Jeden z nejpopulárnějších herců přelomu osmdesátých a devadesátých let se proslavil svou hyperaktivní komikou plnou bláznivých nápadů. Hvězda komedií Dobré ráno, Vietname (1987) či Mrs. Doubtfire – táta v sukni (2003) se však dokázala prosadit také v dramatických rolích. Williams se stal pomateným Perrym ve snímku Terryho Gillimama Král rybář (1991) nebo osamělým psychopatem Syem v thrilleru Expres foto (2002). Svého jediného Oscara obdržel za úlohu otcovského psychiatra Maguirea v dramatu Dobrý Will Hunting (1997).

Robin McLaurim Williams se narodil 21. července 1951 v Chicagu (stát Illinois) v rodině předního manažera automobilky Ford a bývalé modelky. Jeho dva nevlastní bratři opustili rodinné zázemí nedlouho po Robinově narození, a tak byl chlapec, vyrůstající jako jedináček, velmi plachý a ustrkovaný a cítil se osamělý. Utíkal se proto do své fantazie a k početné armádě hraček. Ale především – jako nejeden budoucí komik předním i po něm unikl teroru spolužáků jen díky proudu svých eskapád a srandiček. V roce 1967 se Williamsovi přestěhovali do San Francisca a o dva roky později nastoupil Robin na Claremont Men's College, kde se měl věnovat politologii. Namísto toho však spíše studoval nahrávky svého idolu, komika Jonathana Winterse. A když začal navštěvovat hodiny improvizace, o jeho budoucí dráze už bylo skoro rozhodnuto. Vzápětí získal herecké stipendium na prestižní newyorské Juilliard School, kde se setkal například s Williamem Hurtem a spřátelil se s budoucím představitelem Supermana Christopherem Reevem. Vedle studia si pak přivydělával jako pouliční mim či stand-up komik.

První šanci na televizní obrazovce získal Robin Williams v roce 1977 v pořadech The Richard Pryor Show a Laugh-In, průlom přišel až o rok později díky veleúspěšnému sitcomu Happy Days. Williamsova úloha popleteného mimozemšťana Morka z planety Ork v jediném dílu tohoto seriálu totiž televizní producenty přiměla plánovat nový pořad. Sitcom Mork and Mindy, v němž se mimozemský hrdina vydává studovat Zemi, naplňoval Williams svým surreálním humorem až do roku 1982 solidní čtyři sezony, během nichž získal si mnoho zapálených obdivovatelů. U filmu začal Williams rovnou úlohou titulní, ze souboje s populární kreslenou postavičkou však odešli protagonista hraného Pepka námořníka (1980) i režisér Robert Altman poraženi na hlavu. Svůj dramatický potenciál naznačil Williams už svou druhou úlohou: začínající spisovatel Garp v úspěšné adaptaci románu Johna Irvinga Svět podle Garpa (1982) byl široko daleko nejnormálnější postavou ve sbírce bizarních figurek od transvestity po pohané vrahouny.

Osmdesátá léta Robina Williamse provázel neuspořádaný osobní život – také jeho ovlivnila sláva natolik, aby podlehl mámení alkoholu a drog. Snad právě to zapříčinilo střídání vydařených hereckých představení s vyloženými propadáky. Průměrné komedie jako Zůstat naživu (1983) a Klub Ráj (1985) či první z pokusů o seriozní herectví Moskva na Hudsonu (1984), kde ztělesňuje čerstvě emigrovavšího ruského saxofonistu Vladimira, střídaly divácky i umělecky veleúspěšné tituly jako Dobré ráno, Vietname (1987) nebo Společnost mrtvých básníků (1989). V prvním z nich se Williams prezentoval jako vojenský rozhlasový moderátor Adrien Cronauer, oplývající talentem naštvat svými výstupy mnohé důstojníky, který proniká do válkou ovlivněného života obyčejných Vietnamců. Drama Společnost mrtvých básníků pak Williamsovi nabídlo úlohu oblíbeného profesora angličtiny Keatinga, svádějícího neúspěšný souboj s tradicemi chlapecké internátní školy. Oba charismatičtí hrdinové dopomohli Williamsovi k oscarovým nominacím, za prvního z nich si navíc odnesl Zlatý glóbus.

