Scenárista, režisér a herec okouzlil svět svým filmem Život je krásný. Předtím, než excentrický komik vystoupal na oscarové podium a převzal Oscara za zmíněný snímek, skákal radostí po sedačkách a objímal přítomné hvězdy, včetně Stevena Spielberga. Italského osobitého filmaře, který se na veřejnosti rozhodně nechová konvenčně a dokáže natočit tak kvalitativně rozdílné filmy jako Život je krásný a Pinocchio, nelze ve světě filmu přehlédnout.
Roberto Benigni se narodil 27. října 1952 v italském městě Misericordia. Původně se měl stát knězem. Shodou okolností ale seminář nedokončil a vystudoval nakonec ekonomii. Stále více ho však lákalo herectví. Benigni toužil po tom,aby se alespoň trochu přiblížil svému hereckému vzoru, jímž byl Charlie Chaplin. Nebylo nic „jednoduššího“ než se sbalit a vyrazit do Říma, kde se postupně uchytil u divadla. Jeho zájem se však upíral především k pohyblivým obrázkům. Ve svých 25-ti letech napsal první scénář k filmu Berlinguer Ti Voglio Bene, v němž si i zahrál hlavní roli. Ve filmové branži se prosadil velmi rychle a krátce poté se objevil ve filmech jako byla Luna od Bernarda Bertolucciho či Clai de Femme od Costy-Gavrase.
Již od samého začátku své kariéry byl velmi plodným scenáristou a režisérem řady komedií. V roce 1983 si odbyl svůj režijní debut snímkem Tu mi turbi, který byl pro něj významný nejen po profesní stránce, ale i po stránce osobní. Seznámil se díky němu s Nicolettou Braschiovou, kterou obsadil do jedné z hlavních rolí. Později se stala jeho manželkou. Společně si zahráli v dalších sedmi filmech, včetně Benigniho autorských počinů, mezi něž patří mafiánská komedie Johnny Stecchino, Život je krásný, Pinocchio nebo Tygr a sníh. Oba dva hráli v roce 1986 také ve velmi ceněném nezávislém snímku Jima Jarmusche s názvem Mimo zákon. Tento film odstartoval spolupráci "krále amerického nezávislého filmu" a excentrického komika Benigniho. O rok později napsal Benigni scénář k jednomu ze série krátkých Jarmuschových filmů Kafe a cigára, kde si také zahrál a v roce 1991 se objevil v jeho dalším výtečném filmu Noc na Zemi.
V první polovině devadesátých let se znatelněji zapsal do povědomí diváků především svým komediálním výkonem ve filmu Blakea Edwardse Syn růžového pantera a již zmiňovaným autorským filmem Johnny Stecchino, jehož scénář napsal Benigni společně s Vincenzem Ceramim, svým stálým spolupracovníkem, který s ním napsal již v roce 1988 scénář k filmu Il Piccolo diavolo. Úspěšná spolupráce pokračovala komedií Monstrum a následně vyvrcholila oscarovým úspěchem filmu Život je krásný. Jejich další projekt Pinocchio se naopak stal jedním z nejhorších filmů loňského roku. Zatímco za Život je krásný Benigni získal jako historicky první herec v neanglicky mluveném filmu Oscara, za výkon v Pinocchiovi se musel smířit se Zlatou malinou pro nejhoršího herce roku. Někam mezi lze řadit zatím poslední autorský snímek Roberta Benigniho Tygr a sníh, v němž slavný komik ztělesňuje básníka a popletu Attilia, který se vypravuje do válečného Iráku zachránit svou ženu Vittorii (opět Braschiová). 
Temperamentní Ital ve svém oscarovém snímku Život je krásný ztvárnil postavu židovského číšníka, který se po idylických letech strávených se svou ženou a synem dostává do koncentračního tábora. Inspiroval se příběhem vlastního otce, který byl v letech 1943-45 vězněn. Benignimu se podařilo natočit film, kde mohl uplatnit svůj komický talent, ale zároveň ukázal (především v druhé půlce) hořký nádech těžké doby. Skloubení bláznivé komedie a lidského dramatu se mu zdařilo na výbornou a on zaslouženě sklízel celosvětový úspěch. Jeho film byl opravdu krásný. Roberto Benigni je osobitým komikem, jenž svými nenapodobitelnými výkony vždy zaručeně vyvolá úsměv na divákových rtech (z poslední doby vzpomeňme jeho Luciuse Detrituse v Asterixovi a Obelixovi). Je také mimořádně nadaným režisérem a scenáristou. Občas ale neudrží na uzdě svou značně extrovertní povahu a to se čas od času projeví na kvalitě jeho filmů, která je nevyvážená. Důkazem jsou právě jeho dva poslední snímky Pinocchio a Tygr a sníh.
