Klip, který byl k Rodriguezově a Millerově Sin City nedávno vydán, není už kvůli své délce (6.30 min) upoutávkou v pravém slova smyslu. Jde o ukázku, která doprovázela prezentaci filmu na letošním Comic Conu v San Diegu.
Od prvního momentu zaujme Sin City svou ostře černobílou stylizací, tak charakteristickou pro Millerovy komiksy, jež zas pro změnu vychází z tradic filmového žánru noir. Rodriguez ještě přidal stylizaci scénickou, která Sin City rozhodně svědčí.
Jistý problém (doufám, že jen prozatím) tvůrcům dělá zkrotit Millerovu lyrickou duši. Rodriguez zachovává autorovy chandlerovské promluvy (Harnettovo intro s: „Chvěla se jako poslední list na hynoucím stromě“).Pokud takhle silné věty trousí literární hrdina, je to zcela jiná káva, než když k nim máme i popisný obrázek (ano, dívka se klepe jak osika). Vysoká hustota silných vět zpomaluje tempo klipu, které kvůli absenci srozumitelného příběhu stojí na Millerových pekelně stoických pointách.
Problematické je i využití původních Millerových kreseb. Doufám, že jde jen o upoutávkový efekt, neboť strhující grafika funguje stejně, jako zmíněná literární gymnastika. Na to, aby byla zajímavá, je vidět příliš dlouho, a tak působí jen jako zdržující ujištění, že Rodriguez umí vybudovat stejné kulisy, jako Miller.
Rodriguezovi se však, stejně jako v předchozích snímcích, daří obsazení. Josh Harnett, Bruce Willis (Hartigan) i Mickey Rourke (Marv) vypadají famózně, Rosario Dawson (Gail), Brittany Murphy (Shellie) a Jessica Alba (Nancy Callahanová) zase zcela hříšně. Hezounovi Dwightovi (Clive Owen) pak sice scénu přímo před nosem krade Jack Rafferty v podání okouzlujícího Benicia del Tora, ale na konci klipu si to vynahradí pohledem upřeným do větrné dáli.Vizuálně brilantní, herecky úžasné, hudebně svůdné. Jen doufám, že Rodriguezovi (kromě scénáře a režie i kamera, hudba a střih) bude fungovat i děj. Pak bychom mohli být svědky fenoménu srovnatelného s Pulp Fiction.
BIRTHHvězdou tohoto dramatu je fešně ostříhaná Nicole Kidman, představitelka Anny. Její bledou tvář a pohublou figuru zasadil režisér Jonathan Glazer (Sexy bestie /Sexy Beast) do tak chladného rostředí a studených interiérů, až z toho brní zuby.
Poté, co se Anně podaří překonat smutek ze ztráty manžela Seana, zasnubuje se s Josephem (výhružný Danny Huston). Vzápětí se jí do cesty připlete desetiletý kluk (Cameron Bright), který o sobě tvrdí, že je Sean.
Děj sám o sobě mi připadá poněkud triviální – přechytřelých tajemných dětí je na můj vkus v poslední době nějak moc (sám Bright hrál v podobném Godsend). Za scénářem kromě Glazera sice stojí i francouzský matador Jean-Claude Carrière, ale jeho nejlepší roky jsou zřejmě dávno pryč (Plechový bubínek /Die Blechtrommel, Taking Off, Kráska dne /La belle de jour).
Sama upoutávka Birth je oproti svým kolegyním zajímavá tím, jak v zhruba polovině pomocí jediného střihu dramaticky exploduje: to když hra smyčcového tria mistrně přebere a zároveň zesílí moment reminiscence Seanova úmrtí.
UNDERTOWUndertow vzbuzuje zájem spíše jako film, nikoli jako foršpan. Jde o třetí film nadaného Davida Gordona Greena. I v Karlových Varech byla k vidění jeho obrazově nádherná dětská story George Washington, či pozdější dramatický příběh mladých milenců v All the Real Girls.
Undertow je rodinné drama, které se odehrává na americkém Jihu: otce dvou synů přijede navštívit jeho zločinný bratr, který se cítí být ukřivděn a touží po pomstě. V hlavní roli se objevuje mladý Jamie Bell, známý z britského dramatu Billy Elliot.
Upoutávka k Undertow je velmi konvenčním zbožím, a to včetně vypravěče, který dává rutinérský akcent na „PŘÍBĚH“ a „RODINU“. Divák tak v případě Undertow paradoxně musí tato hesla přehlížet a číst mezi řádky… a v esteticky povznášející zážitek doufat spíše na základě dojmu z Greenových syrových obrazů, či podařeného plakátu.