Počátek let devadesátých zastihl Robina Williamse na vrcholu popularity. Úspěšný komik i uznávaný herec šel náhle z jedné významné role do druhé, hrnula se na něj nejrůznější ocenění a natočil své komerčně nejúspěšnější snímky. Psychologické drama Čas probuzení (1990) vzniklo podle skutečného příběhu lékaře, který dokázal načas vzbudit život pacientech postižených letargickou strnulostí, tragikomedie Terryho Gilliama Král rybář (1991) vyprávěla o podivném přátelství odevzdaného ztroskotance Jacka Lucase (Jeff Bridges) s podivínským Parrym (Williams), oddaně „bojujícím“ s přízraky. Jako zestárlý pohádkový hrdina Peter Pan ve Spielbergově fantastickém snímku Hook (1991) Williams zrovna nenadchl, finanční ohlas snímku však byl značný. Historický povídkový film Jsme jenom lidi (1993) nabídl Williamsovi jedinečný pokus o pětiroli. A snímek Mrs. Doubtfire – táta v sukni (1993) byl úspěchem všestranným. Důvtipná komedie o herci, který na sebe bere převlek anglické vychovatelky, aby se přiblížil vlastním dětem, znamenala Zlatý glóbus pro Williamse i stomilionové tržby. A co víc – pokud film nepatří do zlatého fondu světových komedií, pak mu k tomu chybí jenom málo.

Po posvícení však začal s druhou polovinou let devadesátých přicházet půst. Trikovému dobrodružství Jumanji (1995), hořké komedii Jack (1996), kde se Williams představil jako desetiletý chlapec postižený zrychleným stárnutím, bláznivině Flubber (1997) či historce o medikovi léčícím smíchem Doktor Flastr (1998) rozhodně nelze upřít komerční ohlas. Ale to je zhruba vše. Uslzená tragikomedie Jak přicházejí sny (1998) byla pouze přehlídkou jedinečných vizuálních nápadů. A sci-fi komedie Andrew – člen naší rodiny (1999) s Williamsem jako robotem, který získal vlastní osobnost, i historické drama z židovského ghetta Jakub lhář (1999) byly už vyloženým průšvihem. Z dvojice remaků francouzských komedií Den otců (1997) a Ptačí klec (1996) stojí za pozornost hlavně druhý z nich – historka o párku homosexuálů „hrajících si“ na rodinu byla hereckým festivalem pro Williamse a Nathana Lanea.

I v časech, kdy patřil do první hollywoodské ligy, se Williams rozhodně nebál přijímat zajímavé vedlejší úlohy. Ze svých epizodek tak učinil celkem sympatickou tradici. Bláznivého gynekologa v komedii Dva v tom (1995) či Osrika v Branaghově zpracování Hamleta (1996) následoval například „rozmazaný“ herec v komedii Woodyho Allena Pozor na Harryho! (1997). Vrcholem této série rozhodně byl Williamsův výkon v dramatu Dobrý Will Hunting.(1997). Za úlohu psychiatra Seana Maguirea, který se stane mentorem mladého génia (Matt Damon), totiž získal svého prvního Oscara.

Jako by snad byl na legraci už moc starý, Robin Williams stále častěji upřednostňuje dramatické úlohy. Hned třikrát se zhostil úlohy psychicky narušeného vraha – pokaždé však ve zcela odlišném žánru a s odlišným výsledkem. Byla-li černočerná mediální satira Smoochy (2002) o soupeření dvou hvězd dětských pořadů, stárnoucího cynika Randolpha (Williams) a naivního mladíka Sheldona (Edward Norton), jednoznačnou minelou, krimithriller Insomnie (2002), kde se protihráčem Williamsova psychopata stává detektiv Dormer v podání Ala Pacina, jednoznačně za pozornost stál. Zcela nečekané, avšak o to zaslouženější ovace pak Wiliams sklidil za úlohu samotářského Sy Parrishe, kterého touha po rodinném štěstí dožene až na pokraj šílenství, v psychothrilleru Expres foto (2002). V posledních letech už Williams nepatří k megastars a jeho projekty nejsou napjatě očekávány dlouho před premiérou, přesto ještě dnes přesvědčuje, že ze svého umění mnoho neztratil. Důkazem mohou být třeba jeho „muži v nesnázích“ ve futuristickém sci-fi Final Cut (2004) i thrilleru Zmražená pojistka (2005). Trochu té legrace si užil až v dětských dobrodružstvích Noc v muzeu (2006) a Noc v muzeu 2 (2009), kde se představuje coby oživlá socha prezidenta Theodora Rosevelta.

Williams patří také k vyhledávaným dabérům, svůj hlas propůjčil několika legendárním animovaným postavičkám, ať už to byl upovídaný džin v disneyovce Aladin (1992) nebo robot-bezdomovec Fender v komedii Roboti (2005).