Můj filmový scénář sleduje osudy neobyčejné ženy, která vlastnila majetek větší než samotný král a která čelila mužským bojům o moc v dobách, kdy svět nebyl na silné a statečné ženy připraven. Děj se odehrává na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, kdy se formovala současná podoba Evropy a kdy malé státy v jejím středu hrály svou významnou historickou roli.
Alžběta Bathory (1560—1614), hlavní hrdinka mého příběhu, neblaze proslula jako největší a nejkrvavější vražednice všech dob. Její činy tak, jak je popisuje populární literatura a řada umělců, zastínily v Guinnessově knize rekordů i novodobé masové vrahy a zrůdné diktátory. Kauza Bathory je jedním z nejzáhadnějších a zároveň nejkontroverznějších případů v dějinách lidstva a jako taková nabízí velmi atraktivní a nosné téma pro filmový projekt evropského charakteru.
Scénář filmu ale nesleduje pouze celoživotní osudy Alžběty Bathory. Neoddělitelnou součástí příběhu jsou také zásadní proměny Evropy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Na straně jedné se před námi otevírá krutá doba plná moru, náboženských soudů, krutosti a trestů na konci středověku, na straně druhé však objevujeme začátek renesance.
Potenciál této látky jsem objevil již na počátku devadesátých let. V té době také začala má pozoruhodná cesta za poznáním skutečného příběhu grófky Bathory, jejího chrabrého manžela Nádašdyho, lstivého zemana Thurzy i řady dalších historických postav, které roztočily kolem této neobyčejné ženy smrtící kolo událostí. Scénář, na jehož základě film vzniká, je výsledkem mého dlouholetého sběru historických fakt, diskusí s renomovanými evropskými historiky i jemných hrátek s životodárnou fikcí, kterou jsem organicky zasadil do bílých míst v temné minulosti.
Hned od počátku mi bylo jasné, že se setkávám s rozporuplnou historickou postavou, v jejímž životě je řada hluchých míst a nejasností. Ani po čtyři sta letech se nenašel žádný historický doklad, který by odhalil skutečný běh věcí a který by oddělil skutečnost od fikce. S jistotou víme jen málo – například to, že grófka Bathory nebyla nikdy usvědčena a řádně odsouzena. Celou řadu dohadů a výkladů lze shrnout do dvou protichůdných hypotéz. Jedna jí přiznává vinu za krvavé zločiny a přisuzuje pověst nejmasovější vražedkyně (viz např. román Čachtická paní J. Nižňanského), zatímco druhá – méně zmiňovaná – shledává v její osobě spíše dobovou oběť politicko mocenských intrik.
Přestože si Alžběta Bathory drží s 560 vraždami prvenství v knize rekordů jako největší vražedkyně všech dob a přestože jí v tom řada historiků, spisovatelů, básníků i dramatiků dává za pravdu, rozhodl jsem se vydat druhou z naznačených cest a očistit jméno této neobyčejně půvabné a statečné renesanční dámy, která se nesmazatelně zapsala do historie. Chtě nechtě ji zbavím onoho skvělého prvního místa a možná se dokonce sám stanu zločincem, když hájím ženu, která ze svých obětí údajně zuby vytrhávalo maso a koupala se v krvi panen. Podle mého soudu byla krutá pověst o hraběnce Bathory vytvořena uměle a můj film se toho stane neklamným důkazem.
Ani v mém příběhu však divák nebude ochuzen o krvavou a krutou podívanou. Uhersko konce šestnáctého století bylo stále pod nadvládou středověku, zmítalo se v náboženských válkách i majetnicko mocenských sporech a to, co my dnes považujeme za surové a bestiální, bylo za časů Alžběty Bathory každodenní realitou, nad kterou se nikdo nepozastavoval. Lidský život měl pramalou cenu a vražda poddaného nebyla v rozporu se zákonem. Divák se tak může „těšit“ na válečné vřavy náboženských bojů, podlé intriky i kruté chování uherské šlechty.
Mou hlavní motivací, proč chci tento film natočit, nicméně není ani tak rozporuplnost legendy o Alžbětě Bathory, jako spíše snaha ozřejmit některé temné a nepopsané stránky historie vzniku několika dnešních evropských států. Velké Uhersko se v době života grófky Bathory (1560—1614) rozprostíralo od Českého království, přes Moravu, část Polska, Rakouska a Sedmihradska až ke Středozemnímu moři. Bylo to velké území, které osídlovalo mnoho národů, jejichž společnou řečí byla latina. Tento útvar v mnohém připomínal dnešní Evropskou unii. Právě neznámá heroická historie těchto států, které se staly baštou křesťanství před tureckým vpádem do Evropy, je impulsem pro to, abych blíže objasnil a přiblížil dnešnímu divákovi tuto zapomenutou etapu dějin.
V kulturním spojení přes malířství a hudbu se Uhersko spojovalo se středověkými umělci, jako byli Caravaggio nebo tvůrce první opery na světě Monteverdi. Protože se tyto postavy objevují i v mém příběhu, bude filmové dílo ovlivněno jejich tvorbou. Už ve scénáři je proto počítáno s kompozicí, barevností a tonalitou Caravaggiových obrazů stejně tak jako s inspirací malířů Bosche a Breugela.
Podlé intriky, spalující vášeň i chladná krutost, to vše se stalo ingrediencemi tohoto romantického thrilleru, jehož hlavními protagonisty jsou statečná a hrdá grófka Alžběta Bathory, záhadný a nevypočitatelný palatýn Thurzo, talentovaný malíř Caravaggio, hrdinný vojevůdce Nádašdy a komická dvojice mnichů Petr a Cyril. Ze současníků hraběnky Bathory uvedu na scénu i postavu uherského krále Matyáše II. a dotknu se např. také královny Alžběty či dramatika Shakespeara. To vše zabalím do hávu širokého plátna, ve kterém se historie prolíná s tragédií, magií a bizardním světem našich předků, kteří žili před čtyři sta lety. Rozhodl jsem se natočit příběh, který promluví k dnešnímu divákovi a nalezne úzkou paralelu mezi světem dávno zapomenutých časů a světem dneška.
