydávají „on the road“ na vlastní pěst a v rozhrkaném náklaďáku.
Hrdiny Romingu jsou tři Romové, kteří na první pohled nemají společného nic než právě svůj romský původ (a i ten je u jednoho z nich dost pochybný). Stárnoucí Roman (Marian Labuda) už léta lenoší v závětří svého bytu na sídlišti Chánov, který opouští, jen když si každý měsíc jde pro podporu v nezaměstnanosti. Jeho syn Jura (Vítězslav Holub), jenž v Praze studuje vysokou školu, se naproti tomu dokonale sžil se světem gádžů a na své úspěchy je patřičně hrdý, takže na otcovy sousedy, kteří večer před paneláky posedávají u ohně, shlíží tak trochu spatra. Úplně z jiného světa pochází furiant Stano (Bolek Polívka), který se umanutě snaží žít v duchu dávných cikánských tradic a odmítá zpohodlnět v náručí sociální sítě. K svému údajnému romství se hlásí o to zarputileji, že – jak ho upozorní Jura: „Ty jsi asi takový Rom, jak já Indián.“
Cílem jejich cesty je slovenská vesnička Bojůvka, kde se má Jura setkat se svou nevěstou Ivetkou, kterou mu Roman a Stano zaslíbili v dětství, aby tím stvrdili své přátelství. To nejdůležitější se však odehraje už po cestě: při každé příležitosti, ať už jde o nocování pod širákem, střet s porybným či pečením slepice v hlíně, dochází k měření sil mezi racionálním, civilizovaným Jurou a bohatýrsky bezstarostným Stanem. Přes protichůdné postoje k životu i ke světu je však prožité nesnáze pomalu sbližují a každý z nich se učí oceňovat přednosti toho druhého. Bolek Polívka a Marian Labuda na plátně rozehrála velkolepý souboj opačných temperamentů, který podtrhuje i jejich kontrastní zevnějšek.
Škoda jen, že jejich mladší kolega Vítězslav Holub (předabovaný Sašou Rašilovem) s nimi ani zdaleka nedokáže držet krok. Jeho poněkud bezbarvý výkon sice působí docela přesvědčivě ve scénách, kdy má zdůraznit Jurovu „gádžovskou“ suchopárnost, ale selhává ve chvílích, kdy by měl jeho hrdina v sobě objevit trochu skryté vášně.
Roming si ale zaslouží ocenění především za to, že představuje Romy v trochu jiném světle, než je v Čechách (i v českých filmech) zvykem. Místní bílá většina má sklon se na Romy buď jako na „opálené lidi, kteří dělají binec a ohně na náměstí“, anebo jako na oběti, kterým je třeba pomáhat s pomocí nejrůznějších ministerských programů. V každém případě v nich ale vidí problém.
Tvůrci Romingu však kladou důraz především na svobodomyslnost romského světa, na jeho poezii, hudbu a barvy. Nejvíce je to zřetelné v paralelní dějové linii o romském králi Somálim, jehož příběh si po cestě vymýšlí Roman. Jeho pohádkově laděné vyprávění o muži, který porušil zákony svých předků, tak překypuje jásavými barvami i atmosférou nespoutané volnosti, že připomene Kusturicův snímek Černá kočka, bílý kocour. Somáliho si zahrál rumunský herec Jean Constantin, který spíš než jako český Rom působí jako italský mafián a tím do filmu vnáší zajímavého nadnárodního ducha. Vlídným průvodcem i nemilosrdným protihráčem je mu Vladimír Javorský, jemuž ve filmu připadlo hned několik výrazně stylizovaných herecko-tanečních úloh.
I když Roming si etnickou menšinu dal přímo do svého názvu, ve skutečnosti je to film, který téma etnických menšin příliš neřeší. Daleko více se zajímá o obecnější témata a otázky: můžeme si v hektickém tempu moderního světa udržet kontakt se svými kořeny? Je možné si v hierarchizované a organizované civilizaci uchovat osobní svobodu a nestat se přitom outsiderem na okraji společnosti?
