Když to nějaká série dotáhne na čtyři díly, asi už můžeme s klidem říct, že diváci vědí, co od ní čekat a tvůrci přinejmenším tuší, co svému publiku servírovat, aby bylo spokojené. O Johnu Wickovi to platí do posledního písmenka. První film vznikl víceméně jako fanouškovský projekt. Chad Stahelski a David Leitch za sebou měli kariéru kaskadérů, choreografů a režisérů ve druhých štábech (právě ty často dělají akční scény) a rozhodli se zkusit si natočit vlastní kousek. Keanu Reeves byl kámoš, tak do toho šel s nimi a výsledek posadil fanoušky akčních podívaných na zadek.

Stahelski, Leitch a Reeves měli know how, tentokrát ale i čas, a hlavně volnou ruku a mohli dělat to, co umí nejlíp. Dnes má Wick čtyři díly, Leitch utekl k jiným filmům, ačkoliv v téhle sérii má prsty částečně pořád, brzy uvidíme spin-off Ballerina a seriál o hotelu Continental s Melem Gibsonem v hlavní roli. John Wick je na tom nejspíš mnohem líp, než by kdokoliv před pár lety hádal. A ve čtyřce rozhodně neztrácí dech. 

zdroj: Foto: Lionsgate

Nejlepší zabiják na světě je na útěku, protože mu po krku jde doslova každý, kdo udrží v ruce zbraň. A nově hlavně Markýz, sebevědomý zloduch s armádou zabijáků, jenž slíbil, že Wicka jednoduše dostane. Ten se zprvu snaží hledat úkryt u starých přátel, ale rychle mu dojde že to co se na ně valí, by mohlo být nad jeho síly. A že utíkat už se nedá. Existuje však šance, že by pro něj mohlo všechno nakonec skončit dobře. Jenže spousta lidí kvůli tomu bude muset zemřít…

zdroj: Foto: Lionsgate

Čtvrtý John Wick rozhodně nijak zásadně nepřekvapí, co se týče scénáře a vývoje příběhu či postav. Stahelski s Reevesem natočili v podstatě jednu velkolepou honičku, která začíná sice nečekaně pomalu, ale jakmile se zavelí „akce“, rozjede se to celé do šílených obrátek.

Stahelski umí nachystat scénu tak, aby byla vizuálně působivá a úvodní řež v japonském hotelu plném neonů, samurajských brnění, kvetoucích sakur a desítek zabijáků je bez nadsázky nádhera. Postupně se pak přesouváme do Evropy a každé město a každá lokace mají svůj osobitý styl, jemuž podřizuje nejen audiovizuální vyprávění, a především samotnou akci. O tu tu jde pochopitelně především.

zdroj: Foto: Lionsgate

Ačkoliv má John Wick: Kapitola 4 skoro tři hodiny a počet akčních scén jako takových by se dal spočítat na prstech jedné ruky, každá z nich je zatraceně dlouhá, především však zatraceně zajímavá. Během dvaceti minut tak dostaneme automobilovou honičku průběžně přecházející v efektní přestřelku, masakr v malých místnostech, v němž hraje prim brokovnice se zápalnými náboji… a to jsme teprve v půlce.

Stahelski má k dispozici opět armádu všehoschopných kaskadérů a předvádí divákům i Hollywoodu, jak může akční žánr vypadat, když za kamerou stojí lidé, kteří mu rozumí a mají ho nakoukaný. A dovedou si sehnat herce, kteří pro svou profesi dýchají a dávají jí všechno.

Keanu Reeves je tradičně málomluvný a absolutně cool, hodně prostoru ovšem dostávají asijští nováčci, přičemž Hiroyuki Sanada bohužel vyklidí pole příliš rychle na to, aby předvedl něco víc než jen svoje charisma, ale Donnie Yen tu jako zabiják, jenž jde Wickovi po krku tak trochu nedobrovolně, dává vzpomenout na akční klasiky Johna Woo, kde vztahy mezi hrdiny a zloduchy byly občas taky dost komplikované, a přitom emocionálně hodně silné.

Scott Adkins s umělým pupkem se tu evidentně baví a Marko Zaror potvrzuje, že by měl dostávat v hollywoodských snímcích víc prostoru… pokud bychom zkrátka koukali na Johna Wicka jako na film, který se snaží dostat před kameru ty nejlepší herce-bojovníky, lepší by to snad být ani nemohlo.

zdroj: Vertical Entertainment

Co se akce týče, není filmu co vytknout. Nikdo šikovnější na přestřelky a bitky, než tahle parta v Hollywoodu není. Na druhou stranu asi není žádné překvapení, že v jiných aspektech to trošku drhne. Jako ostatně vždycky. Akční scény je pochopitelně potřeba něčím proložit a bohužel stejně jako minule nebo předminule se ukazuje, že Stahelski tyhle věci moc neumí. Těžko říct, jestli před pár lety tušil nebo plánoval točit pokračování, ale v případě čtvrtého Wicka se potvrzuje to, co ukázaly minulé díly.

Že svět, kde se všechno to střílení odehrává, je poměrně plytký a plný postav, které jsou spíš cool než uvěřitelné nebo skutečně zajímavé. A vlastně i trošku pitomoučké. Záleží jen na vás, jestli vám to vyrovnají bezchybné akční scény a prostě to mezi nimi přečkáte, nebo budete trpět tím, že od Wicka budete chtít něco, co nikdy nabízet nechtěl a neumí. Ale po čtyřech dílech byste už měli mít jasno, ne? V tom, co Wick dělá, je skvělý. V tom ostatním ne. Naštěstí tam toho ostatního moc není.