Two Brothers se odehrává v magické koloniální jihovýchodní Asii. Žili tu byli tu dva malí tygří bráchové. Přišli lovci a jeden tygřík připadl dobrodruhovi .. (oduševnělý Guy Pearce) a druhý se ocitl v posteli malého chlapce. Příběhy obou povahově rozdílných zvířat se pak budou prolínat a v dospělosti se za tragických okolností protnou.
Upoutávka zpočátku připomíná známý večerníček, ale doufám, že jen díky horší kvalitě kódování se mi scény s tygříky zdají tak nehorázně inscenované. Zejména svícení je totiž kontrastní přímo studiově, což ve chvíli, kdy producent slibuje kinematografický zážitek působí trošičku podivně.
Jinak je ale upoutávka skvěle nastříhaná i zrežírovaná. Vystačí si s pomalu stupňovaným tempem, ze scénáře neprozrazuje téměř nic.
Autoři klipu si dali záležet na romantice celého vyprávění- od mnoha záběrů na tygřata po sekvence s malým chlapcem. Sice to zavání levným kýčem, ale zase si dokážu představit, že na Two Brothers by se mělo chodit jenom s kapesníkem. A já si ho vezmu rád.
To Jerry Bruckheimer nenechal nic náhodě a v prvním teaseru k King Arthur (Král Artuš) ukáže téměř vše. Tento historický velkofilm Antoina Fuquy (Training Day) vypráví o trablích krále Artuše a jeho divoké bandě. Jak taky jinak, že.
Na upoutávce je nejzajímavější, jak komiksově nakládá s dávnou legendou. K postavě v bojovém postoji, či přímo v akci je přiřazeno dané jméno. Tím připomíná představení Artušovy družiny představovačku teamu, jehož členové se ocitají na sběratelských kartičkách. Nic víc.
Do příběhu jsme uvedeni spanilou Keirou Knightleyovou, která představuje Guineveru. Děvče zdůrazní již titulky proklamovanou mytičnost Artušovy (Clive Owen) figury a pak už to jde do tenkých.
Kamera obléká krajinu do studených zelenkavých světel. Scény jsou velkolepé. Záběry špikuje dramatizující černá.
Určitou velkohubost celého projektu pro mě bohužel symbolizuje přeefektovaná práce s fontem. Nejprve titulky ladně zaplouvají za objekty. V polovině jako blesk přijde uvedení tvůrců: bílé písmo dělá stín na vlnícím se šarlatovém praporu, poté font vystřelí na diváka. Třetím efektem je tučný font zvolený pro představení hrdinů a čtvrtým je zvětšující se písmo titulu snímku. V závěru dojde i na zmenšování.
Proč takovou oranicí prznit Keiřinu jemnou tvář? Uvidíme v létě.
