Když jsme nedávno psal recenzi na skutečně špatný soundtrack k předposlednímu skladatelskému i filmařskému projektu Roberta Rodrigueze Spy Kids 3-D upínal jsem se v ní na nadcházející Rodriguezovu kompozici ke snímku Tenkrát v Mexicu, která by mohla být snad o mnoho lepší než jeho podezřelý projekt s „digitalizovaným orchestrem“. Po několika týdnech čekání na tento soundtrack naštěstí mohu říct, že je to skutečně už o něco lepší, ale přeci je znát, že Rodriguez je zatím jen zapálený začátečník a některé jeho skladby ještě zavánějí „béčkovostí“ a navíc se na soundtracku poměrně tlučou se špatně vybranými písněmi dalších interpretů.
Základem všech rodriguezových skladeb jsou výrazné elektrické, basové a akustické kytary skloubené s klasickým orchestrem, včetně smyčců, kterými Rodriguez vytváří jakoukoliv emotivnost skladeb. Zatímco orchestrální sekce se ale drží víceméně při zemi, respektive nezní nijak nehollywoodsky, tu jako hudba z klasického westernu (Church Shootout, The Man With No Eyes), tu zase jako z nějaké osudové romance (Guitar Town), akustické kytary si do ni vyhrávají různé španělské motivy, to aby bylo jasno, kde se příběh odehrává, občas zazní i „toreádorské“ trumpety. Velmi často užívané elektrické kytary by zase v některých skladbách mohli evokovat Operaci Zlomený šíp Hanse Zimmera, ale přeci jen Rodriguezova kompozice je celkově živější. Není na tom víceméně nic zajímavého, ale je to docela úderné a občas to má ten správný „drive“.
Nicméně nějaké chyby by se tu jistě našli, už jen fakt, že téměř žádná skladba netrvá víc jak dvě minuty (Rodrigeuz prý hudbu skládal současně při psaní scénáře) je docela podstatný ve chvíli, kdy vás něco skutečně zaujalo a skončilo to dříve než začalo. Též nárazy činel, které mají navodit pocit strachu jsou už skutečně nepříjemným provařeným béčkovým elementem, který možná dobře znáte z různých dnešních tv seriálu, kdy se tohoto efektu užívá prakticky při každém záběru na padoucha. A protože Rodriguez stojí i za výběrem všech ostatních skladeb na soundtracku, je mu třeba vytknout i to, protože ty jsou skutečně hrozné. Zatímco na předcházejícím mariachiovském soundtracku Desperado báječně vybrané songy perfektně drželi s hudbou Los Lobos, zde vyloženě nechutné rádiovky ruší poslech a pokud nemáte rádi odfláklé popiny se španělským feelingem, akustickou kytarou a hrubým snědým vokálem, zřejmě z nich také nebudete na větvi.
Nemá cenu je ani konkrétně jmenovat, hrozné jsou všechny – tedy až na dvě výjimky – Malaguena od Briana Setzera a Cuka Rocka od Chingón, které jsou nádherným zástupcem mariachiovské kytarovky (obě dvě beze zpěvu). Naopak třeba takoví Juno Reactor, které jsem kdysi vyzdvihnul na soundtracku Matrix Reloaded, jsou tentokrát se svým songem Pistolero jak ze špatné diskotéky. A pamatujete si ještě jak Salma Hayeková nádherně zpívala v Desperadovi? Tak ty doby už jsou asi taky dávno pryč (viz. Siente Mi Amor).
Verdikt: Skutečně jednoduchý: Orchestrální hudba docela zdařilá, vybrané písně ale rozhodně ne a celkově se to tluče tak nepříjemně, že by tahle deska rozhodně nestála za koupi.
Hodnocení orchestrální hudby: 60 %
Hodnocení soundtracku jako celku: 40 %
Seznam skladeb:
01. Malaguena – Brian Setzer
02. Traeme Paz – Patricia Vonne
03. Eye Patch
04. Yo Te Quiro – Marcos Loya
05. Guitar Town
06. Church Shootout
07. Pistolero – Juno Reactor
08. Me Gustats Tu – Manu Chao
09. Sands Theme – Tonto´s Giant Nuts
10. DIas de Los Angeles – Del Castillo
11. The Man With No Eyes
12. Mariachi vs. Marquez
13. Flor Del Mal – Tito Larriva
14. Chicle Boy
15. Coup D´Eat
16. El Mariachi
17. Siente Mi Amor – Salma Hayek
18. Cuka Rocka – Chingón
