Britský režisér Guy Ritchie rád pracuje pro Hollywood, ale po svém a obvykle z toho těží hlavně diváci. Ve většině případů je to totiž i přes vyšší rozpočty a hvězdnější casting ten samý Ritchie, který svět nadchnul gangsterkami Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k a jejich odlesky jsou vidět třeba i v jeho fantasy Král Artuš: Legenda o meči nebo v Sherlocku Holmesovi s Robertem Downeym Jr. Teď se Ritchie pouští do špionážního žánru, přizval k tomu starého kamaráda Jasona Stathama, s nímž pracuje popáté a oba začínali svou kariéru společně, a hodlali stvořit něco, co obstojí vedle Jamese Bonda a Mission: Impossible. A já si nejsem jistý, jestli se jim to povedlo.

zdroj: Foto: STX Entertainment

Orson Fortune je špiónské eso a spolu se svým týmem rád pracuje pro britskou vládu, která si ho najímá když se objeví průšvih, jaký nelze řešit oficiálními cestami. A jeden tu zrovna je. Kdosi ukradl tajemnou zbraň a chce ji prodat hodně nebezpečným lidem. Zařídit to má cynický miliardář Greg Simmonds. Fortune a jeho lidé se rozhodnou proniknout do jeho blízkosti a přistoupí k tomuhle úkolu dost neobvyklým způsobem. Začnou vydírat hollywoodskou superstar Dannyho Francesca, jehož Simmonds obdivuje. Jenže spoléhat při skutečné špionážní práci na hollywoodskou celebritu možná nebyl nejlepší nápad, netrvá totiž dlouho a všem začnou kolem uší svištět kulky. O tajemnou zbraň má totiž zájem nečekaně hodně nebezpečných lidí. A tím největším zájemcem je konkurenční špión Mike, který se i se svou armádou zabijáků rozhodl, že už ho nebaví kopat za klaďáky. 

zdroj: Foto: STX Entertainment

Příběh není bůhvíjak originální. Pro žánr však dostačující, konec konců jde přeci jen hlavně o to rozestavět hrdiny po šachovnici tak, aby si mohli co nejefektněji dávat přes držku, střílet jeden pod druhém, hláškovat a dělat další podobně zábavné a efektní věci. Jenže ony ty věci zase až tak moc efektní nejsou. Operace Fortune: Ruse de guerre má zábavné hrdiny, šikovného režiséra a vypadá dobře, ale dohromady jakoby to celé moc nezapadalo.

zdroj: Foto: STX Entertainment

Ritchie se tu svým způsobem vrací ke kořenům, respektive k žánru nahláškovaných britských gangsterek s přestylizovanými hrdiny. Jason Statham sice nosí luxusní obleky a létá po světě v soukromém tryskáči, ale pořád mluví jako držkatý podfukář z ulice. Přestylizovaný záporák Hugh Grant hraje postavičku, kterou nebral vážně snad ani on sám a Aubrey Plaza, specialistka na postavy „divných holek“, je sympaticky divná i tady. Tenhle tým lehce bizarních drsňáků schopných krýt záda Tomu Cruisovi při další misi Ethana Hunta, ale zároveň by mu svým chováním nejspíš permanentně lezli na nervy. A to je do jisté míry i hlavní problém Operace Fortune. Člověk moc netuší, jak moc se Ritchie pokoušel točit víceméně tradiční akčně-špionážní komedii a jak moc si z tohohle žánru ve skutečnosti utahuje. Očividně ho totiž víc baví vzájemné interakce jeho hrdinů než typické žánrové propriety. Na akci samozřejmě dojde, je ritchieovsky přestřelená, efektní a zábavná, často tu však působí jako něco navíc. Jakoby Ritchie prostě točil další gangsterku, jen zasazenou do světa šílených miliardářů a armád žoldáků.

zdroj: Foto: STX Entertainment

Kdo si vyrazí na „něco jako bondovku“, bude asi zklamaný z toho, že tihle hrdinové jako Bond opravdu jen vypadají a svůj decentní hovadismus nedovedou (a nejspíš ani nechtějí) moc maskovat. A že se tu spíš mluví, než koná. Kdo čeká přestylizovanou gangsterku ve stylu starších ritchieovek, ten zjistí, že tu pro něco podobného rozhodně je prostor, ale že samotný příběh není extra nosný pro to, aby postavy dostaly možnost dostat se člověku pod kůži. A když půjdete do kina prostě na akčňák se Stathamem, tak to sice funguje, ovšem i ti největší fandové si budou muset přiznat, že tenhle britských drsňák má na kontě i lepší kousky.

zdroj: Vertical Entertainment

Operace Fortune jakoby se celou dobu hledala a nevěděla, čím chce vlastně být. A tak se pokouší být vším. Typickou ritchieovskou hravou gangsterkou, velkolepou akční komedií, netypickou stathamovkou a možná i lehkým výsměchem filmům o špiónech. Jenže při vší té snaze stihnout tohle všechno najednou nestíhá nic pořádně dotáhnout do konce. Rozhodně ty necelé dvě hodiny nenudí, ale od tohohle režiséra a parádního castingu jsem přeci jen čekal trošku víc.